Díky, pane Murphy! Vaše teorémy, zákony a paradoxní pravidla platí i tady u nás. V posledních dnech se v médiích například skloňovala základní daňová sleva na poplatníka. V pondělí se zdála příliš vysoká, v úterý až moc nízká a ve středu se zjistilo, že je vlastně tak akorát. Dále jsme získali přehled daňových sazeb, jež se od sebe lišily skoro o deset procent, a se mzdou se tu zachází asi jako s moukou. V regálu je superhrubá, hrubá, polohrubá i hladká. A rozpočet? To je nechutné menu, které platíme z našich daní, a nikdo si nevybere.
Podívejme se, jak takové menu připravuje vláda se svými poslanci. Ministryně financí předložila do parlamentu daňový balíček. Ten předtím schválila vláda.
Předseda vlády k němu ale předložil svůj pozměňovací návrh. Další pozměňovací návrh předložil i místopředseda téže vlády. Nikomu z vládních poslanců na tom nepřišlo nic divného, protože jsme přece v nouzovém stavu, a tak vládní předlohu, upravovanou dále samotnými členy vlády, schválili.
To se zase nelíbí premiérovi a ministryni financí, ač jsou oba z té vlády, která to
předkládala, a tak se vypraví do senátu, aby prosili senát, který jinak opravdu nemají rádi, aby jimi předloženou novelu zákona odmítl.
Ztrácíte se? Nerozumíte tomu? To nikdo! Ale švadlena, švec, hospodský či jiný drobný podnikatel se můžou těšit na „návštěvu“ berního úředníka, kterého si daněmi štědře platí. A který se zdviženým ukazovákem zahrozí: „A daně zaplacené máš? I na příští rok?“ A švadlena či švec si nemůžou se státem notovat, protože i zpívat je zakázáno!
V Česku máme jeden z nejkomplikovanějších daňových systémů v Evropě. Navíc ho každoročně „vylepšujeme“ tím, že změníme či přidáme další podmínky a předpisy. Debata o daních v Česku se nevede o tom, jak efektivně stát pracuje, kolik zbytečných úřadů typu Akademie investování Ministerstva pro místní rozvoj tu existuje. Debata o daních v Česku není o tom, že máme mnohem víc úředníků než podobně velké země a příští rok přijmeme další, že na počet obyvatel máme více policistů než sousední státy. Nediskutujeme o tom, že výplata zaměstnance je přibližně polovina toho, co skutečně vydělá, že na své výplatní pásce nevidí skutečné náklady na mzdu ani to, kolik si z toho vezme stát.
Ministerstvo financí již několik let pravidelně naděluje podnikatelům a živnostníkům vánoční dárek – daňový balíček se spoustou změn a nových předpisů. Balíček je potřeba pod stromkem řádně rozbalit, přes svátky nastudovat a rychle uvést do praktického podnikatelského života, protože vše začíná platit hned, jak skončí Silvestr! Letos je tenhle balíček navíc převázán zašmodrchaným motouzem. Jeho konec začíná i končí někde v Půlnočním království, kde se od lidí vybere strašně moc peněz, kterých většinu tamní vrchnost s lehkostí sobě vlastní přesune do svých vlastních kapes, nebo třeba v Brně vylije do Stoky.
Podnikatelské odbory podporují snižování daní a poplatků. Nejen pro podnikatele a živnostníky, ale i pro jejich zaměstnance. Nesmyslných poplatků a daní máme v tomto státě nepřeberné množství. A cena práce, tedy zejména odvody z mezd? Hanba mluvit. Překvapuje, že se o tom mluví v té nejhorší možné – krizové – době. Přitom na to měla současná vládní garnitura sedm let času. Jsme pro nízké daně, ale ruku v ruce s tím chceme, aby stát šetřil, aby se choval jako dobrý hospodář. Aby propustil třetinu úředníků, aby policie pracovala efektivně a nemusela nabírat další a další lidi. Aby ve školách učili učitelé, a ne asistenti učitelů, a především aby byly zrušeny desítky zcela zbytečných úřadů, řízených přímo ministerstvy. A obdobné „zeštíhlení“ se týká i dalších státních institucí a samozřejmě i krajů. Tento stát prostě nabobtnal do zrůdných rozměrů a jeho náklady je nutné razantně seškrtat.
Tahle jednoduchá rovnice se pochopitelně vládě nehodí. Daně jí plní státní pokladnu, z té si premiér, ministři a jejich přátelé pomůžou k pěkným miliardám, a když se přiblíží volby, tak se dá s daněmi oblbovat národ. Čím nepřehlednější a nečitelnější je daňový systém, tím líp pro vládu. Přesně v duchu zákonů profesora Murphyho. Ku prospěchu papalášům, ke škodě nás, občanů.
Autor je předsedou výboru Podnikatelských odborů.
