Proč Vladimir Putin tolik připomíná cara? Protože navazuje na staré tradice carismu, možná vědomě, možná nevědomě. V každém případě to, co dělá, odpovídá tužbám ruského lidu. Takto ho aspoň vidí historik a analytik zahraniční politiky Joseph V. Micallef ve svém článku v Huffington Post, který byl publikován už před čtyřmi lety.

Je zajímavé jeho myšlenky sledovat. Micallef na to jde nejdřív zeširoka z historie, ale není třeba se bát, ruská historie není nuda a navíc je to stejně pořád přítomnost.

První ruský monarcha, který si nárokoval titul „car“, byl Ivan IV. (1530-1584). Car byl zkomoleninou latinského slova Caesar, titulu přijatého římskými císaři v klasickém starověku. Ivan IV. se zapíše do historie i přezdívkou – Ivan Hrozný.

Pod Ivanem IV. se velkoknížectví moskevské transformovalo do multietnického a multikontinentálního státu, který téměř zdvojnásobil svou velikost a Rusko bylo říši, která v době svého rozkvětu byla třetí největší v historii – sahala od dnešního Polska až na Aljašku.

Byl skutečně hrozný
Ivanovo přízvisko Hrozný bylo zasloužené. Ačkoli byl inteligentní a zbožný, byl náchylný k nekontrolovatelným záchvatům vzteku a maniodepresivní psychóze, která se s věkem neustále zhoršovala. Během jednoho výbuchu nešťastnou náhodou zabil svého syna a designovaného nástupce Ivana Ivanoviče. Čím byl starší, tím byl stále paranoidnější. V roce 1570 nařídil smrt mnoha šlechticů v městě Novgorod, které podezříval, že se proti němu spikli.

Podle Josepha V. Micallefa byl ale pojem „hrozný“ špatně pochopen, ztratil se v překladu. Abychom pochopili jeho význam, musíme se ponořit do psychiky „carství“. Od ruského cara se očekávaly dvě vlastnosti, kterým se v ruštině říká báťuška a groznyj. Báťuška je tatínek. Měl být tatínkem svého lidu, vyjadřovat zájem o jeho blaho a obavy o jeho problémy.
Utlačované rolnictvo si říkalo: „Kdyby jen báťuška věděl.“ Kdyby byl carovi předložen jakýkoli problém, on by ho vyřešil. Car byl postava vzdálená, ale starostlivá a bylo možno se mu přiblížit dopisem nebo peticí a očekávat rychlé řešení.

Není jako každý jiný
Druhým aspektem charakteru cara bylo, že byl „groznyj“. Dnes se to slovo používá v pejorativním slova smyslu, když se řekne, že něco je hrozná práce, nebo že proběhl hrozný den. Ale je tady ještě jeden význam, archaický, totiž že „hrozný“ znamená větší, než odpovídá běžnému životu, groznyj znamená, že bud úžas, jako když se o Bohu ve Starém zákoně říkalo, že je „veliký a hrozný“. Přezdívkou Hrozný se u Ivana IV. nepopisovala jeho brutalita a zuřivost, ale spíše skutečnost, že byl impozantní, větší než běžné postavy. Tyto dvě vlastnosti, báťuška a hrozný, popisovaly ideální charakter cara. Stejně tak se hodí na osobu současného ruského vůdce Vladimira Putina.

Putin je, stejně jako car za starých časů, báťuška, tatínek, který lidu naslouchá a zajímá se o jeho problémy. Proslulé jsou jeho mnohahodinové maratony v ruské televizi, kam mohou obyčejní Rusové zavolat a zeptat se Vladimira Putina na cokoliv. Občané vyprávějí Putinovi svých problémech s obrovskou ruskou byrokracií. Putin má laptop, kam si obezřetně píše poznámky. I tady vládne přesvědčení, že když bude tatínek informován o problému, problém bude brzo vyřešen.

Ve stepi s odhalenou hrudí
Ale Putin také ztělesňuje charakter Hrozného, impozantního, úctu vzbuzujícího člověka. On se prohání po stepi s odhalenou hrudí a údajně zápasí s medvědy a dělá činy, které by méně odvážné lidi vyděsily. Jsou to věci, kterým by se jiní světoví vůdci vyhnuli.
Tento charakter nového ruského carství se odráží také v tom, jak jsou líčena Putinova jednání s cizími vůdci, zejména v tom, jak jsou představována v ruské televizi. Taková setkání jsou neměnně vylíčena jako zápas vůle, kde Putin poráží své „soupeře“ a nutí je, aby souhlasili s ruskými požadavky.

Je pravda, že ne vždycky to umí hrát dost přesvědčivě, například když se podíváme na nestoudnou propagandu, která nyní probíhá v ruských zpravodajských pořadech. Sankce uvalené na Rusko v důsledku jeho anexe ruské televize líčí jako pat, který trestá i protivníky v Americe a Evropě.

Hra na tvrdé a umírněné
Na Západě se objevuje tendence činit rozdíly mezi „umírněnými“, jako třeba premiér Dmitrij Medveděv, a „zastánci tvrdé linie“, jako je Vladimir Putin pocházející z kruhů KGB. Není pochyb o tom, že Putin si libuje v „hrozném“ charakteru ruského vůdce, ale hledat rozdíl mezi ruskými „umírnými“ a „stoupenci tvrdé linie“ se může ukázat jako nesmyslné cvičení.

Putin může být dítě KGB, ale je také syn matky Rusi a má zvláštní talent poznat, jaké vlastnosti Rusové chtějí vidět u svých vůdců. Vždy budou existovat v ruské vládě nějací „umírnění“, ale bez ohledu na to, kdo bude nástupcem Putina (dost teoretická otázka, protože se neukazuje žádný zájem odstoupit), že vůdce bude více než pravděpodobné odrážet tuto povahu ruského očekávání od moci, tedy že ruské carství je spojeno s báťuškou a tím, že panovník je „hrozný“.

Říká se, že v Kremlu se Vladimiru Putinovi přezdívá „car“. Je to vhodná přezdívka, protože přesně vyjadřuje, jak se ruský vůdce chová.Tolik historik a politolog. K jeho postřehům a s ohledem na české obdivovatele Putina můžeme jen dodat, že kdo se obdivuje a podřizuje carům, bude nejspíš mužik.