Premiér Petr Fiala (ODS) a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) FOTO: Úřad vlády ČR
FOTO: Úřad vlády ČR
KOMENTÁŘ / Zejména KDU-ČSL a Piráti se chlubí tím, jak se bude o desítky tisíc korun zvyšovat rodičovský příspěvek. Je to populismus a nesmyslné vyhazování peněz, které vede jen a pouze k dalšímu zadlužování státu a k ohrožování těch dětí, jejichž rodiče peníze dostanou. Bohužel ani tato vláda stále nepochopila, že vtip nespočívá v nekonečném přidávání peněz, ale v systému.
Česká republika je země, v níž je jen opravdu málo lidí ohroženo chudobou. A je to také země, kde se rodí málo dětí. Nejspíš to tedy nebude znamenat, že hlavním důvodem jsou nízké dávky, ale něco jiného. V první řadě to, že matky dětí jsou systémově nuceny zůstávat doma tři roky, ačkoli o nic podobného mnohdy nestojí a v jiných zemích nic podobného neexistuje. U nás ale stále žijeme ve světě, kde stavíme na tom, že „takhle to bylo vždycky“, i když ani to není pravda.
Vyplácení rodičovského příspěvku je zejména potřeba rapidně zkrátit. Už jen to, že stále existuje možnost, aby stát vyplácel peníze celé čtyři roky, je nesmyslná, nesystémová a měla by skončit. Vládní politici se nyní dohadují, kolik komu přidají a kdy. Už je v podstatě jisté, že od 1. ledna 2024 to bude padesát tisíc korun, které se přičtou k současným 300 tisícům. Lidovci dále chtějí 30 tisíc přidat dětem narozeným po 1. červenci 2023, Piráti zase všem rodičům dětí, co se narodily v loňském či letošním roce, a to 10, resp. 30 tisíc korun. Tohle je zodpovědná rozpočtová politika?
Nejen že neustále zvyšování mandatorních výdajů se už dávno mělo zastavit. To je samo o sobě věc, která je do budoucna daleko nebezpečnější, než to nyní vypadá. Ale zároveň se zdá, jako by ministři a poslanci žili v nějakém úplně jiném světě, který je oddělený od problémů, které rodiny s dětmi skutečně řeší.
Nedostatek míst ve školkách. Mizivý počet jeslí, málo dětských skupin a minimum částečných úvazků. Pokud několik let budujete kariéru a přejete si dítě, mnohdy vám nezbývá nic jiného než to, abyste se jí na několik let úplně vzdali. Jak to pak asi vypadá, když po letech chcete nastoupit do vlaku, který už dávno ujel, to asi není potřeba vysvětlovat.
Žijeme ve 21. století. A v tomto století by se nikdo neměl dívat skrz prsty na někoho, kdo chce mít zároveň rodinný i pracovní život. Nikdo by neměl s obavami sledovat internetové stránky mateřské školky, aby se nakonec dozvěděl, že jeho dítě nebude přijato, a on (nebo častěji ona) proto nemůže nastoupit zpět do zaměstnání. A nikdo by neměl být nucen celá léta být doma, když by se rád realizoval i jiným způsobem.
I kdyby stát naprosto ignoroval to, že současný systém mnoho lidí deprimuje a odrazuje od toho mít děti, možná by se na celou věc mohl dívat čistě pragmaticky. Návrat do zaměstnání po mnoha letech je nákladný a často neúspěšný. Studium, které má v Česku člověk prakticky zdarma, přijde vniveč. A stát poté dál platí a platí, místo aby existovala reálná snaha o to, aby co nejvíce lidí bylo nezávislých a mohlo si svobodně vybrat, jak bude žít.
Vyhazování peněz a zvyšování dávek, to je „řešení“ na úrovni Aleny Schillerové. Voliči demokratických stran čekali od svých zástupců něco jiného. Doufejme, že jim to dojde včas.
