Hudebník Vojtěch Nedvěd, syn nedávno zesnulého Františka Nedvěda. (Na fotografii uprostřed.) FOTO: Jan Ziegler
FOTO: Jan Ziegler
Písničkář, muzikant a zpěvák Vojtěch Nedvěd se ujal nelehkého úkolu. Po svém nedávno zesnulém otci, folkové hvězdě Františku Nedvědovi, převzal koncertní šňůru. První zkouška ho čekala předposlední červencový den na zámeckém nádvoří v Hluboké nad Vltavou a dopadla velmi dobře. Vojta Nedvěd hrál známé nedvědovské hity, jako Stánky, Valčíček, i novinky, přidávalo se a spolu s kapelou Teibreak ho na závěr provázel mohutný aplaus několika set přítomných diváků ve stoje. Povídali jsme si s ním o vzpomínkách na tátu i o jeho další budoucnosti.
Co pro vás táta znamenal?
Táta pro mě znamenal strašně moc, byl pro mě tátou, vychovával mě, naučil mě spoustu řemeslných dovedností, naučil mě muzice a mnoho dalších věcí. Byl pro mě opravdu velkým vzorem.
Byl pro vás také největším muzikantským vzorem?
Tak takhle bych to neřekl. Já nemám žádný hlavní muzikantský vzor. Já si beru od každého to, co se mi líbí. Ale je pravda, že táta mě nenásilnou formou k muzice vedl. Takže ano, podílel se na mém muzikantském vývoji, to určitě, ale já mám v hudbě větší rozsah a opravdu nemohu říci, že by táta byl jediným mým vzorem, těch je skutečně víc.
Bylo to jistě moc těžké, převzít tuto šňůru po tátovi.
Strašně těžké, opravdu moc těžké, protože ta pověstná laťka jím byla nasazena hodně vysoko. Člověk si musí dát na některé věci pozor, ale zase jsme spolu hráli patnáct let, takže jsem měl možnost od něj mnoho dobrého pochytit.
Je těžké být synem slavného otce?
Tak já jsem to zase tak nevnímal, protože když v tom vyrůstáte, berete to jako něco normálního. Táta byl nohama na zemi a uměl spoustu věcí. Nebál se například na chatě na Sázavě posekat trávu nebo vzít do ruky sekeru a štípat dříví. Táta byl neskutečně úžasný člověk na svém místě.
Působíte také jako sólový zpěvák a jako takový jste vydal dvě alba, Bílý Měsíc a Zrnka, uvažujete o dalším?
Příští rok chci vydat třetí sólové album, hudbu k písničkám si skládám sám a texty mi píše Petr Hrdlička ze skupiny Škwor.
Texty k písním vám také hodně skládal váš strýc Jan, budete i s ním pokračovat ve spolupráci?
Já se tomu nebráním, když pro mě bude mít nějakou písničku, tak jsem určitě pro. Záleží také na něm, jestli bude chtít.
Jaká bude vaše další muzikantská budoucnost, budete dál hrát s tátovou skupinou Teibreak a jak to vypadá s vaší dávnou kapelou Příbuzní, jejíž činnost byla údajně dočasně přerušena?
Příbuzní (smích). Tak Příbuzní jsou dočasně přerušení už od roku 2004, o deset let později jsme je chtěli obnovit, ale to se bohužel nepovedlo. Zatím to na obnovení nevidím. Na druhé straně se říká „nikdy neříkej nikdy“, takže někdy možná. Se skupinou Teibreak budu pokračovat dál.
