Alexej Navalnyj FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
V předvečer výročí invaze ruských vojsk na Ukrajinu ruský opoziční politik Alex Navalnyj na svých stránkách shrnul základní myšlenky, kde rozebírá charakter války a současného ruského režimu, a píše, jak by jeho země měla pokračovat dál. Text nazval „Patnáct bodů ruského občana, který chce dobro své země“ a překvapivě zde hovoří o platnosti hranic Ukrajiny z roku 1991, tedy de facto o tom, že jí patří Ruskem okupovaný Krym.
V prvních pěti bodech Navalnyj popisuje, co Rusko provedlo a do jaké situace se dostalo. Opoziční politik, který je momentálně už dva roky vězněn, píše, že Putin rozpoutal nespravedlivou a agresivní válku proti Ukrajině, kterou se snaží prezentovat jako „lidovou válku“, avšak jeho snahy selhávají a armáda spoléhá na zajatce a nuceně mobilizované. Skutečné důvody války spočívají v politických a ekonomických problémech v Rusku a Putinově touze udržet se u moci a stát se „dobyvačným carem“.
Navalnyj připomíná, že válka způsobila mnoho nevinných obětí a válečných zločinů a způsobila rozsáhlé ničení měst a infrastruktury. Rusko bylo vojensky poraženo a rétorika se změnila na výhrůžky použitím jaderných zbraní. Konečná vojenská porážka je podle Navalného nevyhnutelná, a to kvůli kombinaci více faktorů, jako je agresivní válka, korupce, průměrnost generálů, slabá ekonomika, hrdinství a vysoká motivace obránců. Kremelský nátlak na jednání a příměří je pouze pokryteckým pokusem vyhnout se vojenské porážce.
Další body ocitujeme doslova: „Bod 5. Jaké jsou hranice Ukrajiny? Stejné jako ruské – mezinárodně uznané, jak byly definovány v roce 1991. Tehdy jsme je uznali i my, Rusko. Tyto hranice by Rusko mělo uznat i nyní. Není o čem diskutovat. Téměř všechny hranice na světě jsou náhodné a vyvolávají něčí nespokojenost. Ale za jejich změnu nelze v jednadvacátém století bojovat. Jinak se svět propadne do chaosu.
Bod 6. Nechte Ukrajinu na pokoji a nechte ji rozvíjet se tak, jak si její obyvatelé přejí. Zastavte agresi, ukončete válku a stáhněte všechna ruská vojska z Ukrajiny. Pokračovat ve válce je jen hysterická bezmoc a její ukončení (by byl) rázný krok.
Bod 7. Spolupracovat s Ukrajinou, USA, EU a Velkou Británií na nalezení přijatelných způsobů kompenzace škod způsobených Ukrajině. Například (po změně moci v Rusku a ukončení války) zrušením omezení na naši ropu a plyn, ale s tím, že část příjmů z vývozu uhlovodíků bude určena na kompenzace.
Bod 8. Vyšetřovat válečné zločiny ve spolupráci s mezinárodními institucemi.
Bod 9. Jsou všichni Rusové ze své podstaty imperialisté? To je nesmysl. Například Bělorusko je zapojeno do války proti Ukrajině. Mají Bělorusové také imperiální vědomí? Ne, také mají u moci diktátora. V Rusku, stejně jako v každé zemi s historickým zázemím, budou vždy existovat lidé s imperiálními názory, ale nejsou většinou. Není důvod plakat a naříkat. Takoví lidé by měli být poraženi ve volbách, stejně jako jsou ve vyspělých zemích poraženi pravicoví a levicoví radikálové.
Bod 10. Potřebuje Rusko nové území? Rusko je obrovská země s klesajícím počtem obyvatel a vymírajícím venkovem. Imperialismus a snaha zmocnit se území je tou nejškodlivější a nejničivější cestou. Ruská vláda opět vlastníma rukama ničí naši budoucnost, aby země vypadala na mapě větší. Ale Rusko je už tak dost velké. Naším úkolem je zachovat lidi a rozvíjet to, čeho máme nadbytek.
Bod 11. Z této války zdědíme spleť složitých a na první pohled téměř neřešitelných problémů. Je důležité, abychom si sami určili, že je opravdu chceme řešit, a pak se do toho poctivě a otevřeně pustili. Klíč k úspěchu spočívá v pochopení, že pro Rusko a jeho obyvatele bude nejen dobré, ale také velmi výhodné válku co nejdříve ukončit: jedině tak lze začít směřovat ke zrušení sankcí, návratu těch, kteří odešli, obnovení podnikatelské důvěry a hospodářského růstu.
Bod 12. Po válce budeme muset Ukrajině opět nahradit škody způsobené Putinovou agresí. Ale obnovení normálních hospodářských vztahů s civilizovaným světem a návrat hospodářského růstu nám to umožní, aniž by to bránilo rozvoji naší země.
Jsme na dně, a abychom se z něj mohli znovu vynořit, musíme se od něj odrazit. Bude to jak morálně správné, tak racionální a výhodné.
Bod 13. Odstranění Putinova režimu a jeho diktatury. Nejlépe prostřednictvím všeobecných svobodných voleb a svoláním Ústavodárného shromáždění.
Bod 14. Zřízení parlamentní republiky založené na střídání moci prostřednictvím spravedlivých voleb, nezávislého soudu, federalismu, místní samosprávy, úplné ekonomické svobody a sociální spravedlnosti.
Bod 15. S vědomím naší historie a tradic musíme být součástí Evropy a následovat evropskou cestu rozvoje. Žádnou jinou nemáme a nepotřebujeme.“
Média si již všímají, že se Navalnyj zmínkou o platných hranicích Ukrajiny, jak byly v roce 1991 uznány, fakticky vyslovil pro navrácení Krymu Ukrajině. Navalného názory na postavení Krymu se během doby vyvíjely.
V roce 2014, po Putinově anexi Krymu, Navalnyj prohlásil, že poloostrov nebude vrácen Ukrajině, ani kdyby se opozičnímu vůdci podařilo stát se prezidentem Ruské federace. „Krym zůstane součástí Ruska a v dohledné době se nikdy nestane součástí Ukrajiny,“ řekl politik rozhlasové stanici Echo Moskvy, „je snad Krym sendvič s klobásou, který se má vracet tam a zpět?“.
V rozhovoru pro Rádio Svoboda v roce 2015 Navalnyj označil anexi Krymu za situaci, která „přinese Rusku velké škody“. „Problém Krymu však nelze vyřešit rychle,“ zdůraznil tehdy Navalnyj.
V roce 2017 Navalnyj slíbil, že v případě svého prezidentství uspořádá na poloostrově „spravedlivé referendum“, které by rozhodlo o jeho státnosti.
V roce 2019 politik opět hovořil o nemožnosti opakování situace po roce 2014. „Jsou tam dva miliony lidí s ruskými pasy. To už je neuchopitelná kaše. Tento mišmaš se nedá zvrátit. Takže krymský problém nemá jednoduché řešení,“ řekl Navalnyj před třemi lety.
