Premiér Andrej Babiš považuje vítězství ANO v evropských volbách za skvělý výsledek, přestože proti němu prý „jela intenzivní antikampaň“. Uspěl však méně, než se očekávalo, a vládní koalice jako celek propadla. Především vinou kolapsu ČSSD, jejíž šéf Jan Hamáček kráčí ve šlépějích Vladimíra Špidly.

Znovu se ukázalo, jak nespolehlivé jsou průzkumy volebních preferencí. Nejinak tomu bylo před volbami do Evropského parlamentu, kde pomyslného černého Petra drží agentura CVVM, která se netrefila téměř v ničem. Podle jejího dubnového měření by při srovnatelné voličské účasti vyhrálo hnutí ANO s 28 procenty, přičemž s výjimkou nadhodnocených ČSSD a KSČM podhodnotila všechny ostatní strany. Lépe si počínala agentura Median, ale i ona při obdobné účasti očekávala u ANO výsledek 25 procent.

ANO za očekáváním

Z tohoto úhlu pohledu a při vyšší volební účasti, jež měla podle předpokladů nahrávat vítěznému hnutí, není konečný výsledek 21,2 procenta při jeho možnostech nijak zázračný. Tím spíše, že ANO opět masivně nainvestovalo do marketingu a bezostyšně „vykradlo“ programy ostatních stran.

Přesto se mu jeho pronásledovatelé ODS (14,5 procenta) a Piráti (13,9 procenta) s omezenějšími prostředky proti parlamentním volbám významně přiblížili. A připomeňme také, že ODS v letech 2004 a 2009 v evropských volbách překonala třicetiprocentní hranici. I v tomto srovnání není současný výsledek ANO ohromující.

Pokud Andrej Babiš na rozpačité povolební konferenci tvrdil, že vyhrál navzdory „antikampani“ a „mýtům“, které proti němu byly údajně použity. „Já jsem to bral jako nějaký indikátor, jestli naše vláda funguje. A myslím, že vláda funguje skvěle, má výsledky, není důvod mít obavy o budoucnost naší země,“ konstatoval.

„Na vládu tyto volby nemají absolutně žádný vliv. O vládě rozhoduje naše sněmovna, kde je patnáct poslanců ČSSD, naši poslanci. Já tam nevidím žádnou souvislost mezi výsledkem ČSSD a účastí ve vládě,“ ujišťoval vzápětí.

Třetina pro vládní koalici

Jenže celkové výsledky vlády jsou tristní. V přepočtu na mandáty získala koalice ANO, ČSSD a KSČM sedm europoslanců z celkového počtu 21, přidělených České republice. Tedy pouhou třetinu, což je o čtyři mandáty méně i v porovnání se Sobotkovou vládou. Strany demokratické opozice (ODS, Piráti, STAN-TOP09 a KDU-ČSL) získaly většinu 12 mandátů, a volby tak skutečně vyslaly signál vládě. Jenže jinak, než si ve své vlastní mytologii představuje premiér Babiš.

Masivní demonstrace se projevily zejména na výsledku hnutí ANO v Praze, kde pokračuje jeho propad na čtvrté místo ziskem 13,3 procenta hlasů. Babiš může očekávat, že nespokojenost s jeho vládou, projevená i v těchto volbách, bude zdaleka nejen v hlavním městě pokračovat.

Jak to dopadlo dál? Na počet získaných hlasů si trojnásobně polepšila ODS, jíž nijak neuškodil odchod Klause juniora, který na sociálních sítích vyzýval k její nevolbě.

Piráti možná sami čekali o něco víc, ale přesto je jejich posun ke třem získaným mandátům úspěchem, stejně jako zisk společenství STAN-TOP09, i když si o jeden mandát pohoršilo. Truchlit nemusí lidovci ani Okamura, který koncentroval místní „lepenovské“ publikum.

Hlavní poražení

A nyní už hlavní poražení voleb. Komunisté ztratili čtyři procenta hlasů (6,9 procenta) a ze tří mandátů obhájila jen jejich lídryně Kateřina Konečná.

Svobodní v kampani vyhrožovali bizarním heslem „Odejdeme bez placení“, míněno z Evropské unie, což se jim skutečně podařilo. S výtěžkem pouhých 0,6 procenta hlasů opustili europarlament.

Hlavním poraženým letošních evropských voleb je však ČSSD, přičemž její debakl je tak dramatický, že překonal nejčernější odhady. Před pěti lety dosáhla s Bohuslavem Sobotkou na třetí místo, když oslovila 14,2 procenta voličů a získala tři europoslanecké posty. Letos propadla na 3,9 procenta a vyšla zkrátka, když při vyšší účasti ztratila 121 tisíc hlasů.

Restart musí být silnější

„Ta kampaň a hlavně ten výsledek dal jasnou zprávu, že ten restart sociální demokracie musí být silnější a jasnější,“ uvedl Hamáček, který považuje výsledek za tvrdou ránu. Zároveň přiznal, že ČSSD a ANO získaly méně, než sám čekal. „Vládní strany tratily. U nás je problém dvojnásobný. Jsme nejen vládní, ale i levicová strana. Je tu efekt vysávání voličů hnutím ANO,“ říká.

Chabé zisky ČSSD nekorespondují ani s Hamáčkovým loňským poněkud překvapivým prohlášením, že se strana „odrazila ode dna“. Vyslovil jej po říjnových komunálních volbách, kdy sociální demokracie ztratila polovinu mandátů a obhájila post jediného senátora ze třinácti.

Otázka po zkušenostech z minulosti zní, zda bude mít Hamáček k restartu příležitost. Volby do Evropského parlamentu jsou nejen indikátorem nálad veřejnosti, ale mohou způsobit i vnitřní otřesy. Své o tom ví bývalý sociálnědemokratický premiér Vladimír Špidla, který v roce 2004 získal 8,8 procenta hlasů a pouhé dva mandáty. Co by dnes za ně Hamáček dal?

Špidla se ovšem nakonec musel z čela strany poroučet a nahradil v Bruselu eurokomisaře Pavla Teličku, kam ho sám krátce předtím dosadil.

Bude Hamáček následovat Špidlu?               

Současný předseda ČSSD se zatím po mnohem větším krachu tváří, že se nic neděje. Na jeho místě si nelze za normálních okolností představit nic jiného než vyvození politické odpovědnosti. V čele ČSSD stojí déle než rok a strana pod jeho vedením pověstné dno stále hledá.

Babišovi se znovu podařilo uchvátit témata sociální demokracie, jako je dvojí kvalita potravin, zvyšování penzí a rodičovského příspěvku. Tím pokračuje v systematickém ničení koaličního partnera, který si to stále nechá líbit a jemuž nepomáhá ani instalace nových tváří v čele s radikální ministryní Janou Maláčovou.

Hamáček tomuto rabování jen přihlíží, stejně jako konfliktním personálním změnám v čele s Marií Benešovou, jež si pozici u prezidenta Zemana a premiéra Babiše vybudovala vymezováním proti mateřské sociální demokracii.

Premiér Babiš tvrdí, že o jménu evropského komisaře se bude ještě v koalici jednat. Věra Jourová to nemá jisté, protože vláda chce získat jiné portfolio. Bude Hamáček následovat Vladimíra Špidlu a odebere se do bruselských struktur? Nebo si je tak jistý tím, že za něj není náhrada?

 

Revue Forum Banner
Jiří Sezemský
Jiří Sezemský
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora