Je to ale náhoda. Na konec října jsou naplánované parlamentní volby a od listopadu se enormně zvýší platy ve veřejné sféře. Jak jinak to nazvat než jako kupování či podplácení voličů?

Jistě, koaliční strany nemohou mít ani tak jistotu, že je „podplacení“ zaměstnanci zvolí, takže z hlediska práva o korupci mluvit nelze. Ale každému je jasné, o co vládě jde. Ta se nic nesnaží předstírat. Dokonce ani tím, že by třeba nechala zvýšit platy standardně až od začátku následujícího roku.

Největší navýšení si vynutili ti, jejichž odboráři nejvíce křičeli. Tedy učitelé. Těm se platy zvýší dokonce o 15 %. Jinak platy ve veřejné sféře porostou o 10 %. Připomeňme, že inflace (čili všeobecný růst cen v české ekonomice) aktuálně činí „pouze“ 2,5 %.

Růst platů se bude vztahovat také na vojáky a příslušníky bezpečnostních složek. Alespoň to pro ČTK uvedl ministr financí Ivan Pilný (ANO). Ti přitom dostali přidáno již v červenci (policisté, hasiči či celníci 10 % a vojáci asi 7 %).

Ministr Pilný tak plní svou úlohu. Mediálně si hraje na skrblíka, aby „Babišova“ politická strana vypadala jako pravicovější protiváha k ČSSD. Nakonec však ANO podpoří prakticky všechny vládní levicové nápady, počínaje opakovaným růstem povinné minimální mzdy (a jakýchsi minimálních mzdových tabulek) přes omezování kouření v soukromých kuřáckých koutcích až po právě schválené obrovské utrácení na mzdách. V případech, jako jsou „on-line pokladny“, hrálo ANO dokonce prim. Ale ČSSD a lidovci se prakticky bez výhrad přidali.

Nechme ale nyní stranou, že k razantnímu zvyšování platů dochází právě u příležitosti voleb. Je spravedlivé takhle zvyšovat platy? Na to lze odpovědět jedině v prostředí, kde se zaměstnavatel i zaměstnanec svobodně rozhodují o svých vlastních penězích, čase a silách. Vláda ale rozhoduje o penězích nás všech, takže si s utrácením moc starostí nedělá.

Mzdy či platy má smysl zvyšovat jedině tehdy, když se nám nedostává zaměstnanců požadované kvality a tušíme, že zvýšením mzdy či zlepšením pracovních podmínek (např. zvýšením bezpečnosti práce) se situace zlepší.

Je to i případ školství? Určitě to není tak, že by učitelé svým žákům až dosud některá fakta tajili a nyní, když si vynutili vyšší odměnu za svou práci, jim už prozradí vše včetně přesného data přechodu Cyrila a Metoděje přes celní kontrolu. Zvyšovat platy učitelům tedy nemá smysl ani tak proto, aby zlepšili své výkony, jako spíše proto, abychom zvýšili „aktivní“ konkurenci v této profesi.

Je však velkou chybou, že se platy zvyšují plošně stejnou měrou ve všech regionech a učitelům všech předmětů. Je prakticky vyloučeno, že by byl v Havířově stejný nedostatek kvalitních matematikářů jako na Kvildě tělocvikářů. Obdobně u Českých drah je zapotřebí více „nádražáků“ v České Třebové jakožto železničním uzlu (kde když hodíte kamenem, trefíte buď nádražáka, nebo sociální pracovnici lehčích mravů) než kdesi v Krkonoších.

Vlády zkrátka zvyšují platy ve veřejném sektoru náhodně, bez ohledu na to, jaký bude výsledný přínos. Stávající vláda navíc zvyšováním minimální mzdy docílila narovnávání platů mezi méně a více kvalifikovanými pracovníky. To je dosti demotivující pro každého takového zaměstnance, který by byl ochotný zvyšovat si svou kvalifikaci.

Můžete si říci, že učitelé i další profese dostávají málo. Přesto jich však v celkem uspokojivé kvalitě není nedostatek. Důvodem, proč se nám může zdát, že jejich platy nejsou dostatečně vysoké, není až tak jejich podhodnocení na našem trhu, nýbrž spíše celkové „podhodnocení“ našeho trhu. Zkrátka zpoždění ekonomického vývoje oproti našim západním sousedům.

Učitele si však lze udržet či nalákat také tím, že jim zkrátka zlepšíme podmínky. Kvalitu žáků asi nezvýšíme. Ale je přece všeobecně známo, že učitelé musejí spoustu času věnovat papírování, které je z jejich pohledu často úplně zbytečné. Vláda má tedy ještě pořádné rezervy, co by mohla pro školství udělat. Místo toho zvolila nejjednodušší cestu. Cestu uplácení potenciálních voličů.