Významného soudce Zdeňka Strnada, místopředsedu Krajského soudu v Českých Budějovicích, dohání starší problém. Tento vlivný soudce, který v roce 2016 zvítězil v anketě Právník roku, a rozhoduje o insolvencích velkých firem, dnes mimo jiné s ostře sledovanou lounskou vagonkou HeavyMachineryServices, čelí podezření z podjatosti.

Nyní vychází najevo, že se Strnad, který aspiruje na předsedu českobudějovického soudu, nevyloučil z rozhodování o návrhu na insolvenční řízení s firmou, která v téže době stavěla jeho rodinný dům, a nechal o něm rozhodnout svoji soudní asistentku. Návrh na insolvenci byl zamítnut.

Tento návrh byl zřejmě důvodný, neboť po několika měsících při druhém  pokusu o zahájení insolvenčního řízení s touto stavební firmou, byl podaný návrh u jiného soudce úspěšný. Co se tehdy odehrálo?

Citlivé smluvní vztahy 

Manželé Zdeněk a Gabriela Strnadovi se rozhodli postavit v Jindřichově Hradci rodinný atriový dům. V roce 2008 koupili od města v zóně určené pro rezidenční bydlení pozemky, přičemž souhlas úřadů s realizací stavby dostali v říjnu 2009. Smlouvu na provedení stavebních prací uzavřeli s místní akciovou společností Stavcent.

Vážné komplikace nastaly poté, kdy se dne 2. května 2012 obrátila na Krajský soud v Českých Budějovicích firma EuroSpol Group s návrhem na insolvenční řízení se Stavcentem. Stalo se tak v době, kdy stále probíhaly stavební práce na pozemku Strnadových. Podle původního projektu nebyla dokončena výstavba garáže a oplocení. 

Následně se odehrál hektický a velmi neobvyklý vývoj, který vyvolává vážné pochybnosti. Tento případ byl shodou okolností přidělen soudci Strnadovi, který měl o návrhu na insolvenci stavební firmy, která tehdy byla jeho smluvním partnerem, rozhodnout. 

Téhož dne, kdy návrh společnosti EuroSpol Group dorazil na českobudějovický soud, manželé Strnadovi od města Jindřichův Hradec koupili dvě parcely, které byly sloučeny s dříve nabytými pozemky. Současně podali návrh na zápis do katastru.

Zamítnutí návrhu asistentkou

Ačkoli je zjevné, že byl soudce Strnad v tomto případě podjatý, z insolvenčního řízení se nevyloučil a nechal o něm rozhodnout svoji soudní asistentku Ivetu Turkovou. Už dva dny po podání návrh na insolvenci Stavcentu zamítla.

To je samo o sobě velmi nestandardní jednání, které mohlo mít jasný subjektivní motiv. Pokud by byl návrh schválen, reálně hrozilo, že by rozestavěné nemovitosti Strnadových mohly spadnout do majetku dlužníka, tedy stavební firmy Stavcent.  Z prodeje garáže, případně i domu, by mohli být uspokojováni její věřitelé. Soudce Strnad tomuto vývoji zjevně zabránil. 

Jak tato kauza pokračovala dál? Dne 28. června téhož roku manželé Strnadovi ohlásili Katastrálnímu úřadu v Jindřichově Hradci i stavbu nové garáže k zápisu do katastru. Tedy v době, kdy nehrozilo bezprostřední nebezpečí vyplývající z případného insolvenčního řízení. 

K dokreslení podezřelých okolností lze dodat, že o několik měsíců později byl na společnost Stavcent podán nový návrh na insolvenční řízení. O případu už rozhodl jiný soudce, Josef Šimek, který stavební firmu poslal obratem do insolvence.

Podezření z porušení zákona

Původní soudce, kterému rozdělovník přidělil případ, dotýkající se jeho soukromého majetku, se octl v mimořádně delikátní situaci. Ačkoli čelil riziku, nevyloučil se z řízení a nechal rozhodnout svoji podřízenou.

Odmítnutím návrhu na insolvenci v pro něj osobně citlivém období Zdeněk Strnad znemožnil zahrnutí svého majetku do majetku ohrožené akciové společnosti. V takovém případě nejde jen o etický problém, i o podezření ze závažného porušení povinností veřejného činitele a zkrácení práv věřitelů, obojí s vysokou trestní sazbou.

Ministr spravedlnosti Jan Kněžínek reagoval 15.3.2019 na výše uvedený článek: „V době podání předmětného insolvenčního návrhu v květnu 2012 nemohl být Zdeněk Strnad jakkoliv podjatý vůči společnosti STAVCENT, a.s.“

„Vyjadřuji zásadní znepokojení nad zřejmě účelovou dehonestací představitele justice. Místopředsedovi Krajského soudu v Českých Budějovicích Zdeňku Strnadovi vyslovuji naprostou důvěru.“ Celý text vyjádření ministra Kněžínka najdete ZDE

Je zde otázka, proč se k pochybnostem o možné podjatosti konkrétního soudce v konkrétním případu vyjadřuje takto aktivně představitel exekutivy státu.

Jan Kněžínek se vyjádřil velmi jednoznačně, ale získali jsme vyjádření známého advokáta JUDr. Františka Vyskočila. Ten naopak říká, že soudce Strnad se měl vyloučit z případu rozhodování o společnosti, právě z důvodu, že by zde mohli být pochyby o podjatosti. Jeho vyjádření přikládáme níže:

Dle předložených důkazů měla stavba garáže vzniknout původně na pozemku 3526/235, kdy rodinný dům i garáž stavěla firma Stavcent (2007- 2008). Ke stavbě zamýšlené garáže zjevně nedošlo a v roce 2012 byla zkolaudována dvě garážová stání na par.č. 3526/565. 

Je zcela obvyklé – a počítám, že tak zkušený právník a soudce, jako je JUDr. Strnad si takovou věc ohlídal – že u smluv o dílo na zhotovení rodinného domu je stavitelem (v našem případě Stavcent) poskytována záruka v trvání 60ti měsíců (5ti let). Tehdy platný občanský zákoník sice uváděl u staveb záruku 36 měsíců od předání stavby, ale standardně se do smluv o dílo uváděla delší záruka. I kdybychom předjímali, že byla sjednána záruka kratší, dům byl zavkladován na konci října 2008. Dle tvrzení ministra spravedlnosti, uvedeném v jeho prohlášení, byla stavba domu dokončena v září 2008. Při běžném běhu záruka končila ke konci října 2011, případně září 2011. V květnu 2012 byl podán insolvenční návrh na zhotovitele stavby, tzn. cca 6-7 měsíců po předpokládané expiraci záruky. V době záruky byli manželé Strnadovi s nejvyšší pravděpodobností v trvajícím právním vztahu (odpovědnost za vady díla) ke společnosti Stavcent. Jak jsem ale uvedl, předpokládám spíše delší záruku, která se mohla časově překrývat s datem podání insolvenčního návrhu. 

Z předložených podkladů nelze dovodit závěr v článku uvedený, a to že  „Kolaudační rozhodnutí o užívání stavby vydal jindřichohradecký stavební úřad 13. června 2012 a odkázal se v něm na souhlas a provedení ohlášené stavby, kterou měla dle úředních dokumentů vybudovat společnost Stavcent“. Takový dokument, který by se odvolával ve spojitosti s kolaudovanými garážovými stáními (tzn. v roce 2012) na Stavcent, nemám k dispozici. Naopak, z předložených podkladů spíše plyne, že byla garážová stání budována svépomocí, jakkoli se to jeví nereálné. 

Judikatura řešící podjatost soudce a jeho následné vyloučení z projednávání věci je poměrně košatá. Existuje bezpočet rozhodnutí Ústavního soudu, i Nejvyššího soudu ČR, které se touto otázkou zabývají. Ústavní soud jasně judikoval, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Takové stanovisko navazuje i na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, která vychází z dvojího testu nestrannosti soudce: subjektivní test je založen na základě osobního přesvědčení soudce v dané věci, objektivní test sleduje existenci dostatečných záruk, že je možno v tomto ohledu vyloučit jakoukoliv legitimní pochybnost. Domnívám se proto, že za této situace, kdy byl v minulosti Dr. Strnad ve smluvním vztahu – ne-li dokonce v trvajícím ke dni rozhodování o insolvenčním návrhu – ke společnosti Stavcent, měl předsedovi Krajského soudu v Českých Budějovicích oznámit, že je z této věci vyloučen, protože existuje pochybnost o jeho nepodjatosti. V případě trvající záruky ve vztahu k projednávané věci, tzn. přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, v případě expirace záruky s ohledem na možný poměr k účastníkovi řízení. V prvním případě by potencionální úpadek Stavcentu mohl ohrozit poskytnuté záruky. V druhém případě nelze vyloučit, že v průběhu budování rodinného domu, či běhu záruky, kdy manželé Strnadovi nepochybně přicházeli do styku se zástupci firmy, nedošlo k navázání kontaktu, který již nelze podřadit pod pojem „běžný obchodní vztah“. 

Soudce je osoba veřejného zájmu, musí být tedy připraven na to, že o jeho činnost bude veřejnost projevovat zvýšený zájem, najmě sdělovací prostředky, jejichž posláním je být „hlídacími psem demokracie“. Zájem demokratické společnosti je nepochybně i na tom, aby soudy rozhodovaly m.j. nezávisle, tedy nepodjatě. Proto by měl soud či soudce v případě takového podezření jasně rozptýlit veškeré pochybnosti a předložit veřejnosti takové podklady, aby bylo nesporně doloženo, že daný soudce k projednávané věci či účastníkům řízení žádný vztah neměl.“

 

 

 

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Revue Forum Banner
Vilém Besser
Vilém Besser
Redaktor a komentátor deníku FORUM 24
Další články autora