Během čtyřhodinové televizní debaty, ve které ruský prezident Vladimir Putin odpovídal na dotazy novinářů a občanů, zazněla také slova o tom, že Rusové a Ukrajinci jsou jeden národ. Prezident Putin formuloval odpověď takto: „Politická vedení se mění, ale lid v zemi zůstává. Tento lid je nám blízký, nečiním rozdíl mezi Rusy a Ukrajinci, beru je za jeden národ.“ Abychom pochopili, co měl prezident Putin na mysli, musíme si ujasnit význam slov, která jsou v ruském jazyce používána pro pojem národ. Existuje jich několik a vyjadřují různé stupně národní emancipace.
Ve zmíněné debatě použil prezident Putin formulaci: …nečiním rozdíl mezi „Ukrajincami“ a „russkymi“. Co ale znamená přídavné jméno „russkymi, russkij“? Nejde o přeřeknutí, ale o promyšlené použití přesného termínu. Americký historik ukrajinského původu Orest Pelech uvádí, že se do ruského jazyka pevně vtiskl výraz pro národnostní identitu už za vlády Petra Velikého. Etnickým Rusům se říkalo výrazem „russkij“. A tato terminologie je používána dodnes. V pojetí prezidenta Putina jsou tedy Ukrajinci „russkij“, to znamená etničtí Rusové.
Podobný výrok nepronesl prezident Putin poprvé. Na mítinku v Sevastopolu, který se konal 18. března k prvnímu výročí připojení Krymu k Ruské federaci, prohlásil: Vždy jsme mysleli, že „russkie“ a „Ukrajincy“ – to je jeden národ, já tak uvažuji i nyní. A ve svém projevu použil ještě jeden důležitý termín: Uvědomili jsme si, že nejde jednoduše o území, kterého máme dostatek, jde o historické počátky, o počátky naší duchovnosti a státnosti. Jde o to, co nás dělá jediným národem, jedinou úzce spjatou „nacijej“. Termín „nacija“ neodpovídá přesně významu našeho slova národ. V ruském pojetí jde o vyšší stupeň národní svébytnosti.
Termín „nacija“ odkazuje až k J. V. Stalinovi a jeho definici národa: „Nacija je historicky vzniklá stabilní pospolitost řeči, území, hospodářského života a psychického založení, projevujícího se v pospolitosti kultury.“ Všechny národy, které nesplňují některou z těchto podmínek, nejsou plnohodnotné. Stalin používal pojem „okruh neplnoprávných národů“, mezi které řadil kavkazské národy, ale také Poláky, Čechy nebo Finy v období, kdy ještě neměli vlastní nezávislý stát. Stalinovo dělení národů na plnoprávné (nacija), mezi něž patří ruské etnikum (russkij), a neplnoprávné platí v Rusku dodnes.
Ruský nacionalismus, pro který je používáno označení patriotismus, a v tomto smyslu není ruskou společností vnímán negativně, se začal probouzet po nástupu Vladimira Putina k moci v roce 2000. Vyplývá z pocitu povýšenosti ruského etnika nad jinými národy, které žijí v rámci Ruské federace, i nad sousedními, jež byly součástí Sovětského svazu nebo patřily do sféry jeho vlivu. Alexander Zolnikov, absolvent politologie na Univerzitě Karlově v Praze, hovoří o etnickém nacionalismu: „Ruský nacionalismus je těsně propojen se státní ideologií, ovlivňuje tvorbu vnitřní a zahraniční politiky, vytváří nebezpečné nálady ruské společnosti, které se transformují do různých forem netolerantnosti a xenofobie. Dnešní ruský nacionalismus má nedemokratickou a nebezpečnou povahu, je založen na superioritě (nadřazenosti Rusů).“ Navenek se projevuje působením velkého množství nacionalistických organizací s názvy Slovanský svaz, Ruský Pochod, Veliké Rusko, Rus Pravoslavná, Hnutí proti nelegální imigraci nebo Národní svaz, které často používají slogan „Rusko pro Rusy“. O posílení nacionalistických nálad v ruské společnosti svědčí i výsledky voleb do Státní dumy, v nichž od roku 2003 získávají výraznou převahu strany, které se opírají o nacionalistické myšlenky, chtějí obnovit mohutný ruský stát i jeho vliv v mezinárodních vztazích a prosazují, aby Rusko směřovalo po vlastní, nezápadní cestě vývoje.
V tomto kontextu nejsou slova prezidenta Putina o tom, že ukrajinský národ neexistuje, ale že se jedná o etnické Rusy (russkij), nijak překvapivá. Ruští nacionalisté hledají kořeny v hluboké historii, v existenci Kyjevské Rusi v raném 9. století. U západních historiků převládá pojetí, že Kyjevská Rus byla prvním státním útvarem východních Slovanů, z něhož vzešli dnešní Rusové, Ukrajinci a Bělorusové, odlišující se vlastním národním jazykem. V Rusku naopak převládá koncepce „staroruského národa“ s jediným jazykem, kulturou, sebeuvědoměním a patriotismem. Ukrajinský a běloruský jazyk jsou podle tohoto výkladu jen dialekty ruštiny. Tato koncepce byla poprvé zformulována v roce 1954 v Tezích k třísetletému výročí znovusjednocení Ukrajiny s Ruskem. Měla ideologicky zdůvodnit vytvoření sovětského národa jako znovusjednocení národa staroruského do nejvyšší formy (nacije).
Na tuto cestu „sjednocování“ se vydal prezident Putin. A nijak se tím netají, pouze je třeba brát jeho slova vážně. Přičlenění Krymu k Ruské federaci představuje jen první krok. Jaké jsou jeho další cíle a jaké důsledky z nich vyplývají, si lze snadno domyslet.
