Vláda Petra Fialy nastoupila loni v prosinci s tím, že jde o kabinet reformní a spíše pravicový, nebo alespoň taková očekávání s ním byla spojená. Přeci jen se spolu s ním stalo ústřední vládní silou s premiérem hlavní pravicové uskupení v České republice, kterým u nás tradičně je Občanská demokratická strana. Už nyní ale zaznívá, že Fialova vláda není ani pravicová, ani reformní. Nakolik je to pravda a čím je to případně dané?
V programovém prohlášení současného kabinetu se mimo jiné dočteme, že mimořádný hospodářský růst, který Česká republika zažívala v uplynulých letech, minulé vlády nedokázaly využít k realizaci potřebných reforem. Vládní koalice složená z ODS, TOP 09, KDU-ČSL, hnutí STAN a Pirátů současně přislíbila celou řadu reforem.
Nejde jen o notoricky omílanou penzijní reformu, ale také o reformu výdajů státu. Vláda se rovněž zavázala připravit reformu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, zasadit se o reformu profesní přípravy učitelů s důrazem na praktické dovednosti, připravit reformu doktorského studia a jeho financování s cílem vytvořit maximálně vstřícné podmínky pro kvalitní rozvoj nastupující vědecké generace, reformovat primární zdravotní péči a v neposlední řadě aktivním přístupem k reformě psychiatrické péče zefektivnit a zmodernizovat léčbu duševních onemocnění a snížit jejich dopady na společnost.
Zkrátka, dá se říci, že reformy a reformní étos byly něčím, na co vládní koalice ve svém programu kladla velký důraz. Už v prvním roce koaličního vládnutí se však začínají ozývat hlasy, že tento reformní příslib vyprchal a jeho naplňování pokulhává.
Zatnout zuby a utáhnout opasky
Profesor ekonomie, bývalý rektor vysoké školy CEVRO Institut a aktuálně vedoucí katedry mezinárodního obchodu na Metropolitní univerzitě Praha Josef Šíma tak v rozhovoru pro Seznam Zprávy prohlásil: „Kvůli populistické politice minulé vlády, ale vlastně i mnohých vlád předchozích, byly dlouhodobé ekonomické trendy velmi na pováženou – rostlo zadlužení, bobtnal státní sektor, přibývalo rozličných dotací a dávek pro firmy i různé skupiny obyvatel. Doufal jsem, že se teď do politiky vrátí po letech jistý reformní étos. Představoval jsem si, že by mohl Petr Fiala hned po převzetí vlády říci: ‚Doba populismu končí, odstraňujeme dávky a dotace, které zavedl Andrej Babiš, a k tomu přidáváme následující zásadní reformní kroky, které z Česka udělají tygra střední Evropy. A od prvního dne nastolujeme přísnou fiskální disciplínu,‘“ zdůraznil Šíma.
A pokračoval: „No a on se žádný reformní étos, který by předznamenal nějaké větší reformní kroky, zatím nevytvořil. A jelikož víme, že zásadní reformy se musí dělat hned po zvolení, kdy je třeba využít prvotní euforie, kdy ministři vstupují do svých pozic, lidé čekají změnu a jsou ochotni zatnout zuby a utáhnout opasky, myslím, že již žádná zásadní proměna nepřijde. Budou se spíše jen hasit požáry namísto toho, aby se provedly potřebné reformy.“
Josef Šíma vládě křivdí, a to hned z několika důvodů. Premiér Petr Fiala i další vládní představitelé určitý pokus o reformní étos předvedli, ale velmi záhy byl překryt a zatlačen do pozadí aktuálními úkoly spojenými s válkou na Ukrajině, vysokou inflací a drahými energiemi. Reformní kroky, které vláda připravuje, tak nejsou tím, čemu by se vláda věnovala primárně. V důsledku toho se příliš nezabývá jejich prezentací a tím, aby kolem nich bylo patřičné „haló“. Navíc má na ně samozřejmě také méně času, prostoru a energie.
Středový nebo středopravicový vládní kabinet
Kromě toho radikální a vyhraněné pravicové reformy, které by si představoval bývalý rektor vysoké školy CEVRO Institut, jednak neodpovídají tomu, jak moc pravicová současná vláda je, a takovým reformám rovněž není nakloněná aktuální ekonomická a společenská situace. Vhodná doba na ně byla právě v období ekonomického růstu před pandemií koronaviru, přesně, jak se naznačuje v programovém prohlášení vlády.
Nyní, v době, kdy na občany dopadají vysoké ceny a obecně vládne nejistota a obava z recese, by si drsné pravicové reformy žádaly mnohem větší odvahu a odhodlání ze strany vládního kabinetu a také jiné ideologické nastavení vlády. V tomto ohledu není daleko od pravdy politický komentátor Bohumil Pečinka, když v rozhovoru pro INFO.CZ říká, že vláda Petra Fialy není pravicová, ale jednoznačně středová, a její programové prohlášení a stejně tak průnik programů všech pěti stran tvoří jednoznačně středový politický program.
Hodnocení, jak moc středový nebo středopravicový vládní kabinet je, samozřejmě záleží na tom, na co konkrétně se zaměříme a co budeme akcentovat. Těžko však za čistě pravicovou vládu považovat takovou, od jejíchž členů zaznívají návrhy na progresivní zdanění, sektorové daně a která ve svém celku spíše mírní růst výdajů státu na veřejné služby, platy a sociální politiku, než že by je výrazněji osekávala a ořezávala.
Přesto, pokud Fialova vláda svůj reformní étos neopráší alespoň v nějakých oblastech a nepřidá například v přípravě penzijní reformy, může se stát, že se na ni bude vzpomínat jako na kabinet, který byl další promarněnou příležitostí a který se pro aktuální problémy, jež hořely, nedokázal dostatečně soustředit na ty dlouhodobé.