Pilný autor Vlastimil Vondruška se nám 7. března v článku na webu První zprávy svěřil: „Právě dopisuji knihu O svobodě myšlení.“ Tak to bude stát za to.

Vlastimila Vondrušku, jak jsme si již všimli, velmi zajímá osud evropské civilizace a má dojem, že je nějaká porouchaná. Občas naznačuje, že bychom měli hledět na ty správné světové strany, zvláště na jednu.

Teď se pustil pro změnu do médií: „Jen namátkou, minulý týden jsem ve zpravodajství jedné německé televize viděl za sebou následující dvě reportáže. První ukazovala demonstrace v Barceloně, kde Katalánci už kolikátý den protestují proti uvěznění rapera, který se vyjadřoval k politice tak, že se to nelíbilo Madridu. Ukazovaly se rozbité výlohy, hořící popelnice, zátarasy a policejní kordony s vodními děly. Komentář byl o tom, že demonstrace pokračují. Nic víc. Střih. Následovala reportáž o porušování lidských práv v Bělorusku. Komentář nám sděloval, jakého násilí se Lukašenko dopouští, protože uvěznil dvě mladé novinářky, které protestovaly proti jeho režimu. Následoval obrázek na ony dvě dívky, které s výrazem Johanky z Arku cosi vykřikovaly, a pak byl rozhovor s matkou z jedné z nich, která líčila, jak je na svou dceru hrdá. Závěr reportáže pak požadoval zpřísnění sankcí na Bělorusko.“

Pak Vondruška pokračuje: „Tak nevím, zda jsem nedovtipný já nebo redakce té televize. Ty reportáže, postavené vedle sebe, jako by volaly, že… Ale co, nebudu tu dělat závěry, ať si je udělá každý rozumně myslící člověk sám.“

Vlastimil Vondruška nám ale na konci článku napoví, protože zřejmě soudí, že už jsme tak zhlouplí vlivem Bruselu a jiných drtivých mocností, že na to sami nepřijdeme. Kdybychom mysleli vondruškovským správným způsobem, vypadalo by to takto: „Třeba by se řeklo, že situace v Katalánsku se z hlediska násilí na protestujících neliší od té v Bělorusku.“

Tak nikdo panu Vondruškovi nebrání se do Běloruska odstěhovat a užít si to tam. Mohli bychom mu pokusně dát vybrat, jestli chce spíš Katalánsko, nebo Bělorusko.

Lidé ale nemyslí tak správně jako Vondruška. Proč? Odpověď: „Jenže problém je, že média mají obrovskou moc a my jí podléháme. Ať chceme nebo ne, vztah ke světu a ostatně i ke svému životu si vytváříme z dostupných informací. Stejně jako byla doba kamenná nebo bronzová, máme dnes dobu mediální. A tak se stalo, že ten, kdo nepoklonkuje vládnoucí ideologii, je nepřítel. Díky médiím považujeme za nepřítele skoro všechno a všechny. Našimi nepřáteli jsou (podle veřejnoprávních médií) extremisti, populisti, komunisti, Rusové, Číňané, příznivci Donalda Trumpa a Marine Le Penové, orbánovské Maďarsko a Kaczyńského Polsko, Lukašenko, vojáci v Myanmaru, syrský režim, venezuelský Maduro, stoupenci našeho prezidenta a předsedy naší vlády, důchodci, zaostalí venkovani, odpůrci klimatických změn a migrace, sexisti, antiglobalisti, rasisti, bílí mužové a všichni, kteří sledují jiná média než ta veřejnoprávní a šíří pak dezinformace a fejky.“

Dále čtěte

Kupte si knihu rabína Lionela Blue: Zadní vrátka do nebe

Na e-shopu FORUM najdete skvělou knihu – Lionel Blue: Zadní vrátka do nebe, kterou vydalo nakladatelství…

Zajímavé. No, vynechme společensky nepříjemnou otázku, za jakou politickou barvu se pan Vondruška angažoval v 80. letech, a udělejme malé doučování. Od antiky se za pravdivý výrok považuje ten, který je v souladu se skutečností. To se dá občas docela dobře zjistit.

Tak třeba:

Rusko tvrdí, že na Krymu nemělo před anexí žádné vojáky. Velký V. V. Putin je pak vyznamenal za to, že tam byli.

Rusko tvrdí, že nemá na východní Ukrajině žádné vojáky. Když tam Ukrajinci nějaké zajmou, jsou tam prý jako obyčejní občané na dovolené. (Ruský občan může zřejmě dovolenou trávit tím, že si jezdí do sousední země trochu zastřílet na lidi.)

Rusko tvrdí, že nemá nic společného s vyzbrojováním separatistů na Donbase. Když se u nich ruské zbraně najdou, jsou prý ukořistěné z ukrajinských skladů. Že mají i nové zbraně, jimiž Ukrajina nikdy nedisponovala, to se jistě nějak vysvětlí.

Rusko nemá nic společného s otrávením bývalého agenta Skripala ve Velké Británii. Proč tam ale ti dva Rusové brouzdali kolem jeho bydliště? No turisté. Aha. A proč byli ti turisté podle fotografií identifikováni jako příslušníci ruských tajných služeb?

Katalánsko by stálo taky za rozbor. Tam kdysi vyhlásili nelegální referendum a separatistický politik pravil, že když dopadne pro odtržení od Španělska, Katalánsko do 48 hodin vyhlásí samostatnost. Nic takového se v Bělorusku neděje a podobná prohlášení dělá jen politický šarlatán nebo je vykřikuje osoba duševně chorá. Ale co, sice blázen, ale nejspíš náš blázen, řeknou si wlastencové.

Takhle bychom to mohli rozebírat jednu položku po druhé, jména, země, události. Ne na základě názorů, ale fyzických faktů, zdokumentovaných, zřejmých. Na Vlastimila Vondrušku a čtenáře bleptů z žump jako První zprávy to ale nezabere, protože jejich mozkové závity už byly upraveny a veškerý materiál, který se tam dostane, už v nich obíhá po předem připravených drahách.

Zatím ale vždycky fungoval ještě jeden argument, a to je hlasování nohama. Nenajde se mnoho lidí, co by se hrnuli do Ruska, Běloruska a Venezuely. Čím to asi tak může být? Proč všichni do toho ráje nemizí z tohoto bruselského pekla? Záhada. Naprostá záhada. Z toho by pan Vlastimil Vondruška mohl vytvořit nějakou detektivku.