HISTORIE / Ševelení cestujících, cinkání zvonků signalizujících příjezd a odjezd vlaků, syčení páry. Běžný ruch na pařížském nádraží Montparnasse náhle přehlušilo hlasité řinčení kovu a výkřiky lidí. Jeden z vlaků nezastavil a razil si cestu dál. Projel zarážedla, nástupiště, třicet metrů napříč nádražní halou a prorazil šedesát centimetrů silnou fasádu nádražní budovy. Skrz její skleněnou stěnu vylétl na ulici, kde se jeho lokomotiva zaryla do dlažby a i s tendrem se opřela o zeď jako podivný žebřík. 

Vlaková neštěstí doprovázejí železniční dopravu už od počátků věku páry v první polovině 19. století, kdy se pára stala hlavním pohonem v průmyslu a přepravě. Prvním historicky doloženým nešťastníkem, který zahynul na železničních kolejích, se stal britský státník William Huskisson. Při slavnostním zahájení provozu liverpoolské dráhy v září roku 1830 ztratil rovnováhu při vystupování z vlaku, spadl pod přijíždějící lokomotivu na druhé koleji a přišel tak o obě nohy. 

Většina železničních nehod upadla v zapomnění, stala se jen smutnou číselnou statistikou a tichou připomínkou odvrácené strany pokroku a technického rozvoje. Neštěstí, které se odehrálo na pařížském nádraží Montparnasse před 129 lety, však k sobě přitáhlo pozornost nejen francouzské veřejnosti. A i díky bohatému zájmu fotografů onen skoro až fantaskní výjev z odpoledne 22. října 1895 zůstává v povědomí lidí dodnes. 

Když se splaší ocelový oř

Z normandského přístavu Granville na severozápadě Francie vyrazil onoho dne ve tři čtvrtě na devět ráno expres do Paříže. Lokomotiva za sebou táhla dva zavazadlové vozy, jeden poštovní a šest osobních vozů, v nichž cestovalo 131 lidí.

Dále čtěte

Česko a Západ nad propastí? Chcete-li pochopit problémy současného světa, kupte si naši novou knihu

Pořiďte si v našem e-shopu novou knihu Nad propastí. Česko a Západ v boji o svobodu a demokracii, kterou jako editor…

Vlak na své necelých 300 kilometrů dlouhé trase nasbíral několik minut zpoždění. Strojvedoucí Guillaume-Marie Pellerin se je rozhodl dohnat, a proto k nádraží Montparnasse vlak uháněl rychleji než obvykle – podle informací dobového tisku rychlostí 40 až 60 kilometrů za hodinu, moderní odhady se dnes přiklánějí k nižšímu z čísel.

Když strojvedoucí sáhl po vzduchové brzdě Westinghouse, s hrůzou si uvědomil, že nefunguje. On i topič Victor Garnier přitom později vypověděli, že ještě několik stovek metrů před cílovou stanicí fungovala normálně. Samotné brzdy lokomotivy byly na zastavení rozjetého kolosu krátké. Konduktor Albert Mariette za ruční brzdu zatáhl až ve chvíli, kdy vlak vjel do zarážedel na konci peronu.

Štěstí v neštěstí

Lokomotiva dopadla z téměř desetimetrové výšky na tramvajovou zastávku na Place de Rennes a jen o vlásek se minula s odjíždějící tramvají. Pellerin, Mariette a Garnier předtím duchapřítomně stihli z vlaku vyskočit, čímž si nejspíše zachránili život. Osobní vozy zůstaly stát nahoře v nádražní hale a cestující z nich roztřeseně vystupovali, otřesení, potlučení, odření, ale živí. Pouze pět z nich utrpělo vážnější zranění.

Nádražní hodiny, které vlak násilně zastavil přetrháním elektrických rozvodů ve zdi, ukazovaly přesně čtyři hodiny odpoledne. Tedy o pět minut více, než kdy byl příjezd vlaku očekáván.

Ve špatný okamžik na špatném místě

Zdálo se zprvu, že navzdory hrůznosti výjevu vlaku trčícího z probořené zdi se nehoda obejde bez ztrát na lidských životech. Tragédie však přece jen zabíjela. Nepřežila ji jistá Marie-Augustine Aguilardová, manželka prodavače novin před nádražím. Zatímco její muž pospíchal pro vydání večerníků, zastupovala ho v prodeji a dopadl na ni kus zdiva z nádražní budovy.

Pellerin a Mariette se museli zpovídat před soudem. Soudce nakonec přihlédl k Pellerinově devatenáctileté službě bez poskvrny i technické závadě na brzdách. Určil mu pokutu ve výši 50 franků a vyměřil dvouměsíční pobyt ve vězení za překročení rychlosti. Mariette musel zaplatit 25 franků za to, že se místo jízdy věnoval vyplňování dokumentů a za ruční brzdu zatáhl příliš pozdě.

Železniční společnost Chemins de fer de l’Ouest vyplatila vdovci po paní Aiguilardové odškodné, zajistila vzdělání pro jeho dvě malé děti a přislíbila, že jim oběma v budoucnu obstará zaměstnání.

Nehoda, která se zapsala do dějin

Trvalo celé čtyři dny, než se technikům podařilo lokomotivu vyprostit. Během nich kuriózní nehoda lákala celé davy zvědavců, fotografů i novinářů, lidé nemluvili o ničem jiném. „Čtenáři si tedy mohou lehce představit následky této podivné a výjimečné nehody, která kupodivu přinesla pouze jednu oběť,“ psal například časopis La Nature v listopadu téhož roku. „Pád lokomotivy na tramvajovou zastávku by totiž mohl mít hrozivé důsledky, a stejně tak i v případě, že by zarážedla a zeď vydržely, čímž by byli cestující při srážce rozdrceni.“

Fotografie vlakového neštěstí i její ilustrace plnily titulní strany francouzských a světových listů. Za tou vůbec ze všech nejznámějších stojí pařížské fotografické studio Lévy & Fils, tedy česky Lévy & synové. Zvláštní kontrast technického pokroku a jeho ničivé síly poutá pozornost už více než jedno a čtvrt století. 

Dále čtěte

Počkej na mě, tatínku, jdu s tebou. Dojemný snímek sloužil k propagaci válečných dluhopisů

HISTORIE / Byl to okamžik, jakých se během druhé světové války odehrálo bezpočet. Pohotovost kanadského fotografa Clauda P. Dettlofa z…

Slavný snímek například v roce 1991 použila jako obálku svého nového alba s názvem Lean into It americká rocková skupina Mr. Big. Scéna vlakového neštěstí se odehrává i v americkém filmu z roku 2011 s názvem Hugo a jeho velký objev od režiséra Martina Scorseseho. Inspiroval se jí také umělec David Černý ve svém návrhu na most ve tvaru lokomotivy, který má propojit dva domy v Lihovarské ulici na Praze 9.

Inspirace pro surrealisty

Populární neštěstí se stalo podle odborníků i jedním z několika zdrojů inspirace pro formování surrealismu ve dvacátých letech 20. století. Jeho bizarní a skoro až absurdní povaha nápadně připomíná surrealistické motivy – lokomotiva trčící ze zdi budovy působí jako výjev z fantastického snu, kde se realita střetává s něčím zcela iracionálním, kde se rozumový svět hroutí pod nečekaným náporem představ, snů a hlasů podvědomí.