Premiér Petr Fiala (ODS) a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) FOTO: Úřad vlády ČR
FOTO: Úřad vlády ČR
Odborové svazy pracovníků veřejného sektoru tlačí na vládu, aby ještě v průběhu letošního roku v této oblasti zvýšila platy. Aktuálně tak devět svazů vyhlásilo stávkovou pohotovost a další čtyři ji podporují. Odboráři usilují o to, aby v letošním roce vzhledem k vysoké inflaci neklesl reálný výdělek pracovníků. Jsou takové požadavky odborů přiměřené a jaký prostor má Fialova vláda na to, aby jim vyšla vstříc?
Policistům, hasičům či pracovníkům sociálních služeb se od letošního ledna zvýšil základ výdělku o 700 korun. Učitelé si polepšili o dvě procenta a zdravotníci o šest procent. Úředníkům stejně jako pracovníkům kultury, nepedagogům ve školství a dalším profesím se pro letošek příjem zmrazil. Za první čtvrtletí letošního roku se přitom v České republice průměrně navýšily mzdy o 7,2 procenta, květnová meziroční inflace však podle Českého statistického úřadu dosáhla už 16 procent.
V této situaci odborové svazy pracovníků veřejného sektoru chtějí, aby se platy od července zvýšily o 15 procent lidem se zmrazenými výdělky a o 7,6 procenta všem ostatním. Vláda na něco takového přistoupit nechce, je sice ochotná jim v letošním roce přidat, ovšem později a méně.
Ke stávkové pohotovosti se tak uchýlily odbory úředníků, pracovníků ve školství, orchestrálních hudebníků, dopravy, kultury, knihoven, zdravotnictví, profesionálních zpěváků a civilních zaměstnanců armády. Podporují je také svazy hasičů, pracovníků kulturních zařízení, herců a také svaz UNIOS zastřešující především odboráře ze služeb.
Vláda Petra Fialy se tak samozřejmě ocitá ve velmi obtížné situaci. Státní rozpočet na letošní rok je velmi napjatý. Už teď je jasné, že plánovaný schodek ve výši 280 miliard korun bude překročen. Ministr financí Zbyněk Stanjura v rozhovoru pro agenturu Reuters prohlásil, že by měl být určitě nižší než 350 miliard korun, tím ale naznačil, že by to mohlo být i výrazně více než aktuálních 280 miliard korun. Vyhovět v takové situaci požadavkům odborů by znamenalo riskovat, že to bude ještě o dost víc.
Rozpočtová odpovědnost
Správce státní pokladny zdůrazňuje, že není důvod měnit priority, které má kabinet v programovém prohlášení. Vládní prioritou číslo jedna je přitom podle tohoto dokumentu konsolidace veřejných financí. Stojí zde: „Naše země potřebuje odpovědnou rozpočtovou politiku, která zabrzdí nesmyslné rozhazování peněz daňových poplatníků, nalezne úspory a stanoví dlouhodobé směřování veřejných financí a v co nejkratší možné době zajistí rozumné hospodaření státu. Cesta ke stabilitě je v reformě výdajů státu a efektivním nakládání s penězi, nikoliv ve zvyšování daňové zátěže.“
Konkrétně chce Fialova vláda co nejrychleji splnit maastrichtská kritéria a další rozpočtová pravidla Evropské unie, tedy především dosáhnout snížení deficitu veřejných financí pod tři procenta hrubého domácího produktu.
Pokud vládní koalice nehodlá na rozpočtovou odpovědnost rezignovat a zároveň nechce zvyšovat daně, jak slíbila, tak, co se týče růstu platů ve veřejném sektoru, musí být velmi opatrná. Jednou z možných cest je zvyšovat platy těm pracovníkům, kteří v letošním roce (případně v předchozích letech) dostali přidáno nejméně, a pak také zohlednit průměrnou výši výdělků v jednotlivých oblastech. Například pracovníci na úřadech práce, v kultuře a v knihovnách a nepedagogičtí pracovníci ve školství na tom pravděpodobně budou tváří v tvář současné inflaci hůře než jiné skupiny.
Inflační spirála
Jestliže vláda nechce upravit své priority nebo zvolnit v jejich naplňování, bude muset zřejmě velmi pečlivě zvážit a rozlišit, komu a jak moc přidá, a současně musí počítat s nespokojeností na straně odborových svazů a možnými stávkami.
V tomto ohledu má jedinou možnost – vysvětlovat svoji situaci a proč nemůže platy zvednout tak, jak by si odboráři přáli, a zároveň přijít s takovým plánem jejich růstu, který logicky přidá peníze tam, kde to dává největší smysl.
Další věc je, že současná vláda musí balancovat mezi platovými požadavky odborů kvůli vysoké inflaci a tím, aby masivním zvyšováním platů úroveň inflace dále neposouvala směrem nahoru. Navýšení platů ve veřejném sektoru totiž může také vytvářet tlak na soukromý sektor, aby se mzdy navyšovaly i tam.
Právě míra státních výdajů je jediným způsobem, jak Fialův kabinet může inflaci ovlivnit. Pokud k ní nechce dále přispívat, musí si počínat uměřeně a při jejich zvyšování se skutečně zaměřit na místa, kde hrozí největší sociální průšvih, a tam přidávat.
Požadavky odborů mají v dnešní době, kdy inflace atakuje vyšší a vyšší hodnoty, své opodstatnění. Potíž ovšem spočívá v tom, že kdyby se všechny mzdy a platy napříč soukromým a veřejným sektorem o inflaci zvýšily, tak ta současná bude dále růst a roztočí se nekončící inflační spirála.
