Předseda KSČM Vojtěch Filip se v Haló novinách poněkud kriticky vyjádřil k senátorům. Ti se podle něj „chystají splnit další úkol – zadupat do země i vztahy s Čínskou lidovou republiku“. Podle něj s ní máme „podle dohody vztahy strategické.“ 

Vojtěch Filip si nejdřív pochvaluje, jak to bylo hezké. „Ne nadarmo po Velké Británii přiletěl čínský prezident Si Ťin-pching právě k nám.“ Tak nadarmo určitě ne. Prezident Miloš Zeman si pořídil s vůdcem čínské komunistické strany, který se poněkud nadbytečně honosí i titulem prezidenta, hezké fotečky, jak spolu pijí pivo. Také se nám sliboval příval čínských miliard. Z toho tedy nebylo nic, přišel jen čínský virus, ale zase nás od něj soudruzi v Pekingu pak mohli slavně zachraňovat.

Co ale Vojtěcha Filipa rozhořčilo konkrétně? Píše: „Podle informací ‚senátoři chystají usnesení s apelem na oficiální představitele České republiky, aby podpořili neúčast na olympijských hrách v roce 2022 v Číně, neboť jejich účasti by mohlo být zneužito k legitimizaci další diskriminace, násilí a potlačování základních práv. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost o tom bude hlasovat na svém příštím zasedání‘. Komunistická strana Čech a Moravy se naléhavě obrací na ty senátory, kteří si zachovali zdravý rozum, aby této šílenosti zabránili. Žádný ústavní činitel nemá legitimní oprávnění překračovat čl. 1 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, platný u nás jako vyhlášená mezinárodní smlouva pod č. 120/1977 Sb., respektive svými rozhodnutími poškozovat politické, hospodářské, kulturní a sportovní zájmy naší země. Přestaňte sloužit cizím zájmům!“

Ta poznámka o službě cizím zájmům je od českého komunisty skutečně na místě. Sto let fungují zdejší komunisté jako služebníci cizích zájmů, respektive zájmů toho, kdo zrovna sedí v Kremlu. Vlastní země byla v nejlepším případě až na třetím místě. Na tom druhém bylo osobní blaho soudružské elity. Komunisté v tom pokračují i v době, kdy v Rusku i Číně vládnou kapitalisté a oligarchové nejhrubšího zrna. Karel Marx by koukal, co všechno je možné.

Pořádat olympijské hry je pro každou zemi propagační záležitost. Pokud jde o stát, kde mizí lidé beze stopy, nebo jsou zavíráni do lágrů, protože poukazují na zvěrstva vládnoucí kliky, tak se jim každé vylepšení nevalného obrazu hodí. Jako kompars poslouží jednou sportovci, jindy vědci nebo umělci. Takovým režimům by se podobné akce neměly vůbec svěřovat, protože to dopadne vždycky stejně.  Od berlínské olympiády v roce 1936 už by lidé měli být o něco obezřetnější. Jenže je to velký byznys, spousta korupce, takže cirkus musí pokračovat. Ale ceníme si, že má soudruh Filip zájem o sport. Mohl by se třeba někdy, až vyleze ze své západní limuzíny, jít trochu proběhnout.