Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu České republiky Tomáš Prouza FOTO: Tomáš Prouza / se souhlasem
FOTO: Tomáš Prouza / se souhlasem
Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu České republiky Tomáš Prouza pro deník FORUM 24 přiblížil důvody rozdílů v ceně, kvalitě i balení zboží u nás a v Německu nebo dalších evropských zemích, na které tento týden upozornil premiér Petr Fiala (ODS). Kromě rozdílů v DPH nebo v měnách jde podle něj také o ochotu Čechů připlácet si za západní značky. Výrobci zkrátka zkouší najít maximální cenu, kterou jsou lidé ochotni zaplatit. „Čím silnější je značka dané potraviny, tím více má navrch její výrobce,“ vysvětlil.
Premiér Petr Fiala (ODS) tento týden zveřejnil video, ve kterém porovnal zboží v supermarketu v Česku a v Německu, a poukázal na to, že prakticky totožné výrobky od stejných nadnárodních producentů jsou u našich sousedů podstatně levnější. Předseda vlády nakoupil mléko, máslo, chléb, kečup, čokoládu, nutellu nebo coca-colu, přičemž celková cena nákupu v německém Waldsassenu a u nás v Chebu se lišila o více než 60 korun. Největší rozdíl byl, jak Fiala uvedl, u másla, které ho v Česku vyšlo o více než třetinu dráž, a podobně tomu bylo u nutelly. Zároveň konstatoval, že některé výrobky jsou v České republice nejen dražší, ale balení jsou také menší. Premiér po své zkušenosti tedy zdůraznil, že od výrobců, mezinárodních firem, bude chtít slyšet „veřejné vysvětlení“.
Podle prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáše Prouzy je důvodů rozdílných cen v zemích Evropské unie hned několik. V první řadě jde o rozdíly v DPH – v Německu je na potraviny 7 %, v Česku 15 %. To znamená, jak Prouza pro deník FORUM 24 vysvětlil, že 35 Kč z 60 Kč cenového rozdílu, o kterém mluvil při svém nákupu premiér Fiala, způsobila vyšší DPH v České republice.
Zadruhé jde o euro. „Určitý vliv má to, že stále nejsme v eurozóně, takže pokud nakupujete třeba potraviny z dovozu v eurech a v Česku je prodáváte za koruny, musíte do nákladů zahrnout i pojistky kurzových výkyvů, což není zrovna levný finanční produkt,“ přiblížil.
Třetím důvodem rozdílů je podle Prouzy velikost trhu. „V Německu nakupujete pro trh s 84 miliony lidí, v Česku je trh osmkrát menší,“ řekl s tím, že pro Česko tak nakupujete s menší množstevní slevou než pro Německo.
Navíc, vedle zmíněných objektivních důvodů jde také o ochotu Čechů připlácet si za západní značky. „Zejména pro mladší generaci už ale značky nejsou tak důležité a myslím, že do deseti let budou značky na českém trhu mnohem slabší, než jsou dnes,“ dodal Prouza.
Ekonom také vysvětlil, že pokud by skutečně fungoval jednotný evropský trh, bylo by možné nakupovat společně třeba pro celou střední Evropu a nákupní ceny snížit. Velcí nadnárodní výrobci se ale usilovně snaží nebýt pod tlakem a hledají všechny možné cesty, jak Evropu rozparcelovat.
Jednostranný diktát. Dodavatelé dobře vědí, že výrobky na pultech jsou potřeba.
„Velmi často tak musíte nakupovat přes domácího distributora a u tzv. must-have produktů, jako je třeba nutella, kinder vajíčka nebo coca-cola, se dá přístup výrobců shrnout jako ,ber, nebo neber‘. Žádné vyjednávání o podmínkách, žádná dlouhodobá spolupráce, ale jednostranný diktát, protože dodavatelé těchto výrobků dobře vědí, že je na pultech mít musíte,“ dodal.
Tento přístup se, jak Prouza upozornil, dlouho projevoval i v tzv. dvojí kvalitě, kdy nadnárodní výrobci na některé trhy dodávali výrobky horší kvality, protože sázeli na sílu své značky a věděli, že spousta lidí si jejich drahý produkt kupuje právě kvůli značce. „Někteří od této nekalé praktiky pod mediálním tlakem ustoupili, ale třeba coca-cola je ve střední Evropě stále slazena fruktózo-glukózovým sirupem, zatímco na západ od našich hranic je slazena cukrem a má nižší kalorickou hodnotu než ta určená pro Česko, bojující s epidemií nadváhy populace,“ řekl pro deník FORUM 24.
Rozdíly v kvalitě a v balení fungují na podobném principu, přičemž horší balení se špatně postihuje, jak Prouza upozornil. „Protože pokud neuděláte podobný srovnávací nákup, nemáte to jak zjistit. Ale jde o stejný princip jako u dvojí kvality, kdy do některé země nadnárodní výrobce dodává horší složení – sázíte na to, že máte tak silnou značku, že si lidé připlatí poměrně vysokou prémii, aniž by se zamýšleli nad tím, co platí,“ přiblížil a dodal, že i to se pomalu mění s tím, jak lidé poměrně hodně šetří a čím dál tím častěji přecházejí k privátním značkám řetězců, které nabízejí stejnou kvalitu často o 15 až 20 % levněji, protože v ceně není zahrnut „poplatek za známý brand“.
V rozhodování výrobců o tom, jaké ceny v dané zemi stanoví, jde podle Prouzy o klasické cenové vyjednávání. „Čím silnější je značka dané potraviny, tím více má navrch její výrobce. U zboží, které v obchodě prostě mít musíte, jde v podstatě o cenový diktát, kdy výrobce zkouší najít maximální cenu, kterou jsou lidé ochotni zaplatit,“ vysvětlil a poznamenal, že historicky ovšem platilo, že lidé ve střední a východní Evropě byli ochotni si za známou „západní“ značku připlácet víc. „Poslední rok a půl ale vidíme, že se pomalu posouváme k západní Evropě, která za značky tolik neplatí a dává přednost privátním značkám obchodů a produkci menších místních dodavatelů.“
Je dobré problém otevřít, ptát se a domýšlet ho do konce
Petr Fiala ve svém videu zdůraznil, že se hodlá na mezinárodní výrobce obrátit, aby rozdíly vysvětlili. K tomu Prouza podotkl, že je určitě dobré toto téma otevřít a ptát se. Nakonec třeba u vyřešení problému dvojí kvality změnu přinesl především mediální tlak, nikoliv regulace. Upozornil, že je ovšem potřeba se na tento problém soustředit dlouhodobě a domýšlet to do konce. „Třeba ve Francii vláda pečlivě analyzovala, jestli zemědělci a potravináři skutečně snižují dodavatelské ceny, když začala klesat cena energie nebo třeba hnojiv – a pak se nebála ukázat, kteří francouzští potravináři postupují férově a kteří ne,“ řekl a pokračoval, že rozbíjení evropského trhu patří mezi nekalé praktiky a Evropská komise za to občas uděluje nadnárodním potravinářům obrovské pokuty. „A není se co divit, podle analýzy Evropské komise z roku 2020 jsou kvůli teritoriálnímu omezování obchodu v Evropě zbytečně vysoké ceny a zákazníci zbytečně každý rok zaplatí 14 miliard eur navíc,“ dodal.
