Vojtěch Mišičák, spoluzakladatel nové strany Komunistická strana česká 21, hovoří o tom, proč si váží Klementa Gottwalda, J. V. Stalina a jak vidí možnost vybudování komunismu. Vojtěch Mišičák vystoupil nedávno s projevem u hrobu Klementa Gottwalda na shromáždění, které pořádal s dalšími komunistickými aktivisty kritickými vůči postojům současné KSČM představitel mladší generace komunistů Tomáš Kott. Mišičák (22) byl asistentem senátorky Marty Bayerové.

Abych to vzal od konce, vy jste založil další komunistickou stranu…

Já jsem KSČ 21 nezaložil sám, založili ji lidé, kteří byli nespokojeni se stavem „komunistických stran“, které u nás doposud fungovaly. Takže jsem to nebyl pouze já, ale i další lidé, kteří dříve byli neorganizovaní, v KSČM, nebo byli v KSČ Mirka Štěpána. Bohužel tato strana po jeho smrti téměř přestala být aktivní, jejich poslední sjezd pozdravoval i Vojtěch Filip, což o něčem svědčí. KSČM podle mne není komunistickou stranou, hlásí se nějakým způsobem formálně k marxismu, ale v programu jej nemá již zakořeněn vůbec. Naopak tím, že lže svým názvem, stojí v první linii tohoto režimu a pomáhá k jeho zachování.

Myslíte si, že to je problém vedení, nebo členstva?

Pokud se nemýlím, podle stanov KSČM stačí, aby jedna třetina základních organizací vyjádřila nedůvěru Ústřednímu výboru a byl by svolán nový sjezd. Ryba ale smrdí od hlavy. To, co se děje aktuálně, je chybou současného vedení. To, co se děje pětadvacet let, je chybou členské základny, která se neuměla ozvat. Mnozí řadoví členové uznávají, že vedení je prohnilé, ale z nějakých nesmyslných důvodu mlčí.

Kde je podle vás základní chyba, kterou KSČM za tu dobu udělala?

Naprosto se zřekla vědeckého světového názoru, tedy marxismu-leninismu. Projevily se naplno soukromé zájmy některých lidí o svá korýtka a členská základna s tím nehodlá nic dělat. Zakořenil se tam oportunismus, už nemyslí vůbec na lidi, ale pouze na sebe. Samozřejmě až na čestné výjimky, jako jsou jistě poslanec a odborář Stanislav Grospič, nebo 1. místopředseda KSČM Petr Šimůnek…

 Třeba paní Semelová?

S Martou jsem už skoro rok nemluvil, ale považuji ji za jednu z těch, která ještě myšlenku socialismu nezradila. Ale třeba i s europoslancem za KSČM Mílou Ransdorfem v mnohém nesouhlasím, ale mohu si ho vážit, protože neprosazuje v politické činnosti své vlastní zájmy. Naopak mnoho věnoval komunistickému hnutí. Komunikujeme spolu a diskutujeme aktuální dění poměrně často.

 Strana pokračuje v tom, co existenčně navazuje na Komunistickou stranu Československa. To znamená, že když tam zůstalo to jádro členů, z kterých pochází i současní funkcionáři, tak ta strana už taková musela být předtím.

Ano, KSČM se přihlásila k členské základně předlistopadové KSČ, k jejímu majetku, ale její ideologii odmítla, což je, slušně řečeno, sprosté. Samozřejmě, že na konci období socialismu už ta strana začala prohnívat. Tajemník okresního výboru KSČ byl okresní baron, ano, toto si v mnoha okresech KSČM nese s sebou. Pak to pro KSČM ale dopadá tak, jako na Znojemsku, kde lidé přišli o komunistickou senátorku jen kvůli tomu, že pan předseda okresního výboru ze svých osobních důvodů zmanipuloval svými lžemi řadové členy strany a do senátních voleb nasadil svého „nezávislého“ lžikandidáta – člena KSČM, kterého pak podporovala i značná část členů KSČM. To vše proti rozhodnutí Ústředního výboru KSČM. Zmíněný pan dělá placenou funkci předsedy okresu dál a nic se neděje. O nás v KSČM říkají, že jsme staromilci, že myslíme postaru. Ale v tom, že takto jednotlivci zneužívají svoji moc, si právě oni nechávají nám vyčítanou zaostalost.

 Vy jste dnes mluvil na akci u hrobu Klementa Gottwalda a dalších komunistických funkcionářů z té doby. Jak vy hodnotíte Klementa Gottwalda?

Já Klementa Gottwalda hodnotím veskrze pozitivně. Po únoru 1948 byl lid Československa poprvé v dějinách skutečně svobodný. Dnes i předtím za První republiky se lidé museli bát o práci, a svoji existenci. Po Vítězném únoru se museli bát konečně ti, kteří předtím lidi o tu práci připravovali. Za první republiky, když dělníci tři měsíce nedostali výplatu a měli hlad, buržoazie proti nim poslala četníky a stříleli do demonstrujících pracujících. Už tehdy Gottwald formoval stranu nového typu, stranu československého proletariátu. Gottwald nakonec dovedl k moci český a slovenský pracující lid a ne jen pár vyvolených. Také to, co jsem zmiňoval v předchozí odpovědi, se za jeho působení, jako předsedy strany, nedělo.

S Klementem Gottwaldem je ale samozřejmě spojený začátek politických procesů, kde padly tresty smrti, byla vynucená doznání, což postihlo nejenom lidi, kteří byli proti režimu, ale byli tam i ti, kteří do toho spadli nahodile. Také samotní vysocí funkcionáři strany. Proč se těch lidí Klement Gottwald sám nezastal?

Když jsme u těch vysokých funkcionářů strany, myslel jste zřejmě Rudolfa Slánského. Bylo dokázáno, že on skutečně udával a rozšiřoval lži a polopravdy na vedení KSČ a Klementa Gottwalda i jeho rodinu do Sovětského svazu, dokonce přímo soudruhu Stalinovi. Já bych to dnes takto neřešil. Velmi se bráním tomu, aby se užívalo trestu smrti, protože takový trest, v případě omylu, už nejde vrátit. Co se týče paní Horákové, podle mě měla názory velmi reakční a protilidové, kdy za první republiky podporovala akce typu střílení do dělníků, podporovala útlak komunistických a dělnických funkcionářů. Už tehdy jí i paní Zemínové, Klement Gottwald v jednom z projevů na půdě Parlamentu slíbil, že za jejich zločiny proti lidu budou souzeny. Nakonec se tak stalo. Pokud byla Milada Horáková vinna tím, za co byla odsouzena, zasloužila si tvrdý trest, ale myslím si, že se to nemělo řešit trestem smrti. Dnes bychom to řešili jinak, zřejmě by za vyzvědačství a špionážní činnost dostala trest dlouhodobého odnětí svobody. Pravdou ale je, že tehdy se ve Spojených státech za obdobné činy trestalo stejně tvrdě. Příkladem jsou manželé Rosenbergovi. Poprava Ethel Rosenbergové je dokázanou justiční vraždou. Vy jste se také ptal na lidi, kteří do toho spadli nevinně. Pokud byl někdo skutečně nevinně odsouzen, je mi takového lidského života líto. Dnes ale lidské životy ničí kapitalismus. Denní život se stává pro mnohé lidi v podstatě těžkým žalářem, který někteří ukončí i sebevraždou – trestem smrti vykonaným na sobě. Do takových situací lidé také padají nahodile. Nikdo k takovému trestu nebyl sice procesně odsouzen, ale na druhé straně by někdo z takových nevyřčených rozsudků měl být obviněn. Nezaměstnanost a bezdomovectví jsou normou, sociální sebevraždy na denním pořádku. A kapitalisté ale mají podle buržoazního práva čisté ruce – dovedli nespravedlnost k dokonalosti.

 Tehdy se tomu říkalo porušování socialistické zákonnosti, ale ono to vypadalo spíš jako systém, který ty lidi semlel plánovitě. Ne že by se soudce dopustil chyby, ale že ten systém byl nastaven tak, že působí plošně a likviduje celé skupiny lidí ne za činy, ale za příslušnost. Třeba že byl někdo skaut, kněz, příslušník jiné strany.

Byly tři politické strany v Českých zemích a tři na Slovensku, za socialismu v jednotné Národní frontě. Nikdy bych nikoho neodsoudil za to, že je věřící. I když považuji za blázna toho, kdo slibuje, že po smrti se budou mít  člověk lépe, když se za života bude dřít a ještě za většího blázna považuji toho, kdo mu toto uvěří. Jinými slovy, dři a poté půjdeš do nebe. My chceme, aby se člověk měl dobře už za života. U některých kněží a církevních prelátů jsou ale dokonce důkazy i o tom, že spolupracovali se Západem jako agenti, také například ukrývali teroristy, jako vrahy z Babic. Popravdě, pokud by ale tehdy měl nový režim odsoudit, jistě právem, ve Slovenské části ČSR každého, kdo zvedal pravici Jozefu Tisovi, tak by tam moc věřících nezůstalo. Nemyslím si, že by se někdo měl odsuzovat, protože má jiný názor. Samozřejmě lidi, jako fašisty a podobné s reakčními názory, které chtějí dělit lidi podle ras a národností, tak to není názor, ale zločin, ty je třeba odstranit ze společnosti. Pokud byl někdo příslušníkem vykořisťovatelské třídy a před rokem 1948 aktivně ždímal pracující, myslím si, že bylo správné mu majetky znárodnit a pokud se jich nechtěl vzdát a naopak prováděl podvratnou činnost, tak ho jistě bylo správné i odsoudit. Podle názoru komunistů, člověk nemá nárok si brát podíl z cizí práce. Takový je vztah mezi buržoazií a proletariátem. Proletář je ten, který je nucen prodávat svoji pracovní sílu, aby přežil a buržoa je ten, který žije z jeho práce. To komunisté považují za nelegální.

Jak vidíte historickou osobu Josifa Stalina?

Nebýt jeho, tak tady nejsme. Dokázal osvobodit od fašismu více než polovinu Evropy a obrovskou část Asie. Řídil šestinu světa, kterou pokrýval tehdejší Sovětský svaz v době ještě nedokonalého průmyslového rozvoje. Za Stalina se ekonomika budovala rozumnými plánovacími metodami jako jeden organismus, díky čemuž se podařilo realizovat rozsáhlé projekty a dosahovalo se vysoké tempa růstu a efektivity. Zejména elektrifikací země, bytovou výstavbou a dalšími technickým rozvojem zvýšil několikanásobně životní úroveň obyvatel SSSR. To není vůbec jednoduché. Zdůraznil bych, že SSSR v době jeho vlády vůbec nepocítil důsledky hospodářské krize, která ve 30.letech minulého století, ostatně stejně jako dnes, decimovala celý kapitalistický svět. Považuji ho proto za jednu z největších osobností v dějinách.

 Za něj ale právě došlo k oněm vzorovým politickým procesům, kde se pozitivně ví, že ta přiznání byla vynucena. Ten teror byl masový a týkal se milionů lidí, mnozí zemřeli v pracovních táborech, kde byli, aniž se něčeho dopustili.

Pokud bylo tolik mrtvých, skoro se divím, že v Sovětském svazu ještě někdo zůstal, aby nás mohl osvobodit od fašismu, ale budiž. Díky odtajněným archivům se lež o milionech nevinně zavražděných rozplývá. Podle údajů zveřejněných za Chruščova, od roku 1921 do roku 1954 za kontrarevoluční a jiné nebezpečné hospodářské přestupky, bylo odsouzeno k smrti 643 tisíc osob. K odnětí svobody 2,4 milionu osob. Do vyhnanství bylo posláno 765 tisíc osob. Byli samozřejmě odsuzováni vrazi a kulaci, kteří nebyli ochotni podle vůle lidu odevzdat svoje majetky, které jim měly být zákonně znárodněny. Mnoho z odsouzených byli i váleční zločinci a pováleční bandité. Logicky – vždyť za vlády Stalina byl v SSSR průměrný přírůstek přes 2 miliony obyvatel za rok. Byl by ještě vyšší, nebýt války. Myslím si ale, že většinou to byli zrádci socialismu a každý režim se chrání proti změně. I ten minulý režim se jistým způsobem chránil, jak v Sovětském svazu, tak i u nás, ale ve prospěch většiny lidu. Spojené státy vydrancovaly Třetí svět, mají na svědomí tolik milionů mrtvých, že bychom se nedopočítali. Miroslav Grebeníček kdysi nazval George Bushe juniora planetárním magorem, já s ním plně souhlasím. Imperialistické agrese za strany USA jsou nesrovnatelné s těmi – možná i nevinnými – lidmi odsouzenými v Sovětském svazu v době vlády Josifa Vissarionoviče Stalina. Na druhou stranu, Stalin nebyl bůh, aby viděl všechno. Stalin řekl: „Já vím, že po mé smrti na můj hrob nahází kopu špíny, ale vítr historie ji nelítostně rozpráší.“

 Jak byste vy sám viděl uskutečnění ideje komunismu?

Předvojem komunismu je socialistická společnost, komunismus zatím nikde nebyl vybudován. Nejdřív je třeba nastoupit socialistickou cestu, to znamená společenské vlastnictví výrobních prostředků, aby nedocházelo k vykořisťování člověka člověkem. Je to společenský vývoj. Buržoazie taktéž vyvlastnila feudály, ale jen pro vlastní prospěch. Je třeba odstranit tendence, které kapitalismus přináší. Pro současný režim je výhodný člověk, kterého v osmnácti vyhodí do světa bez jakýchkoli zkušeností. Když už mu rodiče mohli zajistit vzdělání, tak nemá praxi a nesežene práci. Společně s komerční kulturou a snadným přístupem k drogám snadno se může dostat do bludného kruhu s půjčkami snadno získatelnými od lichvářů, které ale bez práce nebude nemoci splácet. Pokud se toto stane hned na začátku života, kruh se uzavírá. Chceme společnost, kde zdrojem příjmu je jen poctivá práce, kterou chceme proto zajistit pro všechny a ne půjčka, kdy jeden podpis může prodat lidský život lichváři. Je třeba začít tak, aby byli odměňováni jen ti, kteří skutečně vykonávají práci a vytváří společenské hodnoty a ne ti, kteří pouze spekulují

 Jak komunismus bude vypadat? Marx o tom píše dost málo.

Píše o tom málo, protože takové zřízení je pro nás těžko představitelné. Komunismus je jistě pokrokem možné vybudovat, ale přiznám se, že si nedokážu představit, jak by vypadal. V době husitství si ale také lidé nedokázali představit, jak bude svět vypadat dnes. Myslím si, že i časově by to odpovídalo. Protože vybudování takové dokonalé společnosti je možná také záležitostí na stovky let, ale někdy se začít musí.