Zesnulý zpěvák Karel Gott a roušky jako ochranné pomůcky proti šíření koronaviru. Dvě zdánlivě naprosto odlišná témata, která ale mají překvapivě něco společného: když si dovolíte trochu kritiky, stanete se naprosto nepřijatelnou osobou, samozvaným kritikem a nepřijatelným kacířem pro lidi napříč politickým spektrem (i když Parlamentní listy se toho samozřejmě chytí okamžitě). A proč? Protože to jsou přece naše novodobé národní symboly.
Když po smrti oblíbeného zpěváka někdo připomněl některá jeho životní selhání, případně vyjádřil negativní názor na jeho tvorbu, okamžitě se kolem něj objevili hysteričtí a zejména osobně dotčení občané. Gott patřil k jejich celoživotním osobním jistotám a k určitému pohodlíčku, které někteří Češi nutně potřebují. Člověk pak dostal tolik sprostých e-mailů, že se to dalo přirovnat jen k té největší hysterii kolem migrační vlny v letech 2015–2016 a situaci, kdy člověk napsal, že uprchlíkům se má pomáhat.
No a teď tu máme roušky. Někteří občané jsou díky slabomyslnému videu Petra Ludwiga patřičně hrdí na to, že se „námi inspiruje celý svět“, protože „jsme si ušili roušky“, čímž jsme patrně zabránili něčemu nepředstavitelnému, přinejmenším apokalypse. A proto je potřeba ty roušky v podstatě zbožštit a brát si je i do lesa, kde nikdo není, asi abychom nějakým tím zákeřným virem nenakazili veverku.
Takže ano, jistěže se v době ohrožení musíme rozumně chránit. Je to nutné hlavně kvůli ohroženým skupinám obyvatel a také kvůli lidem, kteří pracují na exponovaných pozicích. To je pravda a zjevně to ještě nějakou dobu bude nutnost. Ale jestli někomu skutečně připadá normální brát si roušku, když jde v deset večer vyvenčit do prázdné ulice svého psa, chytá u vody ryby nebo jde prostě na procházku na málo frekventované místo, tak to mu vážně gratulujeme ke společenské zodpovědnosti. Rozhodně mám dojem, že kdyby každý militantní zastánce nošení roušek pomalu i v soukromí věnoval tolik energie například sbírání odpadků v přírodě, světu by tím pomohl o mnoho víc.
Ano, spor o roušky je naším novým národním tématem, které „rozděluje společnost“. Ta by prý měla „táhnout za jeden provaz“ a bojovat proti zákeřnému viru společně s vládou. Tak jestli má někdo na mysli tu vládu, která tahá nařízení z klobouku, vymýšlí nesmysly a nakonec to nošení roušek nařídí jako povinné, aniž by je občanům zajistila, tak mu přejeme v tomto lítém boji mnoho štěstí.
