V úterý 12. března letošního roku, v den kdy jsme si prostřednictvím celé řady akcí připomněli dvacáté výročí vstupu České republiky do Severoatlantické aliance, se v sále Domu armády v Praze 6, uskutečnil také vzpomínkový večer k 80. výročí okupace Československa nacistickým Německem. Pořádal jej Český svaz bojovníků za svobodu ve spolupráci s Ministerstvem obrany ČR a Generálním štábem Armády ČR. Poté, co magistrát Hlavního města Prahy odmítl k pořádání této akce dát k dispozici Brožíkův sál Staroměstské radnice a primátor Zdeněk Hřib poskytnout nad akcí záštitu, ujalo se role garanta Vzpomínkového večera Ministerstvo obrany ČR, vedené někdejším příslušníkem Veřejné bezpečnosti a členem Pohotovostního pluku SNB Mgr Lubomírem Metnarem (ANO). Pan ministr obrany, jehož v této věci již 19. února t. r. interpeloval poslanec Jan Lipavský (Piráti), se zřejmě neztotožňuje s hodnocením poradkyně pražského primátora Veroniky Kubíčkové, která Vodičkův svaz bojovníků za svobodu označila za extremistickou organizaci. Rovněž tak excesy tohoto obskurního spolku bojovníků za velmi podivnou svobodu, mezi něž patří úzká spolupráce s komunisty, neostalinistickým Klubem českého pohraničí, Aliancí národních sil a celou řadou dalších spolků ostře se vymezujících proti NATO, EU a kolaborujících s kremelskou věrchuškou, panu ministrovi zjevně také nevadí.
Z celé plejády „významných a milých hostů“, jak je nazval moderátor večera, jmenujme například soudruha Emila Kulfánka nebo politickou turistku Janu Bobošíkovou (oba ČSBS), Jiřího Weigla (Institut Václava Klause), senátorku Zdeňku Hamousovou (ANO), vojenského přidělence Velvyslanectví Čínské lidové republiky, vojenského přidělence Velvyslanectví Ruské federace nebo poslance a protimigračního bojovníka Jiřího Kobzu (SPD). Hlavními hosty večera a také řečníky však byli soudruh Vojtěch Filip-Falmer (KSČM), poslanec Václav Klaus mladší (ODS), politické zombie, kandidát na europoslance Ivan David (SPD), konfident VB, soudruh předseda a bojovník za svobodu Jaroslav Vodička (ČSBS), plk. v.v. Jiří Železný a adorant okupační armády Ruské federace, horlivý propagátor neexistující Doněcké a Luhanské lidové republiky, soudruh senátor Jaroslav Doubrava (dříve KSČM, dnes Severočeši.cz)
Úvodní projev přednesl poslanec ODS Václav Klaus ml. a znovu potvrdil svůj vytříbený smysl pro přirovnávání a podobenství, když mj. prohlásil: „…(dnes ale) nestačí jen připomínat historii! Musíme si uvědomit, že zlo na světě stále existuje a přichází v nových podobách. To příští určitě nebude mávat pěticípou hvězdou ani hákovým křížem. Demokraty nemohl nechat v klidu otevřený dopis jednoho z vůdčích architektů Nové doby, Emanuela Marcona. (…) Hitler myslel svůj Mein Kampf vážně. Není důvod si myslet, že Macron své výroky vážně nemyslí! V jeho textu se objevují výrazy jako: ,Nebude mít v Evropě místo…‘ ze kterých mrazí. Hitler nenáviděl měšťáky, rozuměj staré demokraty a kapitalisty, chtěl novou Říši, novou Evropu. Macron chce také Nový svět, nové styly ekonomiky a přerozdělování migrantů. (…) Ano, dějiny nekončí a české vlastence budeme opět potřebovat. Dříve, než si myslíte!“
Po dalších drobnějších nehoráznostech v projevu soudruha Filipa a eurokandidáta SPD Ivana Davida a pokročilým věkem poznamenaném přednesu Jiřího Železného, nastoupil s těžkým kalibrem soudruh Vodička, který ovšem (kromě vroucího poděkování kdekomu z přítomných) neopomněl, zcela mimo téma, podrobit nemilosrdné kritice své ideové odpůrce (přesný fonetický přepis): „…Děkuji armádě České republice, děkuji Volaréze, že jsme zde našli příbytek, protože nám pan primátor Hřib odmítnul poskytnout prostory Brožíkova sálu že asi neví, co je historie a že se třicátejvosmej rok, třicátejdevátej rok se musí připomínat, okupace se musí připomínat. Vám všem děkuji řek bych za trošku osobní statečnosti, protože Český svaz bojovníků za svobodu je médyjema probírán ze všech stran, my (…nesrozumitelné)… tam nejsme, my jsme ti, který chtějí vykládat historii, aby byla pravdivá a spravedlivá…“
O závěrečné slovo nakonec předseda Vodička požádal senátora Doubravu, který tomuto absurdnímu divadlu zajistil grandiózní finále, když s čestnou stráží armády České republiky za zády a pod záštitou Ministerstva obrany a Generálního štábu AČR, se slzou v oku a s horoucím pohledem upřeným na vojenské přidělence Velvyslanectví Ruské federace a Čínské lidové republiky, prohlásil: „… V Senátu máme salonek, kde prezident Beneš obdržel Mnichovský diktát. Znění tohoto Mnichovského diktátu je před salonkem ve vitrínce a já, kdykoli jdu kolem, tak se musím zastavit a přečíst si těch několik řádků, které znamenaly obrovské neštěstí pro náš národ. A já jsem si jej připomněl i dneska, když jsem poslouchal projevy pánů prezidentů při oslavách vstupu do NATA. Já NATO nepovažuji za obranné společenství, protože co je skutečně, ukázalo bombardování Jugoslávie. To nebyla obranná akce! Ale připomínám to z jiného důvodu: nejvíc mě nazlobila řeč prezidenta Polska, kde měl celou řadu, celou řadu jaksi výtek, výtek a útoků proti tehdejšímu Sovětskému svazu, proti dnešnímu Rusku. Hovořil tedy o tom, jak Němci obsadili Poláky, ale ani slovem se nezmínil o tom, že to byli nejdřív Poláci, kteří utrhli kus naší, kus naší republiky v době, kdy o tom Němci snad o tom ani neuvažovali“
Celá popsaná taškařice byla pořádána za peníze daňových poplatníků Českým svazem bojovníků za svobodu. Za peníze, které pro něj vymohli komunisté ve sněmovně vydíráním, že bez toho nepodpoří státní rozpočet. Zůstává tedy pouze otázkou, proč se této nechutné besídky zvláštního spolku účastnili studenti a pedagogové Teplické Střední průmyslové školy. Odpověď bychom možná nalezli v přítomnosti Mgr. Petra Šmída (SPD/SPOZ), náměstka hejtmana Ústeckého kraje pro školství, mládež a sport a spolustraníka soudruha Vodičky…
