Tisková konference vlády FOTO: Úřad vlády ČR
FOTO: Úřad vlády ČR
Vláda Petra Fialy pokračuje v obtížném balancování mezi pomáháním občanům v energetické krizi, kdy se ceny energií prudce zvyšují, a snahou snižovat rozpočtové deficity a současně nezvyšovat daně, což je dlouhodobý závazek, který chce vládní kabinet splnit. Skloubit to všechno dohromady je přetěžký úkol, a jak v něm Fialova vláda uspěje, budeme moci zhodnotit nejdříve ve druhé polovině tohoto volebního období. Aktuálně je možné říct, že vyvíjí maximální snahu, aby všechny úkoly, které jdou proti sobě, zvládla.
Státní rozpočet na letošní rok počítá se schodkem 280 miliard korun, ve skutečnosti ale bude vyšší, ministr financí Zbyněk Stanjura se už nechal slyšet, že nepřekročí 350 miliard korun. První verze rozpočtu na rok 2023 pak obsahuje deficit 295 miliard korun, přičemž ministr Stanjura říká, že to nakonec bude méně než 280 miliard korun, se kterými se počítalo na letošek.
I tak je však vláda za tyhle schodky kritizovaná. Jedním z jejích největších kritiků v tomto ohledu patří bývalý ministr financí a někdejší předseda TOP 09 a křesťanských demokratů Miroslav Kalousek, který například v souvislosti se středečním zvýšením základní úrokové sazby centrální banky o 1,25 procentního bodu na 7 procent na twitteru napsal: „ČNB bojuje s inflací ze všech sil. Vláda jí může pomoci tím, že bude snižovat deficity veřejných rozpočtů. Nebo naopak tuto snahu třistamiliardovými deficity mařit.“
Do toho vláda Petra Fialy oznamuje novou přímou pomoc občanům a firmám ve výši 66 miliard korun v rámci nadcházející topné sezony, přičemž součástí této pomoci s vysokými cenami energií bude i tzv. úsporný tarif a odpuštění poplatků za obnovitelné zdroje. Konkrétní detaily k této pomoci má pak kabinet zveřejnit v příštích týdnech.
Celkem 66 miliard korun pomoci
Premiér Fiala k tomu ve svém středečním projevu prohlásil: „I když je státní rozpočet napjatý, i když se nemůžeme příliš zadlužovat, abychom ještě víc neroztočili inflaci, chceme jako odpovědná vláda pomoci domácnostem i firmám se zvládnutím drahých energií. Proto jsme připravili a dnes schválili důležitá opatření, prostřednictvím kterých uvolníme na přímou pomoc celkem 66 miliard korun ze státního rozpočtu. Jenom připomínám, že dosud jsme v rámci vládního Deštníku proti drahotě uvolnili už více než sto miliard korun na cílenou podporu těch, kteří jsou nejvíce zasaženi drahotou. Toto jsou další finanční prostředky.“
Na tom je krásně vidět, že předseda vláda Fiala si velmi dobře uvědomuje situaci, ve které se jeho kabinet ocitl, a snaží se v ní nějakým způsobem hledat rovnováhu. Na jedné straně tak vzhledem k mimořádné situaci navyšuje pomoc občanům, a rezignuje tak na dlouhodobé úsilí své vlády pomáhat cíleně, a nikoli plošně.
Vykročením z tohoto přístupu byla už pětitisícová jednorázová pomoc na dítě rodinám s hrubým ročním příjmem do jednoho milionu korun, týkající se přibližně 1,56 milionu dětí. Úsporný energetický tarif je pak už bezesporu plošnou pomocí se vším všudy.
Sociální smír a zodpovědná rozpočtová politika
Na druhé straně se Petr Fiala snaží držet na zřeteli to, že Česká republika se nemůže příliš zadlužovat, abychom ještě více neroztáčeli inflaci, i tak se ale stát nadále celkem dost zadlužuje a zadlužovat bude a také inflaci do určité míry bude roztáčet, protože bez zvýšení daní, které vládní koalice zvedat nechce, to zřejmě jinak nejde.
O kousek dál pak Fiala ve svém projevu dodal: „Vážení spoluobčané, víte, že k vám chci být maximálně otevřený. Nárůsty cen energií, které nás čekají v dalších měsících, budou pro mnohé z vás šokem. Stát nemá dostatek peněz na to, aby plošně tento nárůst kompenzoval v plné výši a všem. Žádný evropský stát to nedělá. Ale všemi kroky, které jsem tady zmínil, říkáme zřetelně – nenecháme vás padnout.“
Fiala a spolu s ním celé vláda tak pokračují v tom, co už na začátku června v rozhovoru pro Respekt popsal Zbyněk Stanjura: pokouší se udržet balanc mezi dvěma důležitými hodnotami, kterými jsou sociální smír a zodpovědná rozpočtová politika.
Ve výsledku jsou tak ale kritizovaní z jedné i z druhé strany – za to, že těm opravdu potřebným pomáhají málo, a stejně tak to schytávají i kvůli tomu, že na odpovědnou rozpočtovou politiku minimálně zčásti rezignovali.
Tento přístup má svoji logiku, ovšem jestli vládě přinese kýžený úspěch, se ukáže až časem. Ve skutečně se však může stát ještě i to, že se nakonec její balancování výrazněji přehoupne na jednu či druhou misku vah – tedy směrem k sociálnímu smíru, nebo k rozpočtové odpovědnosti. Nadcházející měsíce totiž budou dost dynamické.
