Ministr vnitra a šéf Ústředního krizového štábu Jan Hamáček oznámil na tiskové konferenci, že vláda zřejmě odvolá zákaz vycestovat ze země. „Chceme, aby naši občané mohli vycestovat do zahraničí v odůvodněných případech,“ řekl Hamáček. Je to zřejmá reakce na upozornění celé řady právních expertů, že zákonné právo vlády zakazovat občanům vycestovat ze země je napadnutelné u soudu. Právní analýzu, která upozorňuje na neústavnost takového zákazu, má deník FORUM 24 k dispozici.
Deník FORUM 24 oslovil čtyři renomované právníky, aby se k zákazu vycestování z hlediska zákonů a ústavních principů České republiky vyjádřili. Výslovný a plošný zákaz vycestovat totiž nepřijala žádná z demokratických zemí v Evropě. Jedná se navíc o zákaz, který nebyl vyhlášen ani v době totalitního režimu.
Podle tří ze čtyř oslovených právníků si Babišova vláda zřejmě vůbec nelámala hlavu, zda má právo vydat takto bezprecedentní zákaz.
Advokát JUDr. Václav Vlk, spolumajitel advokátní kanceláře Moreno Vlk & Asociados, vyjádřil jednoznačné stanovisko:
„Jsem si jist, že zákaz vycestování odporuje Ústavě. Jisté formy omezení na krátkou dobu a v extrémní situaci vláda vydat může, pakliže stojí cizí vojska na hranicích, nebo kdyby v Evropě řádila vraždící epidemie s padesátiprocentní mortalitou. Pak by to dávalo smysl. Ale v této situaci? K čemu to slouží? K ničemu. Při návratu do země je předepsaná karanténa, což považuji za legitimní. Ale zákaz vycestování legitimní není. Je to ostudný zákaz pro zákaz.“
Advokát JUDr. Aleš Rozehnal deníku FORUM 24 k zákazu vycestování sdělil:
„Tento zákaz je relativně problematický, a to ze dvou důvodů. První je problém jurisdikční, tedy ten, že vláda může omezit výkon základních lidských práv a svobod pouze na území České republiky, nikoli za jejími hranicemi. Dalším problémem je to, že krizový zákon nic takového neumožňuje. Hovoří sice o možnosti nařídit ochranu hranic, ale bezpochyby tím myslí ochranu vnějších hranic před zásahy ze zahraničí, a nikoli tedy ochranu hranic před českými občany. Zatím je problém spíše teoretický, protože okolní státy uplatňují vůči našim občanům při vstupu na své území určité restrikce, ale pokud se jejich režimy přístupu změní, bude zřejmě nutné podrobit tento zákaz soudnímu přezkumu.“
Podobný postoj zaujal i advokát JUDr. Petr Toman:
„Právo svobodně opustit ČR garantuje Listina základních práv a svobod každému, kdo se oprávněně zdržuje na jejím území. Toto právo je součástí svobody pohybu a pobytu. Krizový zákon jasně stanoví v § 5, jaká práva mohou být za doby nouzového stavu omezena. Svoboda pohybu a pobytu mezi ně sice patří, nicméně možnost jejího omezení vládou za nouzového stavu je limitovaná tím, že ji lze omezit jedině ve vymezeném prostoru území ohroženého nebo postiženého krizovou situací. Zákazem vycestování je svoboda pohybu fakticky omezena mimo území České republiky, což je mimo pravomoci svěřené vládě krizovým zákonem v době trvání nouzového stavu.“
Čtvrtým osloveným expertem byl bývalý soudce Ústavního soudu JUDr. Stanislav Balík. Ten vyjádřil odlišný názor. Na vahách proporcionality primárně stojí právo na život. Vzhledem ke garantovanému nároku na bezplatnou zdravotní péči je třeba podle Balíka chápat i tvrdá opatření jako únosná při zachování proporcionality mezi omezením svobody a mírou rizika, jež epidemie přináší. Také by se podle něj mohly vyskytnout případy, kdy občané, kteří vycestují a nakazí se, budou požadovat repatriaci a bezplatnou péči. I to je třeba při posuzování zákazu vycestování zvažovat, každopádně je však nutné o něm rozhodovat ve shodě s předními epidemiology.
Německo a Rakousko vstup umožňují, ale s restrikcemi
Spolková republika Německo podle sdělení svého velvyslanectví v Praze umožňuje vstup na své území jednak z důvodů tranzitu a jednak po předložení potvrzení o naléhavosti cesty. Německá policie umožňuje kupříkladu cestování na území SRN z obchodních důvodů.
Rakousko na stránkách oficiálního cestovního průvodce upozorňuje, že čeští občané nesmí cestovat do Rakouska proto, že jim to zakazuje česká vláda. Nikoli vláda rakouská. Pro občany třetích zemí platí, že smí vstoupit na rakouské území s potvrzením o negativním testu na COVID-19.
Tyto příklady potvrzují, že Česká vláda postupuje v zakazování a přikazování svým občanům daleko nad rámec přijatých restrikcí v ostatních zemích Evropy. V pondělí ráno premiér Andrej Babiš tento rys opět prezentoval jako přednost. „Celý svět se od nás učí,“ řekl pro Radiožurnál.
Právní analýza: Nesmyslný a neústavní zákaz
Právní analýza, kterou si opatřil deník FORUM 24, uvádí zásadní výhrady k zákazu vycestování. Autoři si vzhledem k hysterické společenské atmosféře přejí zůstat v anonymitě.
„Podmínky vyhlášení nouzového stavu vládou upravuje čl. 5 a 6 ústavního zák. č. 110/1998 Sb. o bezpečnosti České republiky ve znění pozdějších předpisů – dále jen ‚zákon o bezpečnosti ČR‘. Vláda se ve svém usnesení na tento zákon odvolává.
Tento zákon ukládá, aby při vyhlášení nouzového stavu bylo jasně určeno území, pro něž je nouzový stav vyhlášen, a aby bylo jasně definováno, jaké ústavní svobody, v jakém rozsahu a za jakým účelem jsou nouzovým stavem omezeny.
Článek 14 odst. 3 Listiny základních práv a svobod připouští omezení svobody pohybu i za účelem ochrany zdraví. Nelze ale opomíjet ani ustanovení článku 4 Listiny, podle kterého ‚při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.‘ Nelze tedy s pouhým odkazem na možnost omezení práva na svobodu pohybu v krizové situaci přijímat opatření, která nesměřují k naplnění zamýšleného účelu, tj. řešení vzniklé krizové situace.
Vycestování samotné není rizikovým jednáním, nemůže žádným způsobem ovlivnit krizovou situaci. Rizikovým může být pouze návrat na území České republiky. Ale i toto riziko je možné eliminovat jinými opatřeními, a to i přísnějšími, než jaká platí v současnosti.
Státní orgány musí umožnit občanům, aby mohli území ČR opustit. Jistě že za současného přijetí třeba i přísnějších karanténních opatření (např. i umístěním do karantény v zařízení státu bez možnosti jakéhokoliv volného pohybu, spojeným s úhradou nákladů takovéto karantény). Nebylo by tak upíráno právo opustit vlastní zemi, ale současně by bylo zabráněno neomezenému cestování a eliminováno riziko šíření viru.
Zákaz vycestovat z ČR, a to ani v případě vážných důvodů, není tedy z lidskoprávního hlediska akceptovatelný ani za aktuálního krizového stavu.
Česká republika svým občanům zakazuje vycestovat, čímž fakticky donucuje občany setrvat na území, na kterém je vyhlášený nouzový stav a krizová situace. Zabraňuje tak i zdravým osobám vyhnout se hrozícímu riziku vycestováním do bezpečných zemí a donucuje je strpět epidemiologické riziko. Nebrání hranice před vnějším rizikem, nýbrž je chrání před vlastními občany. To je mezi demokratickými státy bezprecedentní přístup.
Vyhlášení nouzového stavu odkazuje na možnost omezení práva na svobodu ‚pohybu a pobytu ve vymezeném prostoru území ohroženého nebo postiženého krizovou situací‘.
Z hlediska prostorového vymezení je tak nezbytné vycházet z území specifikovaného vyhlášením nouzového stavu, tj. je jím území České republiky. Toliko k tomuto území se mohou vztahovat nařízení a omezení přijatá v souvislosti s krizovou situací, která se má vyhlášením nouzového stavu řešit.
Svobodu pohybu tudíž nelze omezovat občanům mimo území České republiky. Vláda nemá pravomoc regulovat pohyb osob za hranicemi České republiky, a to ani v době nouzového stavu.
Plošný zákaz vycestování je opatřením, které nemá v České republice obdobu, a to ani v její historii spjaté s totalitním režimem. Ani v období existence tzv. železné opony nebyla svoboda pohybu tak výrazným způsobem omezena. Vždy existovala alespoň možnost vycestovat do států socialistického bloku či v případě prokázání nezbytnosti vycestovat možnost obdržet výjezdní doložku k vycestování na Západ (samozřejmě politická rozhodnutí mohla tuto možnost fakticky změnit na fiktivní). Ale současná vláda ve svém mimořádném opatření nepřipustila byť jen možnost udělit individuální výjimku v případě prokázání nezbytnosti z České republiky vycestovat. A to i za situace, kdy riziko spojené s vycestováním a následným návratem je možné efektivně eliminovat jinými prostředky.
Česká republika je zřejmě jediným z demokratických právních států, který k tak významnému omezení práva na svobodu pohybu přikročil. Ve Slovenské republice je např. omezován vstup do země, který je umožněn toliko osobám s trvalým nebo přechodným pobytem na jejím území a je spojen s povinnou čtrnáctidenní karanténou, ale zákaz opustit Slovenskou republiku nařízen nebyl. Obdobné opatření v souvislosti se šířením koronaviru platí i v dalších zemích, popř. na jejich vymezených územích (např. v Polsku, Maďarsku, Rakousku, atd.). Jednotlivé státy tak volí postupy, jimiž omezují vstup na své území, popřípadě jej spojují s povinnou karanténou, ale opatření, kterým by se zakazovalo vlastním občanům vycestovat, je zcela ojedinělým.“