Ministryně financí Alena Schillerová a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (oba ANO) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
CVVM zveřejnilo výsledky průzkumu, který se zabýval tím, jaké důvěře se těší vrcholní představitelé státu. Mnohem zajímavější než to, kolik procent respondentů jednotlivým zkoumaným vrcholným představitelům státu důvěřuje, respektive nedůvěřuje, je však ještě jiný údaj, které šetření přineslo, a to kolik procent dotázaných uvedeného politika či političku vůbec nezná.
Je sice hezké, že se někdo může pochlubit například důvěrou 25 procent respondentů jako třeba ministr průmyslu a obchodu a dopravy Karel Havlíček, ale docela zásadní je, že ho současně nezná 32 procent dotázaných, což je opravdu hodně.
Podobné číslo ovšem není žádná výjimka a najdeme ho i u mnohých dalších vysoce postavených politiků. Kromě toho samotnému Havlíčkovi ještě navíc celých 33 procent respondentů nedůvěřuje, z čehož plyne, že drtivá většina občanů – 65 procent – tohoto superministra řídícího souběžně hned dva rezorty buď nezná, nebo mu dokonce nedůvěřuje.
Uvedená čísla, zachycující kolik procent dotázaných daného politika nezná, jsou skutečně pozoruhodná a nemálo vypovídají o české politice a o tom, jakým způsobem ji občané vnímají, a hlavně, koho registrují a jaká je jejich celková rozlišovací schopnost.
Zdá se, že docela velké množství velmi důležitých politiků zahrnující i nejvýznamnější ústavní činitele dosti podstatná část občanů vůbec nezná, respektive vnímají je asi jako anonymní tváře, které se jim hýbají a kmitají před očima bez toho, že by byli schopni si propojit konkrétní jména a obličeje, natož funkce.
Centrum pro výzkum veřejného mínění do svého šetření zahrnulo celkem 29 ústavních činitelů a politických představitelů od prezidenta republiky a předsedů obou parlamentních komor přes ombudsmana, guvernéra ČNB a předsedu Ústavního soudu, až po členy vlády a šéfy poslaneckých klubů parlamentních politických stran.
Neznámí členové kabinetu
Když se podíváme na ministry vlády Andreje Babiše, je opravdu až zarážející, kolik procent dotázaných uvádí, že jednotlivé členy kabinetu nezná. Mezi nejkřiklavější případy patří ministr zemědělství Miroslav Toman, u kterého to je 41 procent dotázaných (dalších 35 procent mu nedůvěřuje), a ministr obrany Lubomír Metnar se 43 procenty (tomu navíc ještě nedůvěřuje 29 procent respondentů).
O moc lépe na tom není ani ministr životního prostředí Richard Brabec (nezná ho 37 procent dotázaných a nedůvěřuje mu 35 procent) či ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová, neznámá pro 33 procent občanů a s nedůvěrou 37 procent respondentů. Ještě hůře si, co se týče známosti, stojí ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček (38 procent) a velmi špatně je na tom rovněž už zmíněný ministr průmyslu a obchodu a dopravy Karel Havlíček se 32 procenty.
Krásně se na tom ukazuje, že k tomu, aby veřejnost někoho vzala na vědomí a vryla si ho do paměti, musí ho mít na očích buď prakticky pořád, nebo jeho jméno musí být pojem a musí být už vskutku notoricky známé a stále znovu a znovu opakované. Je to patrné i z toho, kdo naopak patří mezi politiky, kteří jsou neznámí jen několika málo jednotkám procent respondentů CVVM.
U premiéra Andreje Babiše je to dokonce 0 procent dotázaných a u prezidenta Miloše Zemana pouze 1 procento. Třetí v pořadí je předseda poslaneckého klubu TOP 09 a bývalý ministr financí Miroslav Kalousek se 4 procenty, následován ministrem vnitra a předsedou ČSSD Janem Hamáčkem s 5 procenty. Špatně na tom není ani ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (8 procent), ministryně financí Alena Schillerová (rovněž 8 procent) a ministr kultury a dlouholetý politik za sociální demokracii Lubomír Zaorálek s 9 procenty.
Šedé úřednické myši
Jasně z toho vyplývá, že ani u členů vlády, o kterých se v médiích i na sociálních sítí v různých souvislostech hovoří velmi často, není známost u občanů něčím samozřejmým. Zkrátka nějakou dobu trvá, než je veřejnost začne registrovat a někam si je zařadí.
Dobře je to vidět na Aleně Schillerové, kterou ještě v říjnu 2019 podle CVVM neznalo 20 procent dotázaných. Také Hamáček si od té doby polepšil (tehdy to bylo 13 procent) a největší skok udělal Adam Vojtěch, který byl v té době neznámý pro 34 procent respondentů.
Když se podíváme na šetření CVVM z ledna letošního roku, které mapovalo důvěru stranických představitelů, zjistíme, že ani předsedové opozičních stran na tom nejsou ohledně známosti u voličů úplně dobře. Šéfa hnutí STAN Víta Rakušana neznalo 38 procent respondentů a předsedkyni TOP 09 Markétu Pekarovou Adamovou 39 procent. I šéf občanských demokratů Petr Fiala s 18 procenty by na tom mohl být o něco lépe. Nejlepšího výsledku dosáhl předseda Pirátů Ivan Bartoš s 9 procenty.
Samozřejmě známost není všechno. Druhá věc je samotná důvěra, případně nedůvěra, kterou občané ústavním činitelům vyjadřují. Přesto ale platí, že základem je, aby lidé politika spíše znali, než neznali. A političtí představitelé zkrátka musí počítat s tím, že pokud se nebudou usilovně snažit či nebudou mít štěstí na to, že budou hodně a často na očích veřejnosti, tak je občané prostě znát nebudou.
Pak ovšem jako politici nemůžou být moc úspěšní, tedy pokud nebudou mít předsedu, který to utáhne sám na sebe. V takovém případě jsou však spíše šedé úřednické myši než politici. A u vlády, kde je tolik neznámých členů, si člověk může klást otázku, jakou váhu a legitimitu takový kabinet může mít.
