Vláda schválila novelu, která zavádí jednotnou definici domácího násilí. Měla by zajistit, aby všechny instituce – policie, justice i intervenční centra – postupovaly v typově stejných situacích jednotně. Návrh také upravuje dobu vykázání násilníka ze společné domácnosti, zabránění kontaktu obětí s pachatelem i v přestupkovém řízení, nebo změnu v přístupu institucí k případům domácího násilí. Podle dat z předloňského roku má v Česku zkušenost s domácím násilím téměř 30 procent žen a 12 procent mužů.

Zásadní změnou je jednotná definice domácího násilí, která nyní v občanském zákoníku chybí. Mezi státními institucemi a neziskovým sektorem nyní nepanuje shoda v náhledu na to, kdo je obětí domácího násilí ani co vlastně domácí násilí je. Jednotný výklad nezastávají ani jednotlivé instituce, například policie a orgán sociálně-právní ochrany dětí. I uvnitř jednotlivých institucí se pak přístup k řešení případů domácího násilí rozchází – například mezi regiony.

„Pachatel a oběť spolu nemusí sdílet domácnost, může se jednat o bývalé partnery, násilí se může odehrávat i mimo společnou domácnost. Netýká se pouze fyzického násilí, ale také toho psychického a sexualizovaného. Zákon nezapomíná ani na ekonomické násilí, kdy pachatel omezuje přístup oběti k finančním prostředkům, a kontrolující jednání, během kterého pachatel kontroluje a omezuje každodenní činnosti oběti,“ uvedla v tiskové zprávě poslankyně Starostů a iniciátorka změn Barbora Urbanová.

Dále čtěte

Nechceme zamykat obsah. Pomozte nám šířit články deníku FORUM 24 a přispějte nám ve sbírce

Deník FORUM 24 vznikl jako protiváha k médiím, která v Česku převzali oligarchové. Aniž by za námi některý z nich…

Občanský zákoník má nově stanovit, že domácím násilím se rozumí „veškeré násilné jednání vůči oběti, při kterém zpravidla dochází ke zneužívání moci nebo nerovného postavení“. Součástí definice je to, že při násilí bylo nebo mělo být neoprávněně zasaženo do tělesné integrity oběti nebo do její duševní integrity, svobody, důstojnosti, vážnosti, cti či soukromí nebo byla vážně ohrožena či narušena schopnost oběti uspokojovat potřeby její nebo členů společné domácnosti.

Obětí domácího násilí může být podle definice nejen člověk, který s násilníkem žije nebo žil ve společné domácnosti, ale také osoba blízká nebo rodič společného dítěte.

Úřady budou podle novely muset zohlednit domácí násilí při vypořádání společného jmění manželů a při úpravě poměrů k nezletilému dítěti. Policista bude mít při vykázání domácího násilníka povinnost odebrat mu zbraň. Doba vykázání se má prodloužit z deseti dnů na dva týdny.

Dále čtěte

„Ne znamená ne“. Nová definice znásilnění je kompromisem napříč stranami. Měla by více chránit oběti

O nové definici znásilnění se vedla debata již dlouho, ministerstvo spravedlnosti její podobu řešilo od dubna. V červnu představilo dvě možné varianty. První…

Změnit se má i přestupkový zákon, a to tak, aby oběti domácího násilí měly i v řízení o přestupku obdobná práva jako zvlášť zranitelné oběti v trestním řízení. Měly by tak získat právo na doprovod důvěrníkem či na přijetí opatření k zabránění kontaktu s násilníkem.

Policie každoročně eviduje přibližně 500 případů trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí, přes 70 vražd motivovaných osobními vztahy a více než 700 případů znásilnění. Orgány sociálně-právní ochrany dětí řeší každým rokem přibližně 2500 případů domácího násilí v rodinách, kde vyrůstají děti. Policisté každý rok kvůli domácímu násilí vykážou z bydliště přes 1200 lidí. Na policii se přitom obrátí jen každá pátá oběť domácího násilí. Nejčastěji se oběti svěřují někomu z rodiny, pětina z nich se obrátí na psychologa či psychiatra.