Ilustrační foto FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Rozvážka respirátorů a roušek seniorům neprobíhá bez komplikací. Česká pošta může podle Státního ústavu pro kontrolu léčiv porušovat zákon, když distribuuje vybalené roušky. Zároveň vznikají otázky, proč není nejohroženější skupině posílána kvalitnější domácí produkce, ale přebytky z čínských dodávek.
Rychle se zhoršující situace šíření koronaviru vedla vládu k překotné akci, když rozesílá seniorům obálku s ochrannými pomůckami s využitelností na několik dní. Je to jen předvolební gesto, když se situace vládě vymyká z rukou. Tato hektická aktivita státu přinese adresátům jen nepatrný efekt, neúměrný vynaložené energii.
Babiš popřel sám sebe
Premiér Babiš popírá sám sebe, když ještě 7. září prohlašoval, že se budou respirátory seniorům rozesílat pouze v případě zhoršení situace. O dva dny později vláda rozhodla o jejich distribuci. Přesto ani dnes šéf ANO nepřipouští, že je krize a že udělal chybu, když v srpnu donutil ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha zredukovat povinnost nošení roušek ve vnitřních prostorech.
Babiš alibisticky přehazuje odpovědnost na všechny kolem. Tentokrát na média, opozici, „nezodpovědnou“ veřejnost, ale i na sousední vlády v čele se Slovenskem, které našim občanům na hranicích rozsvítily pomyslný červený semafor. A je jich čím dál víc, v tuto chvíli nám nastavilo různá omezení devatenáct zemí.
Překotná obálková akce jen vytváří dojem, že vláda „něco dělá“, když nevyužila čas získaný tvrdými jarními restrikcemi. Marketingové operace ovšem nemohou zacelit vážné mezery v systému a podcenění vývoje epidemie.
Improvizace plodí chyby
Vládní improvizace plodí chyby a odkrývá další slabiny nesplněných očekávání. Evidentně nikdo nedomyslel, že distribuce jednorázových roušek může znamenat porušení zákona o zdravotnických prostředcích. Mezi tyto prostředky patří i roušky a respirátory, které se musí dodávat ke koncovému uživateli v originálním balení.
Tento zákonný požadavek nemohla Česká pošta splnit, jelikož zadání vlády bylo rozeslat třem milionům seniorů jeden respirátor a pět roušek, které museli její pracovníci vyjmout z originálních krabic po 50 kusech. Na tento problém upozornil server Zdravotnický deník, není však jediný.
Podle stejného zákona musí zdravotnické prostředky obsahovat český návod a datum expirace (lhůty trvanlivosti výrobku). Podobný typ jednorázových ochranných pomůcek má dvouletou expirační lhůtu, potom se musí z bezpečnostních důvodů zlikvidovat.
V tomto případě není uvedena expirace roušek, ale ani respirátorů nižší třídy FFP2, které navíc obsahují popis pouze v angličtině. „Pokud je rouška kýmkoli vybalena z originálního balení a současně konečný uživatel neobdrží návod k použití, který výrobce vydal, pak se taková rouška stává podle zákona o zdravotnických prostředcích nepoužitelnou a jako taková by měla být zlikvidována,“ uvedl právník Jakub Král.
I když je riziko nákazy kvůli nestandardnímu vkládání roušek do obálek malé, z výše uvedených důvodů provedl Státní ústav pro kontrolu léčiv inspekci na pracovišti České pošty. Zatím nejsou známy výsledky. Ministr vnitra Jan Hamáček, do jehož gesce spadá Česká pošta, problém nevidí, ale počká si na závěry šetření.
Velmi laciná propaganda
Otazníků je však víc. Vláda rozhodla o distribuci roušek a respirátorů ze zásob ministerstva vnitra, které byly formálně převedeny na Správu státních hmotných rezerv, ale fyzicky je dosud nepřevzala. Jedná se o přebytky dodávek zprostředkovaných česko-čínským lobbistou Jaroslavem Tvrdíkem. Vláda je obřadně vítala na letišti a dosud jsou uskladněny v policejních skladech v Opočínku.
Hamáček přiznal, že jeden respirátor nakoupila česká strana za 53 korun a jedna rouška přišla na 8 korun. Celková hodnota předvolebního dárečku seniorům tedy dosahuje 93 korun, což je na úrovni nákupu v nejlevnějším second handu. Vzhledem k tomu, že jim vláda současně posílá 5000 korun „rouškovného“, zavání celá akce doslova a do písmene velmi lacinou propagandou.
Čínské dodávky přitom nejsou bez problémů. Nákupy ochranných pomůcek v nouzovém stavu zajišťovalo i ministerstvo zdravotnictví, které dnes u čínských dodavatelů reklamuje 4,4 milionu vadných respirátorů FFP2 za 230 milionů korun.
Ministr Vojtěch si nechal zkontrolovat objednané vzorky ve Výzkumném ústavu bezpečnosti práce a plná třetina z nich neobstála v průniku aerosolu. Jelikož výrobci reklamaci neuznávají, nezbývá státu nic jiného než soud s nejistým výsledkem.
V této souvislosti se nabízí otázka, zda si dělalo podobné nezávislé testování i ministerstvo vnitra, jehož rezervy jsou teď rozesílány seniorům. Nebo máme uvěřit tomu, že jsou čínské dodávky Hamáčkova přítele Jaroslava Tvrdíka bezchybné a certifikáty naprosto v pořádku, zatímco resort ministra Vojtěcha naletěl?
Nákupy nanoroušek drhnou
Ale můžeme jít ještě dál. Proč vláda nerozesílá ohroženým skupinám kvalitnější domácí produkci? České firmy od února zvyšovaly výrobu ochranných pomůcek z nanovláken. Jejich zástupci už na jaře upozorňovali vládu, že mohou zajistit soběstačnost minimálně v dodávkách respirátorů. Dnes dokážou české podniky vyrobit řádově miliony ochranných pomůcek z nanomateriálů za měsíc.
Nanoroušky dokážou odfiltrovat až 99 procent bakterií a virů, tedy řádově více než běžné jednorázové čínské roušky. Na rozdíl od nich neobsahují riziková mikrovlákna s potenciálně karcinogenními účinky. „Mají vlastnosti spíše na úrovni respirátoru a ochraňují nejen okolí, ale i před nákazou z něj,“ tvrdí předseda výkonné rady Asociace nanotechnologického průmyslu Jiří Kůs.
Jejich distributorská cena se pohybuje kolem 23 korun, přitom jsou trvanlivější a podstatně bezpečnější než Tvrdíkův byznys. Zároveň by tím vláda podpořila domácí podniky, jak už několik měsíců slibuje. V čem je tedy problém?
Správa státních hmotných rezerv, která dostala už v květnu za úkol nakoupit zásoby zdravotnického materiálu, teprve nyní ukončuje veřejné soutěže. Ministerstvo průmyslu a obchodu ji však svázalo striktním zadáním, nahrávajícím nejlevnějším dodávkám. Trvá na jednorázových pomůckách a limitovalo cenu roušek na 13 korunách, což vyřazuje ze hry kvalitnější nanovýrobky, o které je zájem v zahraničí.
Mezera v zákoně?
Lidové noviny uvádějí, že dalším důvodem, proč státní instituce stále preferují nákup „klasických“ roušek, je údajná mezera v zákoně. Chybí totiž norma, která by definovala kvalitu roušek. Zdánlivá administrativní maličkost v praxi způsobuje, že úředníci nechtějí riskovat výběr na základě kvality a raději se rozhodují podle ceny. A v ní zpravidla vítězí levná řešení z Číny.
Přitom během posledních šesti měsíců se Česko stalo velkovýrobcem roušek s nanobránami, a to dokonce i ve světovém měřítku. Nezbývá než se ptát, komu taková liknavost vlády rychle zjednat nápravu vyhovuje. Jistě ne podpoře domácího výzkumu a inovativní výrobě, o čemž neustále hovoří univerzální ministr Karel Havlíček.
Kdyby jen část „rouškovného“ věnovala vláda na včasný nákup a distribuci kvalitních a bezpečných ochranných pomůcek domácí provenience, udělala by seniorům větší a srozumitelnější službu než marketingovou „hurá akcí“ s mnoha otazníky.
