Proč náš stát nezvládá koronavirovou krizi? Příčinou je především převládající tendence přistupovat k tomu čistě operativně. To je taženo médii, která nás už měsíce zásobují průběžnou aktualizací počtů nakažených, ačkoli daleko důležitější ukazatele vývoje krize jsou jiné, zejména počty těžkých případů a dostupná kapacita nemocničních zařízení pro péči o tyto vážně nemocné. Problémem je také mentální nastavení současné vlády Andreje Babiše, která je vládou operativců, jejichž ideálem je hlavně hektická aktivita velkého rozsahu, nebo aspoň její zdání. Kombinace veřejnosti navyklé vnímat problém krátkodobou optikou a vlády navyklé reagovat především na nálady veřejnosti je zde smrtící, a to až doslova. 

Covidová krize je problém strategický. Mnoho lidí se vysmívá představě, že by stát měl mít ohledně viru nějaký plán, protože prý jediný, kdo má plán, je vir. To je ale nesmysl. K celospolečensky významnému fenoménu, který tady s námi bude podle všeho déle než rok, nelze přistupovat jinak než podle nějakého plánu. Koronavirus je samozřejmě nový, stále se o něm spolehlivě ví relativně málo, může mutovat a bude vždy nějaký čas trvat, než věda zachytí vývoj vlastností viru. Ale i to jsou faktory, které do plánu reakce státu mají vstoupit. Základem všeho ale především musí být vědomí, že koronavirus zde bude procházet přinejmenším do doby uvedení vakcíny, což realisticky může být nejdříve někdy ve druhé polovině roku 2021. To je stále dost dlouhá doba.

Dále čtěte

Také se ptáte, jak z toho ven? Rozšířené vydání Obrany před Babišem nabízí odpověď

Když jsme v roce 2018 vydali knihu Obrana před Babišem, byla rychle vyprodaná a za pár měsíců nakladatelství objednalo dotisk.

Jednou možností reakce je samozřejmě současný postup vlády, čili metoda brzda–plyn. Po jarní celostátní karanténě, která znamenala uzavření ekonomiky, ochromila fungování společnosti a způsobila stamiliardové škody přímo a možná ještě větší nepřímo a v dlouhodobém měřítku, zejména ve vzdělávání, převládla dobrá nálada a došlo k rychlému uvolnění poptávanému veřejností. Nyní čelíme druhé vlně, na což vláda reaguje další vlnou omezení plánovaných na dobu zhruba čtrnácti dnů. To opravdu může fungovat k oploštění křivky šíření epidemie, namístě je však ptát se, co potom. Nebude nás po dalším uvolnění čekat stejný scénář znovu? Představa neustále se střídajícího uvolňování a zpřísňování opatření je asi celkově vzato o něco lepší než úplný „lockdown“, ale dobrý scénář fungování státu a společnosti pro další rok to určitě není. 

Dále čtěte

Babišova vláda o podzimní explozi epidemie věděla od května

Naprosté nezvládnutí epidemie koronaviru naší vládou je až příkladné. To, jak slabomyslně vláda přes léto rozvolnila protiepidemická opatření, bylo velmi…

Plán, který by byl žádoucí, by měl spočívat v nalezení proveditelných proaktivních kroků – zejména na ochranu pracovníků profesí první linie, kteří přicházejí do styku s velkým počtem lidí a zajišťují klíčové veřejné služby od zdravotnictví po vzdělávání – a rozumných, ekonomiku a společnost jen v nezbytné míře omezujících opatření, která bude veřejnost připravena přijmout na dobu, než se s virem vypořádáme vakcínou. Inspiraci lze nalézt v řadě evropských zemí, které nákazu zatím zvládly celkově lépe než Česko. Například: roušky nikoli nezbytně všude, ale tam, kde je velká koncentrace lidí; omezení podnikatelské činnosti nikoli ve vztahu k otevírací době, ale spíše k počtu lidí v provozovnách vzhledem k jejich ploše. 

Přijímání omezení k prevenci šíření viru také vyžaduje jiný právní rámec. Vláda dnes napíná institut mimořádných opatření ministerstva zdravotnictví nad hranu. Je neudržitelné, aby chod celé společnosti a ekonomiky byl regulován administrativním výnosem ministra zdravotnictví. Na základě mimořádných opatření dnes bují celé nové alternativní „koronavirové právo“ neschvalované parlamentem, který situaci de facto jen sleduje a řeší, jak se vypořádat s ekonomickými následky. To je od základu špatně.

Už krátkodobě to občas působí problémy, ale uvědomíme-li si, že koronavirus zcela jistě budeme řešit i příští rok, je to prostě zcela neúnosné. Podíváme-li se do okolních zemí, například do Německa, zjistíme, že omezující opatření srovnatelná s našimi jsou tam vydávána formou zákonů, případně v rámci zákona vyhláškami územní samosprávy. Přesně tak by se mělo postupovat i u nás. Rychlá krizová opatření byla možná a nutná za nouzového stavu, který k takovým opatřením dává i právní podklad. V současné situaci jsou právně neobhajitelná.

S tím přímo souvisí také to, že flexibilní povaha mimořádných opatření zesiluje sklon vlády reagovat krátkodobě. Kdyby vláda musela dojít do parlamentu a navrhnout opatření fungující pro delší časový úsek do dostupnosti vakcíny, případně různé stupně těchto opatření, mezi nimiž by se přepínalo prostřednictvím nařízení vlády, celá debata o řešeních koronaviru by začala vypadat jinak. A přesně to naše země potřebuje.

Autor je kandidátem na hejtmana Jihomoravského kraje za ODS.