Klára Dostálová a premiér Andrej Babiš FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Když Andrej Babiš a Alena Schillerová dorazili na jižní Moravu, aby hned po děsivém tornádu, které se některými oblastmi přehnalo, naslibovali vládní pomoc, sklidili za to kritiku. Některým lidem se totiž nelíbilo, že si na místě živelní pohromy politici dělali PR. Že ovšem vláda přichystá něco ještě nehoráznějšího, v té době netušil nikdo. Jak se ovšem nyní ukázalo, Babišovi lidé nemají zábrany před ničím.
Vlna solidarity, která se spustila hned poté, co informace o řádění tornáda na východě naší země spatřila světlo světa, byla neskutečná. Několik sbírkových účtů se začalo plnit desítkami tisíc, později půlmiliony za pět minut a nakonec se na nich objevila téměř miliarda. Ve srovnání s tím, že ministryně financí zoufalým lidem, kteří odklízeli trosky svých domů, přislíbila deset milionů korun ze „státního“, to působilo skvěle.
Ukázalo se totiž, že když je opravdu nejhůř, dokážeme držet za jeden provaz a pomůžeme i lidem, které jsme nikdy neviděli a zřejmě ani neuvidíme. Na pár dní se národ opět semknul, jak se to stává maximálně v případě nějakého velkého sportovního úspěchu, kterým bylo třeba hokejové Nagano. Kromě peněz do postižených oblastí mířili i dobrovolníci pomáhat, lidé posílali jídlo, oblečení a další věci, které zasažené rodiny nutně potřebovaly.
Vláda mezitím vymýšlela, jak lidem bez střechy nad hlavou půjčí peníze, které si mnozí třeba kvůli svému věku či platu stejně nemohou dovolit. K tomu ovšem na ministerstvu pro místní rozvoj stvořili ještě jeden dokument. Zřejmě ten nejhorší, který mohli. V něm se totiž uvádí, že z pomoci, kterou stát lidem postiženým tornádem nabídne, se odečtou peníze, které jim případně dá pojišťovna, a také ty, jež dostanou z oněch sbírek na pomoc.
V reálu by to znamenalo, že se vezme ona miliarda, kterou lidé solidárně poslali, aby zjednodušili život těm, jimž přírodní živel sebral domov, a vloží se do státního rozpočtu. Z něj se pak blahosklonně bude poskytovat pomoc slíbená Schillerovou a Babišem. Kromě státních peněz by tak ministryně financí rozdávala i peníze, které směřovaly například do Nadace Via, Člověku v tísni, Armádě spásy či Diecézní charitě Brno. Rozhodně tedy ne vládě České republiky nebo Andreji Babišovi.
Když se však na veřejnosti objevil dokument z dílny rezortu Kláry Dostálové, dokazující, že vláda chce ukrást peníze, které jí nepatří, a pak je s velkou pompou rozdávat, nastal humbuk. Sociální sítě se zaplnily nesouhlasnými příspěvky, opoziční politici rázně upozorňovali na to, že k ničemu takovému nesmí dojít. A tak se stalo to, co přijde pokaždé, když internet většinově nesouhlasí s nějakým nápadem Babišovy vlády. Dostálová ustoupila, řekla, že věta o použití peněz ze sbírek je zavádějící, a nechá ji vyškrtnout.
To je sice správné rozhodnutí, ale podstata problému je jinde. Žádná vláda si totiž nesmí dovolit o něčem takovém jen zkusit uvažovat a rozhodně to nikdy nesmí posvětit. Babišův kabinet však stále zkouší, kam až ho veřejnost pustí a co mu dovolí. Zneužití solidarity je ovšem velmi důležitým signálem toho, že naše peníze, poskytnuté komukoliv, nejsou nijak chráněny. Pokud se vláda rozhodne si je vzít a my si toho dostatečně rychle nevšimneme, už je nikdy neuvidíme.
