Tvrzení o konci vládní krize je stejně nesmyslné jako Zemanova slova o tom, že za ni může Bohuslav Sobotka. Premiér totiž pouze reagoval na nepřípustné jednání ministra financí, který nedokáže vysvětlil několik kauz, ve kterých se jedná třeba o vyhýbání se placení daní, ovlivňování médií nebo nahlížení do živých policejních spisů. Stejně tak „odchodem“ Andreje Babiše ze Strakovy akademie se vlastně změní pouze jméno na dveřích ministra financí. Každý z hnutí ANO je totiž stejným rizikem jako předseda sám.
Na hru o konci krize přistoupili nejen sociální demokraté, ale téměř většina představitelů parlamentních stran. Jako by si nechtěli připustit, že Babiš je dirigentem dobře sladěného orchestru ANO, který pod jeho taktovkou na všech ministerstvech, která ovládá, plní přání svého vůdce.
Ivan Pilný není žádným rebelem, pouze dobře vymyšleným produktem píáristů Babišova hnutí, kteří celou dobu fungování ANO v politice budují image odbojného politika, jenž se snaží ukázat, jak demokratické vládnoucí hnutí je. Opak je však pravdou. Nikdo by si nemohl dovolit kritizovat hnutí tak, jak to průběžně dělal Pilný, aniž by k tomu neměl povolení svého šéfa nebo alespoň slib přimhouřeného oka a jakousi imunitu.
Je pravda, že pozvolně tvořená pověst dnes nově jmenovaného šéfa státní kasy, přesvědčila mnohé. Vždyť pouze hrdinný Pilný si dovolil říct, že tehdejší Babišova pravá ruka Kleslová kupčí na sněmu ANO s hlasy a nic se mu nestalo. Není nic statečného říct pravdu, ale to platí pouze u demokratických stran, za kterou rozhodně autokratické hnutí považovat nejde.
Pokud se tedy vládní krize má vyřešit tím, že na ministerstvo nastoupí muž, u kterého je více otázek než odpovědí, budiž. Opájet se ovšem dobrým pocitem z dobře zvládnuté krizové situace je velmi nebezpečné. Nezmění se nic a Babišovi se pouze uvolnily ruce pro plánování předvolební kampaně.
Je důležité si připomenout, že nejen Babiš je jediným aktérem krize z hnutí ANO. Spouštěčem rozhodně, ale jeho straničtí nohsledové v čele s Richardem Brabcem, jsou také výraznými postavami „boje o ministerstvo financí“. Stejně jako jeden muž stáli za svým šéfem, nezmění se to ani v moment, kdy už nebude požívat ministerských výhod.
Pachuť, kterou vládní krize zanechala nejen v politicích, ale především v občanech, dneškem nezmizí, stejně jako napjatá atmosféra, kterou bude i nadále Babiš rozdmýchávat pomocí svých médií a spolustraníků, kteří si svá ministerská křesla uchránili.
Hovořit tedy o konci krize je krátkozraké a jde spíš o nalhávání si, jak už je nyní vláda uchráněna od vlivu mocichtivého miliardáře. Krize skončí až v den, kdy bude po budoucích volbách jmenována nová vláda, tam je však možné, že ihned vznikne další. Do té doby bude stále přítomna, ačkoliv se všichni zúčastnění budou tvářit, že ji zažehnali.
