Předseda KSČM a první místopředseda poslanecké sněmovny Vojtěch Filip FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Předseda KSČM Vojtěch Filip se pustil do tématu, ve kterém jsou komunisté odjakživa poměrně slabí, jak ukazují výsledky z dob, kdy měli tuto zemi 40 zcela ve své moci. Napsal něco o ekonomice. Dopadlo to jako vždycky.
Předseda Filip nejdřív v Haló novinách (22. 6.) spílá obecně médiím, což už je takový folklor. Pak si vybral konkrétní oběť: „Vezměte si kupříkladu níže uvedený komentář na webu zpravy.magazinplus.cz, kde autorka Ilona Cílková viní komunisty z předvolebního populismu za to, že dlouhodobě chceme uzákonit, aby zaměstnavatelé poskytovali svým zaměstnancům povinně pět týdnů dovolené. Mohu vám říct, že takovou snůšku brilantních a vyšperkovaných nesmyslů a lží jsem už dlouho nečetl. Co všechno dokážou komentátoři a komentátorky vyplodit v honbě za pomlouváním KSČM, to by snad už měl řešit zkušený psychiatr.“
Do péče zkušeného psychiatra bychom doporučili jiné občany, takové, kteří se zdají nevnímat realitu světa kolem sebe a hlásají zjevné bludy. Ale o co jde tady? O délku dovolených. Filip cituje autorku: „Částečně je jejich návrh (komunistů) ekonomický nesmysl. Některé firmy prostě dále zatíží v už tak ztížených podmínkách. Produktivita některých firem zkrátka není dostatečná, aby si na pět týdnů dovolené vydělaly. Těmto firmám by kvůli komunistům mohl v krajnosti hrozit až krach, případně by musely propouštět. Komunisté tedy svým předvolebním populismem ohrožují tisíce a tisíce pracovních míst.“
To se Vojtěchu Filipovi nezdá a klade si otázku, kterou ostatně vznáší i jiní. Je třeba přiznat, že si ji občas klademe všichni:
„Táži se – je snad v České republice o tolik nižší produktivita práce, o kolik je vyšší průměrná mzda například v Německu nebo Rakousku? Jen pro srovnání a pochopení toho, oč se tu hraje – průměrná mzda v Německu činí 95 783 Kč, v Rakousku 103 200 Kč, u nás 35 285 Kč.“
Dalo by se to rétoricky vyřešit tím, že kdyby nám Stalin a čeští komunisté nezabránili přijmout Marshallův plán a nevládli tady, měli bychom platy stejné jako v Rakousku a Německu. Ta dělící čára na mapě je celkem jasná. Ale co bylo, bylo. Teď jde o to, jak je to doopravdy dnes.
V porovnávání čísel se mluví jen o průměrných platech, a ne o cenách. Také výraz „produktivita práce“ neznamená, že by Češi pracovali méně. Jde o to, jakou přidanou hodnotu tady k výrobku dodáme a jak jsme schopni ho prodat.
Jak to vypadá reálně, psal Mojmír Hampl na Hlidacipes.org v prosinci 2019: „Jestliže je Česko z hlediska vytvořeného produktu na hlavu na úrovni osmaosmdesáti procent EU, cenová hladina spotřeby je na pětašedesáti procentech. A mzdy vůči Německu na čtyřiceti procentech.
Ale ony nižší životní náklady, zejména ve všech službách, jaksi mnozí ve svých úvahách o srovnávání mezd pomíjejí. Fakt relativně nízkých nákladů na bydlení a všeho od zdravotních služeb přes restaurace, kadeřníky a opraváře až po poslední automechaniky dělají právě z Česka, Polska a Slovenska dle srovnávacích statistik tři z pěti zemí s nejvyšší reálnou kupní silou v Evropě. Dalšími dvěma jsou Švýcarsko a Malta.
Ve svatém boji za spravedlivou, tedy německou mzdu zejména čeští odboráři se svým typicky záměrně omezeným rozhledem zapomínají dodat, že s růstem mezd se budou nutně měnit i relativní ceny všeho, co spotřebováváme.
Menší část příjmu padne za pračku, mobil či pivo, ale relativně stále větší část za bydlení, návštěvu restaurace či prosté ostříhání hlavy. Odboráři vzbuzují populistický dojem, že lze mít německé mzdy a zároveň cenovou hladinu dnešního Česka (či Slovenska), což je prostě ekonomická lež.
Češi by to poznali, až by za nájem platili běžně 30 tisíc měsíčně mimo Prahu, za normální hlavní chod v tuctové restauraci 400 korun, za nejprostší pánské ostříhání tisícovku a za sezónní výměnu pneumatik tisícovek třeba šest.“
Rakouské a německé ceny ale soudruh Filip neprosazuje. My je vnímáme až tehdy, když vyrazíme do ciziny, kde je „dráž“. V rámci komunistického internacionalismu by komunisté měli ostatně bojovat i za to, aby byli u nás ukrajinští dělníci placeni stejně jako čeští, stejně tak Čínští v Číně by měli být přece placeni jako na Západě. Zatím pro to zdejší soudruzi moc velké úsilí nevyvinuli.
Tím se nechce říct, že nemá smysl tlačit na vyšší platy a delší dovolené. Je to ale složitější otázka, než se zdá z komunistických předvolebních výkřiků.
