Výsledek referenda o vystoupení Velké Británie z EU otevřel debatu o budoucí podobě unie. Ozývají se hlasy pro prohloubení integrace i pro její zúžení na pouhou ekonomickou spolupráci a volný obchod. Tyto otázky jsou důležité a jejich řešení pro nás budou mít vážné důsledky. Jenže abychom si na ně mohli odpovědět, potřebujeme nejprve vyřešit problém, který je předchází: Evropská unie potřebuje demokratické procedury a politicky odpovědné vedení. Má fakticky jen administrativu. Podle vyjádření některých zastánců brexitu (třeba europoslance Daniela Hannana) bylo právě toto hlavním důvodem rozhodnutí Britů.

Pokud se v této věci nepodaří nic změnit, bude to důvod dalšího oslabování EU. V tuto chvíli není vůbec na místě řešit otázky prohlubování integrace, o kterých teď mluví třeba Martin Schulz nebo Jean-Claude Juncker, ani jejího rozvolňování. Nejprve je zapotřebí posílit politickou odpovědnost těch, kteří unii vedou.

Samozřejmě není jednoduché uspokojivé řešení nalézt, protože EU není stát a není možné demokratické procedury jednoduše odněkud opsat. A už vůbec nebude jednoduché takovou změnu prosadit. Jenže pokud se nepodaří zásadně zvýšit pocit evropských občanů, že EU je jejich a že jejich hlas je při rozhodování na evropské úrovni brán v potaz, čekají nás další oslabování unie. A to se v současné neklidné mezinárodní situaci vůbec nehodí.

Britové odcházejí, měli důvod

Britské referendum o vystoupení bylo oprávněné a jeho výsledek není možné zpochybňovat, i když nás poškozuje. Vystoupení Velké Británie bude dozajista oslabením celé unie. Pro střední Evropu je škoda dvojnásobná. Zdejší demokracie nemají dlouhou tradici a v současnosti procházejí hlubokými krizemi: jsme v obtížnější situaci a můžeme dopadnout podstatně hůř než západní země.

Zpochybňování britského rozhodnutí jako nezodpovědného, učiněného neinformovanými a zmanipulovanými masami, a vyčkávání, jestli by snad nemohlo být nějak zvráceno (jak zaznívá třeba od vedoucího kabinetu Angely Merkelové Petera Altmaiera), jen zakrývá fakt, že vystoupení Britů má také svůj oprávněný důvod.

Politické procesy v EU nejsou dobře nastaveny a politická rozhodnutí jsou přijímána vlastně administrativním postupem. Nikdo za ně není politicky odpovědný a nikdo o jejich správnosti nemusí přesvědčovat veřejnost. Za ta správná nikdo nezíská slávu, za ta špatná nikdo nepřijde o své místo a politickou budoucnost. To je stejné jak u věcí okrajových (třeba kritéria energetické účinnosti stanovovaná nařízeními Evropské komise), tak u věcí zásadních, jako je řešení uprchlické krize.

Na krizi je zapotřebí reagovat

Odchod Británie znamená pro EU významnou ztrátu. Je důsledkem předcházejících problémů a unii přivádí do nové krize. V takové situaci není možné dělat, jako by se nic nestalo, jako by všechno bylo v pořádku, jen Britové to nepochopili a udělali chybu. Krize zároveň dává příležitost existující problémy řešit.

Oživení staré debaty o prohlubování unie nebo jejím rozvolňování ovšem bude Evropany těžko vnímáno jako zásadní změna a adekvátní reakce na problém.

Co je potřeba změnit?

Administrativní způsob rozhodování v EU nebyl tolik na obtíž, dokud se rozhodovalo jen o věcech s velmi úzkým dopadem. Současná neklidná politická situace přináší problémy, jejichž řešení může mít velmi vážné politické dopady pro všechny státy unie. Nezbývá tedy, než pracovat na změně zavedeného způsobu rozhodování.

Evropané musejí cítit, že v otázkách, které se jich významně dotýkají, rozhodují lidé, které znají, na jejichž výběru se podíleli a které mohou, pokud selžou, nahradit jinými. Ti, jimž jde o zachování EU (k nimž se rozhodně počítám), by teď neměli ztrácet čas debatami o rozšiřování nebo zužování pravomocí unie. Měli by se zabývat především tím, jak obecný pocit, že jako Evropané patříme k sobě, promítnout do odpovídajících demokratických procedur. Takových procedur, z nichž bude zřejmé, že vedení unie je i naše.