Ten vývoj je dlouhodobý a odehrává se už několik měsíců. Komunistická strana Čech a Moravy se snaží emancipovat od hnutí ANO a Andreje Babiše a před volbami do poslanecké sněmovny se mnohem více tváří jako nesmlouvavá opozice než jako podporovatel Babišovy vlády a její spojenec, kterým několik posledních let skutečně byla. Poslední události, kdy KSČM nechce podpořit další prodloužení nouzového stavu, jsou jen vyvrcholením tohoto dění a potvrzením toho, že komunisté s Babišem už skončili, tedy minimálně do voleb.

Před sněmovními volbami bývá zpravidla o něco výhodnější sedět v opozičních lavicích než zasedat ve vládě. V aktuální situaci to platí dvojnásob a vědí to i představité komunistické strany, kteří si už delší dobu připravují půdu na to, aby spolu s tím, jak se krátí čas do voleb, mohli zpřetrhat jakékoli vazby, které mají na vládu Andreje Babiše, a vystupovat jako kriticky naladěný a nic neodpouštějící opozičník.

To se jim nyní už skoro podařilo a necelých osm měsíců před volbami zaveleli k razantnímu přehodnocení svého vztahu k Babišově vládě, kterou dosud podporovali a drželi u moci. V první řadě se odvolávají na nesplněné sliby, které jim premiér Babiš dal ohledně prodloužení nouzového stavu, a deklarují, že dále již pro jeho prodlužování ve sněmovně hlasovat nebudou.

Je sice pravda, že pořád ještě běží jednání o toleranci vládního kabinetu mezi KSČM a hnutím ANO, která trvají už několik týdnů a pokračovat mají až do března, ale ze strany představitelů komunistické partaje se stále častěji ozývá kritika ohledně naplňování toleranční dohody.

Komunistům se nelíbí například návrat deseti miliard korun do rozpočtu ministerstva obrany, který slíbila vláda, přičemž to byla právě KSČM, kdo si snížení rozpočtu tohoto rezortu o uvedených deset miliard na Andreji Babišovi v loňském roce vyvzdoroval. Docela dobře se tak může stát, že vyjednávání o další toleranci Babišova kabinetu nakonec ztroskotají. Odpovídalo by to názorům a postojům, které komunistická strana v poslední době předvádí, a také by to dávalo smysl celkově z pohledu jejích aktuálních zájmů.

Nedůvěryhodný partner

Jak moc se vyhrotil postoj komunistů k vládě Andreje Babiše a především k postavě samotného premiéra je velmi krásně vidět na výrocích místopředsedkyně KSČM Kateřiny Konečné, které europoslankyně pronesla tento týden v Interview ČT24 a které komunistická partaj vyzdvihuje na svých webových stránkách.

Dále čtěte

Hamáček líčí apokalypsu, která nastane s další vládou Andreje Babiše. Svého koaličního partnera už třikrát zapřel

Sociální demokraté několik měsíců před volbami objevili velkou věc, hnutí ANO Andreje Babiše se prý posouvá doprava, proto by s…

„Ani už nevím, co chtít po člověku, který ve chvíli, kdy vyjde na ulici, začne lhát. Fakt nevím. Já chápu, že si Andrej Babiš dělá svůj byznys, pro svoje byznysmeny, že vlastně sociální byl jenom proto, že musel být kvůli nám. Ale z druhé strany je pro mě Andrej Babiš po posledním týdnu natolik nedůvěryhodným partnerem… Já nevím, co po něm mám chtít, když vím, že to nesplní. My jsme jasně řekli naše podmínky, otevřít skiareály, otevřít školy… A pokud tušil, že to ani udělat nechce, tak má být fér chlap, postavit se a říct ‚sorry, tohle jako nedám‘. Donést analýzy a říct, že by to bylo špatně,“ rozčilovala se Konečná.

Jsou to slovo plná ohně a spravedlivého rozhořčení a možná jsou i z velké části upřímná. Přesto tady něco nesedí. On se snad Andrej Babiš v posledních měsících nějak zásadně změnil? Něco se s ním stalo? Vlastnosti, které na něm Konečná kritizuje, se u něj objevily až teď, a dříve mu byly zcela cizí a nikdy předtím se u něj nevyskytovaly? Vůbec ne.

Zkrátka a dobře nic z toho, co místopředsedkyně KSČM popisuje, není něčím novým, o čem by komunisté nevěděli. Když Kateřina Konečná o Babišovi mluví jako o „člověku, který ve chvíli, kdy vyjde na ulici, začne lhát,“ vlastně tím jen dokazuje, co jsou zač sami komunisté. Oni se totiž s tímhle člověkem spolčili a to, jaký je, jim několik let vůbec nevadilo, a on byl přitom celou dobu stále stejný, a až nyní vykřikují něco o tom, jak strašný je to člověk.

Teprve, když se přiblížily volby, odhalují v něm lháře a nedůvěryhodného partnera, ale on byl snad někdy důvěryhodným partnerem, na jehož slovo se dá spolehnout? Jak na to komunisté proboha přišli? Vůči sociálním demokratům předvedl už mnohokrát, jak moc se mu dá věřit, oni to však vždycky nechali být, protože dávali přednost ministerským postům.

Vypočítavost a pragmatismus

Komunisté najednou objevují Ameriku a říkají: Máme toho dost. Přitom jde z jejich strany jen o prostý předvolební kalkul. Konečná po Babišovi po několikaleté spolupráci chce, aby byl fér chlap. Proč to po něm nechtěla mnohem dříve? To si až teď všimla, že Andreji Babišovi se nedá důvěřovat? A že své sliby plní, jen pokud je to pro něj výhodné, a že když má větší prospěch z jejich nesplnění, tak je prostě hodí za hlavu?

Europoslankyně Konečná se tváří, že zničehonic prozřela: „Jaký je zdravotní stav dětí, se nám odrazí ještě mnoho let poté, co tahle pandemie skončí. A on se místo toho usmíval do kamer, sliboval a udělal přesný opak a pak to na někoho svedl. A to je přesně Andrej Babiš, já prostě nevěřím člověku, který mi do očí nedovede říct, ‚tenhle váš nápad je prostě blbě‘,“ nedala se místopředsedkyně KSČM zastavit.

Je celkem pravděpodobné, že až za několik týdnů či měsíců komunisté vypovědí toleranci Babišově vládě, k čemuž to celé pomalu směřuje, předvedou velmi podobnou etudu na téma, jak hrozný člověk Babiš je, jak nedodržuje sliby, jaký je to lhář a tak dále. Budou to ale stejně prázdné řeči jako v případě Kateřiny Konečné. Komunisté musí už dávno vědět, s kým mají tu čest, a jejich prozření tím pádem není vůbec věrohodné.

Za aktuálním posunem komunistické strany je vypočítavost a pragmatismus. Jejímu rozchodu s Babišem a proměně v nesmlouvavou opozici, kterou by se postupně ráda stala, se zkrátka nedá důvěřovat. Je to jen předvolební blamáž, jejímž jediným cílem je, aby šla do voleb nezatížená neblahým vládním dědictvím Andreje Babiše spojeným s tragicky nezvládnutou pandemií.