Druhý den sjezdu ČSSD v Brně se podobal pracovní účasti den po firemním večírku. Mnoho delegátů se vůbec nedostavilo, na dalších byla patrná prohýřená noc. Přesto už v tento moment bylo jasné, kdo sraz socialistů může považovat za úspěšný, a kdo by na něj raději zapomněl. Brněnský teambulding ČSSD ukázal, jak si jednotliví členové v partaji stojí a zároveň překvapivě upozornil na možného budoucího lídra.

Pojďme se podívat na ty, pro které se sjezd stane určitým milníkem a rozhodně ovlivní jejich práci ve straně.

Vítězové:

Lubomír Zaorálek – Jednoznačně největší hvězda sjezdu. Jeho plamenný projev před volbou místopředsedů ohromil celý sál a delegáti ho odměnili skandovaným potleskem vestoje. Čím si ministr zahraničí své spolustraníky získal? Přímočarostí, urputností a ostrou dikcí, která v hlasitém projevu rezonovala v uších většiny přítomných delegátů. Ještě dlouho po skončení Zaorálkova vystoupení se v kuloárech hovořilo o jeho síle.

Bohuslav Sobotka – Přestože premiér získal dvoutřetinovou podporu, která se nedá označit jako drtivá, ale v současné situaci, kdy mu po krku jde hned několik jeho sociálnědemokratických kolegů, dá se hovořit o úspěchu. Dokonce to při projevu vypadalo, že se předsedovi ČSSD podařilo přesvědčit část sálu, že skutečně dělá, co může, a neustupuje, když je na něj tlačeno. Realita je sice trochu jiná, ale to si někteří zřejmě stále nechtějí připustit.

Milan Chovanec – První místopředseda obhájil svou pozici. Zřetelně mu pomohl fakt, že jako jeden z mála sociálních demokratů se nebojí bojovat proti Andreji Babišovi. A to nejen výkřiky na sociálních sítích, ale především činy. Jeho úspěch při reorganizaci policie, kdy Chovanec odmítl udělat z policie pouhou divizi Agrofertu, má dodnes mezi členy ČSSD velkou odezvu. Ministr vnitra zároveň ubezpečil své kolegy, že boj s Babišem nevzdá a dál bude hájit demokratické zájmy. To na naštvané delegáty, kteří těžce nesou ústup ČSSD ze slávy, zapůsobilo natolik, že Chovancovi hodili svůj hlas a ponechali ho tak v roli statutárního místopředsedy strany.

Poražení:

Jeroným Tejc – Neúspěšný kandidát na prvního místopředsedu, o několik desítek minut i neúspěšný kandidát na místopředsedu. Při svém projevu sice Tejc sklidil vlažný potlesk, ale i přesto nedokázal delegáty přesvědčit, že by měl být členem vedení ČSSD. „Odvážně“ sice promluvil o domluvách uvnitř strany a mezi kraji, které ovlivňují stranické volby, ale zároveň uznal, že takové obchody jsou běžné a dějí se ve všech stranách. Protisobotkovské křídlo tak dostalo další ránu a je vidět, že v současné ČSSD zatím není vůle současného předsedu zbavit vedení.

Jiří Dienstbier – Sám voják v poli. Tak by se dalo označit sjezdové působení bývalého ministra pro lidská práva a rovné příležitosti. Celý pátek rozjímal se šálkem čaje a při neustálém procházení sálu přemýšlel a s nikým se nebavil, aby v sobotu ráno udeřil. Nejprve kritizoval, že se nedostal ke slovu dřív, a poté vyjmenoval všechno špatného na ČSSD. Následovalo další rozjímání. Spíš se však zdá, že Jiří Dienstbier stojí na pomyslném okraji sociálnědemokratické společnosti. Celkové jeho působení na sjezdu totiž ukazuje buď na vyvržence, nebo solitéra.

Jiří Zimola – Ostrý kritik politiky Bohuslava Sobotky byl na sjezdu neviditelný. Jihočeský hejtman dokonce neměl ani tendenci jakkoliv na současného předsedu ČSSD útočit. Několik dní před sjezdem se také rozhodl uklidnit své mediální výstupy a překvapil tak mnohé své podporovatele. Když se k tomu přičte, že deník Blesk přišel s informací o podivných majetkových poměrech Jiřího Zimoly, nebylo divu, že se hejtman snažil být „jedním z davu“.