Premiér Andrej Babiš na schůzi poslanecké sněmovny FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Vláda zdůvodňovala žádost o prodloužení stavu nouze také jednoduššími nákupy zdravotnického materiálu. Tuto operativnost lze ale zajistit i jinak a nebudí příliš důvěru, když současně odmítla návrh na zveřejnění smluv s dodavateli. Hnutí ANO přitom slibovalo transparentnost, tak proč to nedělá?
Mimořádné jednání v Poslanecké sněmovně odhalilo několik neradostných skutečností. Vláda nemá jasný plán pro nejbližší období, jak bojovat s následky epidemie koronaviru, ani jak uvolňovat tvrdé restrikce dusící ekonomiku. Stále nezvládá účinnou podporu ohrožených firem, které musely omezit výrobu, nebo jim úplně vypadly tržby.
Podle analýzy společnosti Bisnode je nyní takto paralyzovaných více než 200 tisíc živnostníků, ale i 90 procent automobilového průmyslu, který je jedním z hlavních tahounů české ekonomiky. Dosavadní pomoc vládními zásahy poškozeným firmám je i přes dílčí posuny příliš pomalá, byrokratická a naprosto nedostačující.
Plán nemáme, má ho virus
Ministři nominovaní hnutím ANO opakovaně ujišťují veřejnost, že mají epidemii pod kontrolou. Ministr vnitra Jan Hamáček však ve Sněmovně otevřeně přiznal, že žádné scénáře nejsou a jediný, kdo má nějaký plán, je čínský virus. Odpovědi, jak bude vláda postupovat dál a na co se mají firmy připravit, protože čas hoří, se nikdo nedočkal.
Dalším důvodem, proč Babišův kabinet nakonec neprosadil prodloužení stavu nouze o měsíc, ale jen do konce dubna podle přání opozice, je jeho vnitřní nesoulad a vysílání protichůdných signálů. To se projevilo i bezprostředně před schůzí Parlamentu. Premiér několikrát změnil názor i na časový posun nouzového stavu, aby se nakonec postavil za Hamáčka.
Vláda se neshodne už ani s klíčovou postavou boje s koronavirem Romanem Prymulou, který náhle obrátil o 180 stupňů a prosazuje nahradit tvrdé restrikce řízeným promořováním společnosti. Neřízený chaos tedy nadále pokračuje.
Mimo veřejnou kontrolu
Otazníky vyvolává i postoj vládní koalice k nákupům nedostatkového zdravotnického materiálu. V mediálním šumu téměř zapadlo, že koaliční poslanci, tentokrát s pomocí KSČM, nepodpořili návrh opozice, aby vláda zveřejnila kompletní smlouvy uzavřené s odvoláním na nouzový stav.
Vláda odůvodňovala prodloužení stavu nouze mimo jiné možností nakupovat chybějící zdravotnický materiál mimo režim zákona o veřejných zakázkách. Je to pro ni jednodušší a rychlejší, jenže totéž lze zajistit výjimkou ze zákona. Navíc to neznamená, že se miliardové obchody dostanou zcela mimo veřejnou kontrolu.
Hovořit dnes o tom, že Babišova vláda při zajištění ochranných pomůcek zaváhala, ačkoli dostávala signály o nepříznivém vývoji epidemie už od konce ledna, a že situaci zhoršila centralizací nákupů přes ministerstvo zdravotnictví, by bylo nošením dříví do lesa. Dnes je cena respirátorů a hlavně roušek nesrovnatelně vyšší, než tehdy.
Obchody za 11,7 miliardy
Nyní vláda obchoduje v obrovských objemech. Premiér Babiš v Poslanecké sněmovně odmítl kritiku, že jeho kabinet zajistil pozdě ochranné pomůcky pro naše zdravotníky. Tato kritika se přitom zvedla „zdola“ od samotných zdravotníků a sociálních služeb. Ministr zdravotnictví Vojtěch byl kvůli tomu napadán i koaliční ČSSD, a dodnes není situace ideální.
Premiér poslance informoval o dodávkách stovek milionů kusů nasmlouvaného materiálu poté, co si většina národa pořídila nebo ušila roušky sama. „Celkově jsme na zdravotnické a ochranné pomůcky vynaložili a uvolnili 11,7 miliardy korun,“ uvedl, což není konečná částka.
Požadavek na zveřejnění kompletních smluv, dodavatelů a kvality objednaného zboží je proto plně namístě. Už jen proto, že některé země (Nizozemsko, Španělsko, Rakousko) část nespolehlivých čínských dodávek vracejí.
Stejně tak je žádoucí porovnání smluvních cen včetně provizí prostředníků s aktuální situací na trhu. Není ani jasné, nakolik se na dodávkách zboží podílí domácí výroba nebo jiné země, kromě dominantní Číny.
Kde jsou domácí výrobci?
Nabídky z dalších zemí tu určitě jsou. Například ministerstvo zdravotnictví už v polovině března obdrželo nabídku jihokorejské agentury Kotra na dodávku vysoce kvalitních testovacích setů. Jednání s českými úřady zatím zjevně nikam nepokročilo.
Nedávná Hamáčkova reakce na výhrady, že se na dodávkách ochranných pomůcek více nepodílejí domácí výrobci, svědčí o nepochopení situace. „Neumím je sbírat po desetitisících od několika desítek dodavatelů,“ prohlásil. Zvolil tak stejně nepřijatelný přístup jako premiér Babiš, který chtěl osobně rozvážet chybějící respirátory. Na to mají mít týmy lidí.
Rozvahu o zapojení domácích producentů měla mít vláda vyřešenou už v únoru a je neuvěřitelné, že Ústřední krizový štáb začal vytvářet jejich seznam teprve nedávno. Českých firem, schopných se nějakým způsobem zapojit, jsou stovky.
Transparentnost? Nezajímá
Hnutí ANO ve svém programu před parlamentními volbami slibovalo, že „ministerstva musí být transparentní a veřejnost musí mít kontrolu nad smlouvami, které stát uzavírá“. Andrej Babiš na vzývání transparentnosti získával politické body. Tak proč to dnes nedělá?
Odmítnutí požadavku na zveřejnění kompletních smluv s dodavateli jen vyvolává podezření, že si vláda nepřeje, aby někdo šťoural zejména do neprůhledného čínského byznysu. Zajišťuje ho kontroverzní lobbista Jaroslav Tvrdík, který se stal členem Hamáčkova týmu. Aby se vláda vyhnula pochybnostem, že má co skrývat, měla by sdělit pádné důvody, proč tyto smlouvy tají.
