Bývalý český prezident Miloš Zeman často navštěvoval ruského diktátora Vladimira Putina. FOTO: ČTK/Šimánek Vít
FOTO: ČTK/Šimánek Vít
Před třiceti lety z Československa odjeli sovětští vojáci, kteří sem vpadli v srpnu roce 1968 a nainstalovali tady režim svých loutek. Odebrat se pryč muselo více než sedmdesát tisíc vojáků, čtyřicet tisíc jejich rodinných příslušníků, tisíce tanků, bojových vozidel pěchoty, jejich vrtulníky a tuny munice.
Že jsou sovětští vojáci konečně pryč, jsme si s úlevou uvědomili především v okamžiku, když v Moskvě nastal pokus o převrat proti Michailu Gorbačovovi v srpnu 1991. Představa, že by na našem území v případě vítězství konzervativních komunistických sil ještě byla okupační vojska, byla skutečně děsivá. Ani tak to nebylo několik dní moc příjemné. Když se nakonec Sovětský svaz rozpadl, mohlo to vypadat, že jedna ze stran studené války je konečně navždycky pryč.
Sovětský svaz byl ovšem jen jedním z převleků imperialistického Ruska, takže změna názvu nebo ztráta území neznamená z dlouhodobého hlediska až tolik. Posledních dvacet let od příchodu bývalého důstojníka KGB Vladimira Putina do vedení země je ale vedeno jasnou snahou slávu bývalého impéria obnovit. Tentokrát už ne v duchu komunistické ideologie, ale za použití jakéhosi nacionalistického tradicionalismu hrdého na pravoslavné kořeny sahající někam až do byzantské říše.
Některé velké říše se domnívají, že jejich zájmy překračují i jejich hranice, což někdy znamená tyto hranice libovolně posouvat nebo si vytvářet různé nárazníkové státy a zóny údajného zájmu. To jsou pak místa, kde se nežije úplně svobodně, protože na všechno dopadá stín Velkého bratra. Odsun sovětských vojsk neznamenal, že by snad Kreml ztratil zájem o uplatňování svého vlivu. Protože v Moskvě nebyli nikdy příliš politicky civilizovaní, také tento vliv prosazují poměrně nepřijatelným způsobem. Okupace tak pokračuje přinejmenším ze dvou hledisek dál. V hlavách lidí i v reálné podobě aktivitou služebníků různého druhu.
Za čtyřicet let vlády jedné strany, která byla jen jakousi filiálkou ještě větší strany, bylo poškozeno myšlení lidí a to zanechává stopy i v dalších generacích déle než jsme čekali. Kromě toho tady existují zcela reálné struktury, které provádějí špionáž a propagandistickou válku. S rozvojem elektronických médií je propaganda mnohem snazší, protože jako má výhodu agresor fyzický, má ji i agresor informační. Demokracie se nyní nachází v situaci, že mnoha zemích probíhají volby a referenda velmi těsně, takže k obrácení situace stačí zapůsobit třeba jenom na pět procent občanů s volebním právem a výsledkem je, že prezidentem se stane nebo někdo jiný, nebo referendum dopadne přesně naopak.
Pokud si někdo naivně myslí, že „těch pár webů“ nemá žádný význam a že „to stejně nikdo nečte“, nezná realitu. Cesta některých dezinformací je poměrně dost zmapovaná. Z nějakého místního plátku do jedné z národních mutací Sputniku, odtud do místních kremelských hlásných trub a řetězových mailů a pak do internetových diskusí. Někdo to šíří profesionálně, někdo z blbosti. Inspiraci tam čerpají i někteří jedinci, kterým bychom běžně říkali zákonodárci, dnes jsou to spíše držitelé funkcí, do kterých se prolhali. Účinnou metodou je najít frustrované vrstvy občanů a učinit je ještě frustrovanějšími. Že nemají agitační moudra ze své hlavy, se dá docela přesně odhalit podle toho, jak používají kolem dokola stejné fráze, které se nejdřív objevily v nějakém kremelském zdroji a pak putovaly různými cestami až na místo konečného dopadu.
Ve sněmovně najdeme minimálně dvě strany, které působí jako agitační střediska velkého V. V. Putina, a pak řadu poslanců, kteří se tak chovají v ostatních stranách. Jakou roli hraje pan Miloš Zeman a jeho okolí, je zcela zjevné, stejně jako obskurní spolky typu Institut Václava Klause a různé „domobrany“ a slovanské a vlastenecké útvary. Pokud někdo jezdí na ostrov Rhodos na sedánky pořádané agentem KGB Jakuninem a ještě tam s velkou slávou řeční, není co řešit. Je úplně jedno, jak je to služebnictví formalizováno, po ovoci poznáte je. Hlásají pořád totéž:
Zlá Evropská unie, dekadentní Západ, ukrajinští fašisté, Rusko je obklíčeno NATO, nemáme sloužit Washingtonu ani Moskvě (v praxi to znamená složit Moskvě), lidská práva v diktaturách jsou jejich vnitřní věcí a máme se starat sami o sobe, máme obchodovat bez ideologie, ruské bloky a vakcína Sputnik jsou nejlepší, neoživujme ducha studené války, Havel byl alkoholik a agent CIA, nesmíme vidět svět černobíle, dělejme politiku všech azimutů, Němci jsou odvěký nepřítel, sudetští Němci číhají, stejně jako banderovci, vlasovci, neomarxisté, muslimové, laciní antikomunisté, držitelé jediné pravdy, vítači, havloidi a pravdoláskaři (napojení na finanční toky České televize), rusofobové, notoričtí petenti, demoblok, chvilkaři, homosexualisté, genderisté, covidisté, zneužívači dávek, vyznavači Grety a zloději lithia.
Každý si přijde na své. Jednou se přitlačí tady, příště zas jinde. Hopká tu spousta malých trojských koníků, kteří vědí, po kom se dá trošku podupat. Vývoj v zemi bohužel naznačuje, že do nějaké míry okupované mozky tu má nejspíš až polovina dospělých obyvatel. To působilo škodu i po odchodu okupantů s tanky a bude působit setrvačností dál i poté, co se podaří některé spasitele konečně vystrnadit z politiky pryč.
