Je třeba nazývat věci pravými jmény: nemáme co do činění s agresí Ruska proti Ukrajině, nýbrž s vlasteneckou válkou ukrajinského národa proti Rusku. Dne 24. února 2022 začala nová éra ukrajinských dějin. Máme novou historickou realitu a nová realita si vyžaduje nová slova. Taková slova se už objevila. Nemyslím tím taková, co byla adresována ruské válečné lodi. Taková slova nejsou vždy zcela nová a nebude ani možné je citovat ve školních učebnicích.

Mám na mysli spíše pojmenování toho, co se děje na Ukrajině. Je to totiž ukrajinská vlastenecká válka. Pokud se nemýlím, zazněla poprvé včera v provolání ministerstva vnitra k Ukrajincům. Ostatně není důležité, kdo a kdy je vyslovil jako první. Důležité je, abychom je používali důsledně a při všech příležitostech. Je to válka vlastenecká, protože bojuje celá země, od Lvova po Charkov, od Černihiva po Kyjev.

Dále čtěte

Rusko jako hvězda smrti? Tichá podpora ruské většiny aneb Teď je na Rusech, aby se vzbouřili a zastavili válku

Moc v Rusku drží nepříčetný prezident Vladimir Putin a jeho sekta kvazináboženských fanatiků, která vážně vyhrožuje světu jadernou katastrofou v případě, že…

Největším překvapením pro mě je, že dokonce i Dobkin [Mychajlo Dobkin – politik z Charkova, někdejší stoupenec sesazeného prezidenta Janukovyče] i Těrechov [Ihor Těrechov – primátor Charkova] dnes bojují. Tato válka je i jejich vlasteneckou válkou.

V době protestů na Euromajdanu stáli na jiné straně. Nyní se duch Euromajdanu – duch solidarity, vzájemné pomoci a obětavosti – rozlil po celé Ukrajině a zmocnil se i jich. Jsou teď našimi spoluobčany a v této válce stojí na jedné straně s námi.

Pojmenování nynější války jako vlastenecká pomáhá cítit se jako vlastenci i těm našim spoluobčanům, kteří donedávna odmítali nazývat poslední válku jako druhou světovou a slavili Den vítězství 9. května. Dodá nám to sil k obraně naší vlasti tak, jak bránili vlast naši dědové a pradědové před 80 lety. Rodinná paměť je svébytný nástroj, který motivuje více než oficiální hesla.

Ale jsou tu ještě dvě slova, která vyžadují změnu. Jsme víc než ukrajinský lid – jsme také ukrajinský národ. Lid – ten je tam u nich, v Rusku. Obyvatelstvo, pracující masy (spolu s oligarchy, kteří také tvrdě pracují na záchraně svého kapitálu), mladíci poslaní jako potrava pro děla zemřít do cizí země, jejichž rodiče doufají, že se jim jejich děti vrátí.

Dále čtěte

Babí Jar: Jak ruské rakety ničí v Kyjevě paměť holokaustu

V úterý se Ukrajinou nesly zvěsti, že se Rusové pokusí přerušit televizní vysílání, aby mohli šířit dezinformace o kapitulaci ukrajinského…

Lid je mlčícím společenstvím poddaných, kterým se plive do tváře, ale oni jsou trpěliví a usmívají se; jsou biti bičem, ale nastavují záda, kopete je botou, a oni se plazí, aby ji políbili.

To je způsob oběti, který je u lidí zafixován na genetické úrovni. My všichni jsme takto žili dlouhou dobu, někteří tak žijí stále, byť třeba jen částečně. Je čas tento postoj změnit.

My Ukrajinci jsme si nainstalovali aktualizaci systému. Možná je to příliš internetových pojmů, ale o to více je to srozumitelné. To, co na Ukrajině máme, je národ. Je to nová společnost občanů vědomá si politických práv a závazků. Jsou to ti, kdo nežádají nic, co jim nepatří, ​​ale svého vlastního se nevzdají. Taková společnost nedovolí rozhodovat o ničem „o nás bez nás“. Miluje vlast, nikoliv vládu.

À propos vláda: Náš prezident byl donedávna služebníkem lidu. Dnes je vůdcem národa. Pokud budu mít v dohledné době možnost setkat se s prezidentovými lidmi, určitě jim doporučím, aby své hnutí „Sluhové lidu“ přejmenovali na „Hlas národa“.

Někomu sloužit není příliš ukrajinské. Ukrajinci nejsou sluhové. Jsou to suveréni v každém smyslu onoho slova. Dne 24. února 2022 začala nová kapitola ukrajinských dějin. Nyní ji nazvěme, jak náleží: ukrajinská vlastenecká válka, v níž stojí v boji celý ukrajinský národ.

Jaroslav Hrycak je historik a publicista, profesor Ukrajinské katolické univerzity ve Lvově a vedoucí Ústavu pro evropská studia na Národní univerzitě Ivana Franka ve Lvově. Jeho text vyšel 2. března 2022 na portálu Ukrajinska Pravda a publikujeme jej se svolením autora. Z ukrajinštiny jej přeložil Miloš Řezník.