Za jednu z největších ekonomických chyb exministra financí Andreje Babiše (ANO) a do značné míry i celé vlády Bohuslava Sobotky lze označit nebývalý útlum investování.

Vláda prožívá mírný ekonomický růst (navíc spojený s velmi nízkou mírou nezaměstnanosti), zejména v roce 2016 čerpala ve velkém z fondů Evropské unie, daně se daří vybírat celkem slušně (byť spíše právě díky nízké nezaměstnanosti než v důsledku nákladných a zatěžujících opatření, jako je online evidence tržeb či kontrolní hlášení), může si velmi levně půjčovat (čemuž pomohla i Česká národní banka znehodnocováním našich úspor) a s vybranými penězi hospodaří Ministerstvo financí dobře, byť zároveň dosti riskantně, což se někdy v budoucnu nemusí vyplatit.

Hlavním problémem naší aktuální vlády však je její utrácení. Utrácením se ale nemyslí investování. Roční výdaje na investice třeba oproti vládě Petra Nečase nyní i přes uvedené hospodářské oživení výrazně poklesly, byť zejména v mimořádném roce 2015 pomohly „evropské“ investiční projekty.

Vládní kapitálové (investiční) výdaje se dlouhodobě pohybují někde kolem 120 miliard korun ročně. Vláda Bohuslava Sobotky však nyní na investice rezignuje. V roce 2016 investovala pouze 84 miliard a v roce 2017 se můžeme připravit na ještě mnohem horší sumu. Už máme čísla za první pololetí a investováno bylo jen 20 miliard. Vloni byl už pololetní součet téměř dvojnásobný a zmíněný celoroční součet 84 miliard lze přitom považovat za velmi špatný, za stávajících podmínek uvedených výše dokonce za mizerný.

Taková politika je nezodpovědná. Správně by míra investování české vlády měla zhruba odpovídat míře úspor Čechů. Ta se z dlouhodobého hlediska pohybuje někde nad deseti procenty.

Můžeme spekulovat o tom, zda by vláda měla poněkud utlumovat a pak zase rozjíždět investice během hospodářského cyklu, nebo je výhodnější ponechávat investiční výdaje stabilní (aby se např. kvůli odkladům neprodražovaly opravy zanedbávaných silnic nebo aby se vědci mohli spolehnout na pokračování svých výzkumů), ale v době hospodářského oživení by míra vládních investic měla přesahovat uvedených deset procent z celkových vládních výdajů (po odečtení např. vyplácených důchodů a dalších „transferů“, kdy úředníci pouze vyberou peníze a někomu je předají).

Není tak podstatné, zda investujeme do nemocnic, dálnic, bydlení pro chudé, čističek odpadních vod, vědy či hasičů. Pokaždé se vláda třeba rozhodne, že je pro ni prioritou něco jiného, také vzhledem k fázi příprav staveb a podobně. Ale hlavně vládám, jako je ta současná, netolerujme, když neinvestují téměř do ničeho.

Jak navíc informovaly Hospodářské noviny, někdejší ministr financí Andrej Babiš (ANO) opakovaně odmítl extrémně levné půjčky od Evropské investiční banky, která přitom nabízí rozsáhlé úvěry (na nákladné investiční projekty, jako jsou stavby metra apod.) se splatností dokonce i 40 let. Od nikoho jiného takové půjčky získat nelze. Slováci, Poláci, Němci či Francouzi jich využili a už rozběhli investice.

Nejhorší chybu vláda udělala, když zbytečně a dosud nevysvětlitelně zmařila vůbec největší investiční projekt, totiž dávno připravovanou dostavbu jaderné elektrárny Temelín. Přípravu na soutěž zahájila již vláda Mirka Topolánka (zejména díky premiérovi Topolánkovi a ministru průmyslu a obchodu Martinu Římanovi, přes odpor vládních Zelených v čele s Martinem Bursíkem).

V tomto volebním období se však tehdejší ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek (ČSSD) rozhodl tendr zastavit (resp. společnost ČEZ byla vládou de facto donucena k jejímu zastavení). Tehdejší ministr financí Andrej Babiš (ANO) s tím souhlasil a k zastavení přispěl, protože nepředložil žádný plán podpory dostavby (dejme tomu všeobecný příspěvek na energetickou soběstačnost k cenám vyráběné elektřiny). Oficiálním důvodem zrušení soutěže byla příprava nové dlouhodobé energetické koncepce. Tento postup však nedává smysl. Dopředu bylo naprosto zřejmé, že v nové koncepci bude opět jaderná energetika (byť konkrétně Babiš chce místo jádra a uhlí podporovat, zřejmě opravdu ve velkém, elektrárny solární).

Investice do Temelína tak zbytečně stojí, což hezky vystihuje přístup vlády k investicím. Česká republika se mezitím propadá do energetické závislosti na energeticky nestabilním okolí (protože Spolková republika Německo v současnosti likviduje veškeré své jaderné elektrárny). Kvůli stojícím investicím přicházíme my i původně přihlášení soutěžící minimálně o stovky milionů. Děkujeme, Sobotkova vládo!