V Budapešti se koncem listopadu konal už šestý summit premiérů zemí iniciativy 16 plus 1. Setkání vedoucích činitelů jedenácti členských států EU, pěti balkánských uchazečů o členství v EU a jedné Číny doprovázely nadšené výroky předsedů vlád některých zemí regionu střední a východní Evropy.

Ne všechny evropské státy však toto nadšení některých středo- a východoevropských politiků sdílejí, a mají pro to řadu důvodů. Tím nejdůležitějším je obava, že posílení vazeb těchto zemí na ČLR způsobí tříštění zahraniční politiky již tak notně rozdělené Evropské unie a tím i její zásadní oslabení v globální politice. Že jsou tyto obavy oprávněné, ukazuje několik problémů z nedávné minulosti. Čím dál více se potvrzuje, že prvotním cílem iniciativy je zabít dvě mouchy jednou ranou: získávat obchodní příležitosti a napomoci rozdrobení Evropské unie.

16 plus 1, pohled z rychlovlaku

Iniciativa je volným uskupením zemí střední a východní Evropy a Číny, je oficiálně součástí Si Ťin-pchingova strategického plánu OBOR. Prvotně byla ustavena za účelem posílení vzájemných vztahů s důrazem na obchodní příležitosti. V dokumentech iniciativy signatáři důsledně prohlašují, že záměry 16 plus 1 jsou zcela ve shodě se zájmy Evropské unie. Skutečnost je však zajímavější:

Zjevný je ovšem diplomatický cíl. Organizaci provozuje sekretariát v Pekingu náležející pod čínské ministerstvo zahraničí. Organizace se také, pokud jde o strukturu, tváří multilaterálně, jako EU, ale je prakticky bilaterální – směrnice šestnácti evropským členům chodí z Pekingu. Všichni úředníci jsou Číňané. Evropská účast probíhá prostřednictvím “národních koordinátorů”.

V příkrém rozporu s oficiálními proklamacemi 16 plus 1 o bezproblémové slučitelnosti iniciativy s EU jsou i výroky samotných evropských politiků, mezi nimiž vyniká Viktor Orbán: “Ohnisko světové hospodářské moci se přesouvá ze západu na východ; ačkoli se to ještě někde v západním světě popírá, to popírání není rozumné,” vyjádřil se v říjnu maďarský premiér.

Ministr zahraničních věcí v Orbánově vládě Peter Szijjarto volí ještě zajímavější slovník: „My se na vedoucí úlohu Číny v novém světovém řádu díváme spíše jako na příležitost než jako na hrozbu.“

Není to ale jenom Maďarsko, z něhož se ozývají hlasy vzývající východní obrat politiky středo- a východoevropského regionu. Britský tisk upozorňuje na vyjádření makedonského prezidenta Gjorga Ivanova pro Telegraph, v němž hovoří o evropském selhání na Balkáně a prostoru, který tam vznikl pro vliv ČLR a Ruska. O nějakých společných zájmech EU a 16 plus 1 nesvědčí ani slova srbského prezidenta Vučiće z letošního května: „S hospodářskými a politickými vztahy nemáme problém, jsme vždy na stejné straně, a když má Čína co říci, jsme vždy na straně Číny.“

Ve dvou se to lépe táhne

Původní motivací zemí “šestnáctky” byl příslib čínských miliard. Obří částky, které měl Peking na základě předběžných smluv poskytnout, splaskly jako bubliny. Uskutečněné investice jsou potom násobně menší v porovnání s dotacemi z evropských strukturálních fondů. Připomeňme ještě neprůhlednost vyjednávacích procesů provázenou tím, že ČLR upřednostňuje při vyjednávání s partnery bilaterální model. To Číně ve všech případech poskytuje výhodu silnějšího a může se souhlasem vstřícně naladěné vlády přijímající země prosazovat bez ohledu její na reálnou potřebu nebo tržní zájmy svůj politicky motivovaný projekt.

Všechny tyto nešvary lze ilustrovat právě na příkladu Maďarska (a v daném příkladu Srbska, uchazeče o členství v EU). Zamýšlený vlajkový projekt iniciativy, tzv. rychlodráha z Bělehradu do Budapešti, je v současné době vyšetřován pro porušení zákonů EU o tendrech na dopravní stavby. Maďarsko ovšem za povzbuzování čínského premiéra Li Kche-čchianga během summitu v Budapešti vyhlásilo na tuto stavbu, jež na srbské straně již probíhá, veřejný tendr.

Bezzubá legislativa štěká, ale nekouše

Závažným systémovým problémem z hlediska EU je však také blokování důležitých rozhodování o společném postupu EU v životně důležitých otázkách. Torpédování snah Bruselu o vytvoření účinných nástrojů ke kontrole čínských investic v členských zemích EU je dobrým příkladem.

Jan Gaspers, ředitel jednotky pro evropskou a čínskou politiku v berlínském think tanku MERICs, říká, že některé ze států 16+1 stranily v rozhovorech Číně. “Během léta několik členů 16+1 pomáhalo potopit plánované ambiciózní schéma EU ke kontrole čínských investic, jež by dávalo Bruselu skutečné kompetence,” řekl.

Poptávka po zákonných regulacích čínských nákupů se v EU objevila spolu se skepsí, jež v poslední době rostla hlavně v Německu a Francii v souvislosti s problematickými akvizicemi tamních firem Čínou. Tyto snahy však hodnotí některé země EU jako nepatřičné vměšování do fungování volného trhu, a Peking samotný se netají obavami, že vznikne něco jako “mladší bratr” americké Committee on Foreign Investments in the United States (CFIUS), která čím dál ostražitěji posuzuje čínské akvizice amerických firem z hlediska národní bezpečnosti.

Nástřel evropského návrhu nedává Bruselu moc přimět státy k blokování a přehodnocení podmínek korporátních nákupů. Místo toho dává legislativní základ pro požadování podrobných informací u již probíhajících převzetí a umožňuje institucím EU poskytnout návod členským zemím, říkají diplomaté.

Nejde ale jen o investice. Vliv čínského působení na politiky v regionu je patrný třeba i v obtížích při přijímání memorand k mezinárodním otázkám. V létě 2016 Maďarsko spolu s Řeckem uspěly při tlaku na “změkčení” stanoviska EU k situaci v Jihočínském moři, které původně mělo označit čínské nároky v oblasti za odporující mezinárodnímu právu, a nakonec ani přímo nezmínilo ČLR. O alespoň formálních výzvách na podporu vězňů svědomí nemluvě.

Mezitím v ČR a v Africe

V České republice ztělesňuje toto východo- a středoevropské oživení vztahů k ČLR finanční a energetická skupina CEFC China Energy, jejíž nejen české investice jsou z různých pozic široce medializovány, stejně jako fakt, že její předseda je poradcem Miloše Zemana. Nejnovější zpráva o českých aktivitách CEFC je její zájem koupit – v partnerství se skupinou Penta – podíl ve skupině provozující mimo jiné TV Nova.

Sama CEFC je v současné době obviněna v mezinárodním korupčním skandálu. Jeden z vysokých činovníků jejího neziskového křídla Nadace CEFC, generální tajemník Patrick Ho (He Zhiping 何志平) podplácel obrovskými částkami africké politiky (čadského prezidenta Idrisse Débyho nebo ministra zahraničí Ugandy Sama Kutesu), aby zajistil CEFC přístup k právům na africkou ropu. Dokument amerického ministerstva spravedlnosti s textem obvinění dle Sinopsis zmiňuje i ČR. V emailu z dubna 2016 adresovaném Kutesově manželce, jež fungovala jako prostředník, naznačuje Ho možnosti spolupráce vyjmenováváním nákupů CEFC v Česku (kromě známých akvizic uvádí i “kontrakt na vybudování jaderné elektrárny”).

Z obchodních/politických aktivit CEFC dále upoutal v posledních dnech pozornost hlavně vstup do ruské státní společnosti Rosněfť, jež je pro své napojení na Kreml předmětem sankcí EU i USA. Nákup ve výši devíti miliard dolarů byl oznámen několik dní poté, co čínská vláda vyhlásila regulaci zahraničních investic pro své firmy – takže pro CEFC z nějakého důvodu regulace neplatí.

Převzato ze serveru Sinopsis.cz