Disident Vladimir Bukovskij (1942-2019) zemřel 27. října v Cambridge. Byl to ruský spisovatel, politik a disident z dob SSSR. Na Západě vstoupil do povědomí odhalením zneužívání psychiatrie proti politickým odpůrcům. Celkem strávil dvanáct let ve věznicích a v nucené psychiatrické léčbě. V roce 1976 ho sovětské úřady vyměnily za vůdce chilských komunistů Luise Corvalána a žil pak v Cambridge. Místo nekrologu bude snad užitečnější připomenout jeho myšlenky o hrozbě návratu brežněvovských poměrů do dnešního Ruska.
Bukovskij mluvil o návratu režimu „čekistů“, tedy tajné policie do Ruska, v interview pro Graniru.org v roce 2007. S odstupem dvanácti let můžeme posoudit, co se z jeho slov naplnilo.
„Brežněvova éra byla velmi stabilní: existovalo stabilní bezpráví, stabilní represe. Ale ten čas nebyl dynamický. A dnes je čas velmi dynamický, i když ta dynamika je negativní. Dnes se začíná objevovat stále více funkcí starého režimu. Ukazuje se tedy, že moje kniha (A vítr se vrací…), napsaná před třiceti lety, se náhle stává relevantní. Nikdy jsem si nemyslel, že se to stane, a doufal jsem, že moje kniha už nebude nadále důležitá. Ale stalo se. Proč? Protože se sovětské modely vracejí, vracejí se rysy sovětské společnosti a společně s nimi se nevyhnutelně vracíme i my.
Samozřejmě existují rozdíly. Páni čekisté, při vší snaze, nikdy nebudou moci přesně obnovit sovětský režim, protože existuje několik věcí, které na nich nezávisí. Chtěli by ho obnovit, ale to už není v jejich moci.
Sovětská společnost byla uzavřená, a dnešní Rusko, se všemi hrůzami svého režimu, je stále otevřeným státem. Čekisté by ho rádi uzavřeli, ale to už není možné: internet, mobilní telefony, satelitní TV… jdi si a všechno to zavři. Pol Pot samozřejmě zrušil všechny telefony v Kambodži najednou, ale myslím si, že tady k tomu nedojde. Předpokládejme, že zítra znovu zavedou výstupní víza pro cesty do zahraničí, jako tomu bylo v případě sovětského režimu. Ale nebude to nic platné. Prostě se za ta výstupní víza budou brát úplatky, to znamená, že tržní mechanismy začnou fungovat, a nic víc.
Pro zpřísnění režimu a zavedení sovětského zřízení by bylo třeba vlny teroru a pro něco takového je zapotřebí určitého kritického množství fanatiků. Ale dnes tu žádní fanatici nejsou, úředníci jsou podvodníci, ne fanatici. Kupodivu je to naše fantastická korupce, která brzdí zpřísnění režimu. Úředník se úředníka nebojí, ví, že jsou všichni stejně zkorumpovaní. Ale fanatici s mauserovkami jsou děsiví. Pokud tam takoví nejsou, pak se nic nestane.
Ani sovětská ideologie se nevrátí, protože ji nikdo nepotřebuje. A mimochodem, ideologie byla jedním z nejsilnějších represivních mechanismů. Ideologie byla strategií i represí sama o sobě, protože vše, co neodpovídalo ideologii, bylo automaticky zakázáno.
Dnes neexistuje žádná ideologie. Úřady se snaží vytvořit nějakou strašně amorfní státní ideologii, ale tu lze chápat různými způsoby. Marxismus-leninismus mohl být interpretován pouze ústředním výborem, nebo spíše jeho ideologickým oddělením. A co je stát a co je pro stát užitečné – a co není užitečné –, to lze interpretovat libovolně.“
Na otázku, zda se pravoslavná církev nesnaží obsadit toto místo jako státní ideologie, Bukovskij odpovídá:
„Snaží se o to a vláda je v tom velmi nápomocná, uvědomuje si, že ruská pravoslavná církev, moskevský patriarchát, byla v sovětských dobách součástí stranického aparátu. Všichni známe historii, víme, jak Stalin znovustvořil církev ke svému obrazu a kněží byli také důstojníky KGB. Současní hierarchové ruské pravoslavné církve jsou bývalí důstojníci KGB, takže pro úřady je to pohodlný nástroj, navíc nástroj, který nepodstoupil žádné reformy, protože reformy v církvi jsou z definice nemožné.
V roce 1992, když jsem byl na narozeninách novin Kuranty, mě udivilo, že jako první dali slovo knězi. Tehdy jsem řekl: ‚Hle, kdysi mluvil jako první tajemník okresního výboru a teď – pop.‘
Ale nevěřím, že z toho něco bude. Jde o to, že teď uvnitř církve, jak tomu rozumím (ačkoli nejsem církevní osoba a věřící), se noví kněží velmi liší od těch starých – stále se můžete odvolat k evangeliu, a nikoli k hierarchům. To znamená, že se pro stát stává nebezpečným mechanismem. Co když najednou uvnitř církve vznikne nějaké reformní hnutí? Co s tím udělají hierarchové? Vyženou je? A co bude dělat stát?
Nebezpečí státní ideologie spočívá v tom, že ideologie dává vzniknout kacířství. Ideologie prostě nemůže existovat bez heretiků. Komunistická ideologie stvořila heretiky, a církevní ideologie je vytvářela a bude vytvářet. To je pro čekisty velmi škodlivé, protože to destabilizuje jejich vlastní moc. Sama o sobě ale vláda KGB v té podobě, jak ji nyní vidíme, bude dlouhá. Uvnitř není žádná energie, která by jí mohla otřást. I když se samozřejmě může stát zázrak, jako tomu bylo na Ukrajině.“
Byl Bukovskij pesimista, když viděl návrat brežněvismu, nebo optimista, protože si myslel, že se to nemůže úplně podařit? Tahle bitva v Rusku – i jinde – ještě neskončila, takže definitivní odpověď zatím neznáme.
