Vladimír Dlouhý, bývalý ministr a neúspěšný prezidentský kandidát, usiluje o nové politické angažmá v prostředí hnutí ANO Andreje Babiše. Zdroje z okruhu koaliční vlády uvádějí, že Vladimír Dlouhý se silně uchází o Babišovu podporu při své příští kandidatuře na prezidenta České republiky. Vzhledem k tomu, že Dlouhý nepatří mezi Babišovy nejbližší spolupracovníky, jejichž status se blíží zaměstnancům, jeho šance na úspěch v Babišově stáji jsou mizivé. On to ovšem stále ještě sám neví a Andrej Babiš ho zřejmě zatím nechává v jeho iluzích. Touha Vladimíra Dlouhého být českým prezidentem je stejně tak vytrvalá, jako je zcela nerealistická. Kdyby záležela pouze na voličích, tak jsme výsledek již viděli a Dlouhý nemá rozpočet na to, aby nedůvěru veřejnosti zlomil. V tom by mu mohl pomoci jedině Babiš.
Andrej Babiš si ovšem vždy vybírá k sobě pouze lidi dvou typů: Buď to jsou tváře na plakáty s vysokým marketingovým potenciálem a nebo to jsou tvrdí ambiciózní pragmatici, kteří jsou připraveni k absolutní poslušnosti.
Marketingový potenciál mají jednak profesoři, akademici a vůbec lidé, kteří působí jako ryzí vzdělanci. Takový image Vladimír Dlouhý navzdory svému dobrému vzdělání nemá. Mnohem více se hodí do Babišova týmu jako bývalý člen KSČ a předlistopadový kariérista, ale jen s podřízeným postavením.
Druhou skupinu osobností s marketingovým potenciálem tvoří celebrity známé z televize: Herci, zpěváci, sportovci. Sem Dlouhý také nepatří. Babišovu celonárodnímu divadlu by více odpovídala jako prezidentka třeba Věra Čáslavská. S tou by si mohl dělat zcela, co by se mu zlíbilo a celkový umělecký dojem z představení by byl jistě zpočátku bezchybný. Žokej Váňa sice také požívá velikou oblibu u veřejnosti, ale existuje u něj přílišné podezření, že spadl z koně na hlavu, což ovlivňuje jeho politickou orientaci.
Třetí skupinou, které Babiš používá k marketingu, jsou mladí, hezcí lidé, nejlépe z občanských iniciativ, kteří mohou prokázat idealistické zaměření. Z této skupiny se však prezident, doufejme, ještě vybírat nebude.
Z okruhu skutečných spolupracovníků Andreje Babiše, kam Dlouhý rozhodně zatím nepatří, se prezident stejně vybírat nebude. Spíše jen personální obsazení prezidentské kanceláře. Tím by Agrofert dosáhl svého posvěcení pod věžemi katedrály svatého Víta.
Kdo by mohl vystřídat Zemana?
Co řekl kdysi Miloš Zeman? „Prezident je v české politické džungli něco jako oleandr, okrasná rostlina. Já jsem ale masožravá rostlina s trny. To je dobré možná pro premiéra, ale ne pro prezidenta.“ Bylo to před necelými třinácti lety v Blesku. Nakonec se stal zvláštní odrůdou oleandru s trny. Ale všeho do času, i takový úkaz jednou pomine a bude třeba uvažovat, jak dál.
Prezident Zeman, první, který byl do funkce zvolen přímo občany, má před sebou ještě tři roky ve funkci. Za předpokladu, že mu bude zdraví sloužit, nebo pokud neodejde z jiných důvodů. A už teď se samozřejmě nabízí otázka, kdo přijde po něm. Sám Miloš Zeman se kdysi nechal slyšet, že o případné druhé kandidatuře se rozhodne až rok před koncem prvního volebního období. Vzhledem k tomu, že jeho zdravotní stav se jeví poněkud labilní, je otázka, zase se bude rozhodovat na základě důvodů politických, nebo jaksi fyzických.
Bohatá nabídka
Jako vždy se objevují spekulace, kdo všechno by mohl kandidovat. Je pravděpodobné, že se objeví chroničtí kandidáti na jakoukoliv funkci, jako je Jana Bobošíková a Tomio Okamura. Takoví lidé ovšem zcela postrádají potřebnou auru novosti, nebo aspoň nějaké úspěchy v minulosti. Pokud mohl Okamura doteď tvrdit, že je úspěšný podnikatel, což je pochybné, nezdá se, že by byl příliš úspěšný v politice. Jeho strana je bezvýznamná a navíc se mu nyní rozpadá. A teď se zdá, že i peníze mu nějak záhadně došly. Lid zápach neúspěchu nesnáší. Tohle od prezidenta neočekávají.
Pak jsou tady další. Například Vladimír Dlouhý patří mezi kandidáty, kteří svou kandidaturu takzvaně nevyloučili. Jiní, jako například generál Pavel, o jehož existenci většina občanů nejspíš neměla donedávna tušení, o kandidaturu zájem nejeví. Projevil ji za to Zdeněk Škromach, což vedlo Tomáše Halíka k prohlášení, že pokud bude kandidovat Škromach z bazénku, on bude kandidovat taky. Řetězová reakce pokračovala. Václav Klaus pravil, že když bude kandidovat Halík, bude on kandidovat taky.
Pozoruhodné je postavení Michala Horáčka, kterého se zřejmě někteří lidé budou snažit ke kandidatuře donutit, přinejmenším už pro to pracují na facebooku. Horáčkův pradědeček byl rektor Univerzity Karlovy a prastrýc dostal Nobelovu cenu, to by znělo pro zahraničí dobře. Peníze vydělal na sázkařském byznysu, to už zní hůř, ale je to takové lidové.
Kromě tohoto personálního cirkusu se samozřejmě nabízí otázka vážnější. Co si o tom všem myslí takový Andrej Babiš?
Koho nám dá předseda?
Babiš se zatím nechal slyšet, že by se na prezidenta hodil takový Bohuslav Sobotka. „Myslím si, že premiér Sobotka je určitě politik, který by prezidenta mohl dělat a asi by ho dělal celkem dobře. Na rozdíl ode mne. Já bych možná zase dobře řídil většinovou koaliční vládu,“ prohlásil loni na konci listopadu. Jenže prezident nemá moc velké pravomoci, takže přát někomu z aktivních politiků takovou funkci znamená posílat ho do politického důchodu. Babiš to musí vědět a Sobotka to ví taky. Proč takový balónek Babiš vypouští, musí vědět jen on sám.
Ideální by pro Babiše samozřejmě byla taková mocenská konstelace, kdy by silného premiéra, což by byl on sám, doplňoval slabý prezident, kterého by si Babiš nainstaloval podle svého přání.
Jen tak namátkou, jaké vlastnosti by musel splňovat? České rozpoložení vyjadřuje nejspíš onen povzdech komunistického funkcionáře z roku 1968, který zaznamenal Zdeněk Mlynář. Když se hledalo, kdo bude na Hradě po Novotném, řekl: „Takhle nějaký profesor kdyby byl. Škoda, že už nežije Nejedlý.“ Proslulý Zdeněk Nejedlý, již značně sešlý a neškodný, by byl zřejmě jakousi parodií na pozdní prezidentská léta Emila Háchy.
Pro Babiše by nebyl žádný problém nějakého profesora nalézt. Profesor se dá koupit. Kampaň se dá vědecky naplánovat za pomocí dobře placených expertů, kteří lidu zboží prodají.
Přímá volba je rájem pro velkolepou kampaň, který by zapůsobila na lid. I zapřisáhlý demokrat ví, že kampaň se nedá dělat bez peněz. A investované peníze by se bohatě vrátily.
A proč ne vlastně přímo Babiš?
Nakonec jen zbývá otázka, proč by nemohl být prezidentem přímo Babiš. Za pár let už bude mít stát pod tak dobrou kontrolou, že by si mohl dovolit završit svůj plodný život prezidentskou funkcí. Koneckonců, je to vše jen otázkou peněz na dobrý marketing, nákup podporovatelů, agentur pro výzkum veřejného mínění, novinářů a tak dále, jak to již známe. Předsedou vlády v tom případě bude dobrý voják Faltýnek, nebo superloajální Kleslová. Absence konkrétních pravomocí u hlavy státu Babišovi nemusí vůbec vadit. Je známo, že všechny své firmy nadále pevně ovládá, jakkoli se formálně vzdal jejich řízení. Často stačí jedna esemeska. Jeho moc není ve funkci. Funkce je pouze lákavý šperk, jehož se v žádném případě nevzdává.
Každopádně představa Vadimíra Dlouhého, že by Andrej Babiš někomu jen tak věnoval křeslo na Pražské hradě, je zcela nesmyslná. Toto si prostě dobře rozmyslí.
