Díky vynikající, pokrokové a efektivní komunikaci naší vlády (poznámka je míněna ironicky) většinou nevím, jaká opatření zrovna platí. Když jsem se chtěl dozvědět detaily o aktuálním zpřísnění, narazil jsem na další z řetězů lapsů, chyb a neschopností Babišovy vlády. Bohužel jsem se ale nedozvěděl, jak poznám roušku, kterou vláda nařídila nosit. Ode dneška totiž – jako další důkaz, že Andrej Babiš při zvládání epidemie úplně selhal – nevím, za co můžu dostat pokutu. Nevím, jak plnit nařízená protiepidemická opatření. Nevím, jak poznat nanoroušku, kterou mi vláda nařídila, a nevím ani, jak při případné kontrole prokázat, že moje nanorouška neporušuje nařízení vlády. Stát definitivně kolabuje.

Snažím se vždy, když potřebuji něco vědět zcela spolehlivě, jít k informačnímu zdroji. Proto jsem nečetl jen v médiích zveřejněné změny ve vládních protiepidemických opatřeních. To mohou být  interpretace – mě zajímal původní text, jistota, kterou nikdo nemohl dezinterpretovat. A tak jsem navštívil server ministerstva zdravotnictví.

Moje nanoroušky mi sluší!

A navíc jsem lakomej. Takže mě zajímalo, zda je po zpřísnění (mám jich několik) budu smět používat, anebo budu muset kupovat respirátory. Mám s nimi trochu problém – nikde jsem neviděl prodávat černou. A už snad dvacet let nosím jen černé oblečení.

A za druhé – nanoroušky, který jsem se vybavil, jsou přepíratelné, takže vám stačí dvě nebo tři. Víc za den člověk neprosliní, večer si je přepere, a do rána jsou na radiátoru suché a připravené k dalšímu použití.

Při použití respirátorů si musíte koupit druhý den nové. A nejen proto, že je to uvedeno v návodu – v respirátoru či roušce, když se po pár hodinách podíváte dovnitř, je takový hnůj, že si to člověk na obličej prostě nedá. A prát se nedají. Začetl jsem se tedy do tiskové zprávy Ministerstva zdravotnictví k zpřísnění lockdownu.

Na začátku zprávy stojí: „povinnost nosit respirátor bez výdechového ventilu s filtrační účinností alespoň 95 % dle příslušných norem (např. FFP2/KN 95) nebo dvě přes sebe přeložené zdravotnické obličejové masky“.  V prohlášení ministra Blatného v téže zprávě však zaznělo, že se „stanovuje (povinnost) nošení respirátorů třídy FFP2 bez výdechového ventilu, případně tzv. nano-roušek nebo dvou jednorázových chirurgických roušek“.

Hm… Tak jak je to s těma nanorouškama? Poslal jsem tedy na Ministerstvo zdravotnictví fotku těch svých, a skromné dotazy.

Kdo se moc ptá…

Je prosím nanorouška uznaná jako dostatečná ochrana, nebo nikoliv? Obě roušky na přiložené fotografii jsem koupil jako nanoroušky, a skutečně i pro mne jako laika jsou vyrobeny z na pohmat od plátna odlišného, kluzkého materiálu. Ovšem ani na jedné z nich není nic napsáno.  Splňují tyto roušky, koupené jako nanoroušky, kritéria nařízené ochrany, prosím?  Pokud budu kontrolován v této věci – jak budu prokazovat, že se jedná o nanoroušku, prosím?

Paní mluvčí mi odpověděla obratem: „Také v TZ uvádíme: U respirátorů a roušek přitom nezáleží na tom, zda je vyrobena z nano-materiálu či nikoliv, ale jakou normu výrobek naplňuje. Označení FFP2, KN95 je u respirátorů zárukou až 95% filtrační účinnosti. Tedy jinými slovy, pokud výrobce deklaruje výše uvedené a může to náležitě doložit, pak je takový ochranný prostředek v souladu s příslušným opatřením. Co se týče dokládání při případné kontrole, ta je jistě na straně kontrolované osoby, nicméně toto musí říci spíše Policie ČR.“

Četl jsem si to jednou, podruhé a potřetí a začal pro jistotu hledat chybu u sebe. Vůbec jsem totiž nerozuměl, nebo přesněji – rozuměl jsem obsahu sdělení paní mluvčí, ale neviděl jsem v něm odpovědi na mé otázky.  Ale jak je člověk v mém věku už opatrnější a vyrost z mladického sebevědomí, usoudil jsem, že jsem asi blbej a že se musím zeptat ještě jednou a jinak. Poslal jsem tedy paní magistře další email.

„Omlouvám se, ale nerozumím – a myslím, že by nerozuměla ani většina čtenářů. Takže s dovolením změním formulaci:  Jak v obchodě, kde prodávají nanoroušky, občan pozná, zda splňují či nesplňují Vaším úřadem stanovenou normu, jak pozná, zda tu normu splňují jeho již nakoupené nanoroušky, které kupoval jako nanoroušky, a jak, když tuto instrukci vydává Ministerstvo zdravotnictví, má dle MZ naplnění této instrukce prokazovat občan při kontrole státním úřadům, prosím? Dovoluji si upozornit na legitimní požadavek právní jistoty občanů.“

Paní mluvčí odpověděla, a já se rozplakal: „Technické normy pojmy jako nanoroušky nebo nanorespirátory neznají, neexistuje žádná definice těchto pojmů. Je nezbytné, aby každý výrobce tzv. nanoroušky či tzv. nanorespirátoru naplnil povinnosti technických norem pro roušky nebo respirátory. Předmětné normy nerozlišují, zda je rouška/respirátor nano nebo ne, ale jakou má filtrační účinnost. V případě nanomateriálu je odlišná skladba filtrační vrstvy, ale výsledek musí být totožný, jako tomu je u ne-nano zdravotnické obličejové masky/respirátoru. Lépe Vám to asi opravdu vysvětlit neumím.“ Mgr. Barbora PETEROVÁ, tisková mluvčí.

Malý, ale pro udržení elementární slušnosti nutný dovětek: Paní magistra Peterová funguje jako mluvčí výborně, je komunikativní, rychlá, celý náš dialog proběhl někdy před půlnocí, protože odpovídá na pracovní emaily i v hluboké noci dávno po pracovní době. To, že odpověď na mé otázky neměla, NENÍ JEJÍ VINA! Ono to prostě není známo, ti, jejichž rozhodnutí a nařízení má jako tisková mluvčí tlumočit novinářům, si na takové detaily prostě nevzpomněli. Je to vina jejích nadřízených – a samozřejmě i nejvyššího nadřízeného jejích nadřízených. Tedy jmenovitě ministra Blatného a premiéra Babiše. Díky jejich talentu zavládla z právního hlediska zcela neuvěřitelná, bizarní, absurdní situace, kdy stát nařídí občanům nosit nanoroušky, ale neřekne jim, jak je poznají, protože na nich (na rozdíl od respirátorů) není nic napsáno. A neřekne občanům ani to, jak prokázat při kontrole, že se chrání účinnou nanorouškou.

Když si jdu koupit žárovku, je na ní napsáno, jaké splňuje normy. Z ministerstva mi napsali, že by měla být rouška OK, „pokud výrobce deklaruje výše uvedené a může to náležitě doložit“. Já ale opravdu nevím, jak to na roušce poznám. Ani na té, co bych si kupoval – pokud podle ministerstva nemají nanoroušky normu, nemohou mít visačku či cedulku s konstatováním, že jí splňují, jako má třeba mixér. Na těch, co jsem již koupil – přestože byly prodávané jako nanoroušky – to už nepoznám nikdy. A jak, budu-li v té věci kdykoliv kýmkoliv kontrolován, vůbec netuším, jak bych měl požadované parametry roušky doložit.

Nová pravidla, která stát vydal, jsou bez ohledu na jejich nesmírnou důležitost vzhledem k číslům epidemie mimořádně špatně udělaná. A to, že vůbec nikoho nenapadlo, jak bude účinnost své nanoroušky dokládat občan při kontrole, nejspíše znamená, že kontroly nebudou. Že celá ta nová vyhláška je jen další plácnutí do vody topícího se člověka, co už se nesnaží plavat / vládnout, ale už jen plácá rukama, křičí a klesá ke dnu.

Problém je, že tato vláda s sebou při tom, jak se topí ve vlastní neschopnosti, bere celou zemi. Víc než deset milionů jejích občanů. Nové nařízení není jednoznačně definované, díky tomu je nedodržovatelné a nevymahatelné. Bude proto masově nedodržované a málo efektivní. A ukazuje, že Babišova vláda už není schopna řešit ani elementární úkoly. Nařídí sice nosit nanoroušky, ale neřekne, jak je občan pozná, ani to, jak „předpisovost“ své roušky prokáže při kontrole.