Vypadá to, že Český svaz bojovníků za svobodu (ČSBS) nedostane letos ze státního rozpočtu na svůj provoz ani korunu. Organizace, která se zaštiťuje bojem za svobodu a péčí o veterány, už měla o dotace přijít v nedávné minulosti, ale kvůli přímé podpoře komunistů, kteří tím podmínili podporu rozpočtu, několikamilionovou subvenci nakonec vždy dostala.
Až letos snad konečně dojde k definitivnímu odebrání peněz pro spolek, v jehož čele nestojí navzdory názvu žádný bojovník za svobodu, ale Jaroslav Vodička, normalizační člen KSČ a agent veřejné bezpečnosti s krycím jménem Josef, jemuž kryje záda z jednoho místopředsednického místa Milan Andres, nadporučík vojenské kontrarozvědky patřící do struktur StB, který měl na starosti „práskače“ v armádních složkách.
To je však jen taková třešnička na vrcholku, neboť současný dort jménem ČSBS je uplácán z mnoha podivných a často již velice zamřelých ingrediencí. A tak se například v čele lidické buňky tohoto svazu vyskytuje bojovnice za svobodu a kandidátka na cokoliv za kohokoliv Jana Bobošíková, kvůli které v roce 2015 z této organizace na protest proti jejím xenofobním výrokům a politizaci svazu vystoupily poslední tři žijící lidické ženy Jaroslava Skleničková, Miroslava Kalibová a Milada Cábová. V té době se také organizovaným bojovníkem za svobodu stal rovněž v Lidicích bývalý redaktor bolševických Haló novin a současný mluvčí prezidenta Zemana Jiří Ovčáček, který však v roce 2019 přestal platit členské příspěvky, a jeho členství tak zaniklo. Naopak lidé, kteří za svobodu opravdu bojovali, ze svazu odcházeli, jako například veterán od Tobrúku a bývalý místopředseda ČSBS Pavel Vranský či Jarmila Doležalová, která byla jako dítě jedním z mála přeživších obyvatel Ležáků.
Svaz si postupně přebírali do svých rukou nikoliv lidé, kteří skutečně kvůli svobodě riskovali, ale exponenti bývalého režimu, již mají natolik hroší kůži, že se nestydí vydávat za bojovníky za svobodu. Kvůli Vodičkovi v čele svazu ukončil v roce 2019 se svazem spolupráci také Památník Terezín. V témže roce uspořádal senát ve spolupráci s ministerstvem obrany a hlavním městem Praha pietní vzpomínku na Václava Morávka na Prašném mostě raději o hodinu dříve, než zde měl Vodička vystoupit za ČSBS, aby se nemohl na oficiální státní akci nijak přiživit.
Dalším vystoupením, kde Vodička ukázal, jakým bojovníkem za svobodu opravdu je, byl pietní akt k osmdesátému výročí okupace Československa. Původně jej chtěl svaz uspořádat na Staroměstské radnici, ale hlavní město ji odmítlo propůjčit. A dobře vědělo proč. Akce se tedy uskutečnila v Domě armády. Jenže kvůli řečníkům, jimiž byli komunista Vojtěch Filip, Ivan David z SPD, Jaroslav Doubrava či Václav Klaus junior, se od akce následně distancovalo i ministerstvo obrany. Kromě jiného zde totiž zaznělo přirovnání plánu reformy Evropské unie k Hitlerově Mein Kampfu. Tuto nehoráznost z úst vypustil Klaus junior.
Tyto akce, které se skutečným bojem za svobodu neměly nic společného, vedly k zesilování hlasů požadujících odebrat svazu dotace. Navíc ještě dorazila kontrola ministerstva financí, která odhalila, že svaz využíval část státních dotací v letech 2016–2018 neoprávněně. Například bylo neprůhledně financováno i Národní Osvobození, periodikum, jež svaz vydává. Celková částka neprokázaných výdajů či porušení rozpočtové kázně se nakonec vyšplhala na 900 tisíc korun. Svaz nakonec dotaci, kvůli které mu hrozila hloubková kontrola orgánů Finanční správy, vrátil.
S Vodičkou v čele svaz zaznamenal prudkou nespokojenost mezi svými členy. Některé pobočky vytvořily platformu Vraťme vážnost ČSBS. Kromě jiných se pod ni podepsaly pobočky z Lidic, Hradce Králové, Plzně, Benešova, Břeclavi, Brna-venkova, Jihlavy a dalších. A v roce 2020 ze svazu definitivně odešla jedna z největších poboček ve Valašském Meziříčí, která založila vlastní organizaci Společnost pro uchování odbojových tradic.
Pokud vše dopadne tak, jak to v současné chvíli vypadá, nedostane Český svaz bojovníků za svobodu žádnou dotaci ze státního rozpočtu do té doby, dokud jej nebudou zastupovat lidé, kteří za svobodu skutečně bojovali. Není přece možné, aby veřejné finance podporovaly pofiderní činnost přisluhovačů a pohůnků bývalého komunistického režimu.