Andrej Babiš (ANO), Robert Fico FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Všichni se snadno přihlásíme k výroku, že svoboda slova je zásadní hodnotou. Smí se ale v rámci ní hlásat ideologie, která fakticky vede k jejímu zničení? U této otázky se naše názory rozdělí. A také v tom tkví současný spor, v němž jde takříkajíc o všechno. Můžeme nechat beztrestně hlásat kohokoli, že je třeba zničit demokracii?
Tím vzniká i další dilema: Slabinou demokracie je to, že připouští do hry síly, které ji chtějí zničit. Je tedy tak demokratické soupeřit ve volbách o udržení samotné demokracie? Tyto otázky nyní dostaly aktuální váhu a to už samo o sobě je známkou hluboké krize, v níž se nacházíme.
Aby to nebylo tak jednoduché, moderní autoritářské strany se nepouští do otevřené polemiky ohledně zničení či zachování demokracie. Zákeřnost spočívá v tom, že destrukce demokratického řádu plyne až z důsledků toho, co prosazují. Tak třeba takový mír za každou cenu znamená odzbrojení Ukrajiny a faktický pád tamní demokracie. To by mělo lavinovitý efekt na demokracie východní části Evropské unie. Uvolnilo by to sem cestu ruskému vlivu.
Je to ďábelská taktika, ale zničení demokracie nemá ANO či německá AfD ve svém programu. Jenom udělají vždycky všechno pro její oslabení a rozložení. Nemůžeme proti tomu dělat nic jiného, než takovou politiku neustále demaskovat a konfrontovat s jejími důsledky.
Tím spíše bychom ale měli zakročit proti zcela okázalému a explicitnímu volání po likvidaci demokracie, které se v našem prostředí ozývá stále častěji.
V posledních dnech jsme si nemohli nevšimnout, jak mnozí lidé na sociálních sítích nadšeně lajkují výroky, že je třeba v Česku změnit režim. Přiznal se k tomu třeba pan Marek Španěl, vydavatel proruských Parlamentních listů a klausovského Echa 24. Pak jsme mohli zaznamenat, že spolek s hrdým názvem „Svatopluk“ bývalého zemanovského diplomata pana Druláka, pořádá po celé zemi debaty s jasně formulovaným tématem: Besedují o změně režimu.
Jde tu o to, jak přesně si tito lidé změnu režimu vykládají. Vzhledem k tomu, že se náš režim opírá o ústavu, tak by ji zjevně tito lidé chtěli změnit. Nebo zrušit. A pak je tu otázka, co přesně by mělo následovat.
Podstatnými rysy našeho režimu je svoboda projevu, právní stát, svobodné volby a svoboda médií. Likvidace všech těchto civilizačních vymožeností by znamenala sestup na cestě člověka od opice k myslící bytosti. Je to návrat k opicím.
Proto by mělo být volání po změně, jejímž cílem v důsledku bude omezení svobody projevu, snížení kvality právního státu, omezení svobody médií a zrušení či omezení svobodných voleb považováno za společensky nebezpečné chování, k jehož únosnosti se má vyjádřit soud. Změna režimu by znamenala nastolení bezpráví. To vám samozřejmě uctívači těchto myšlenek a bojovníci proti současné demokracii nepoví. Ale je to přesně tak. A proto se mají ze svého chování zodpovídat. Může jít o kriminální činy.
Jsou tu lidé, kteří otevřeně vyzývají k fašismu či nacismu. Jen to tak nepojmenují. Když ale slyšíme, co chtějí, tak je to přes kopírák totéž, co proběhlo za nechvalně známé druhé republiky, kdy se všechny strany musely spojit do svazku „Národního souručenství“ a tím zanikla civilizovaná první republika postavená na pluralitě stran. A nastoupilo barbarství.
Nyní jsme na tom v podstatě stejně. Čelíme otevřenému fašismu. Ten, kdo vzývá změnu režimu, by měl hned říct, jaký režim si představuje. Vzhledem k tomu, že žijeme ve svobodném prostředí pluralitní demokracie, tak jde u lidí volajících po změně režimu vždy o někoho, kdo chce tato základní práva popřít. A popírání ústavních práv jiných občanů je trestným činem.
Aby bylo jasno. Volání po změně režimu by mělo skončit buď na policii a u soudu, nebo v blázinci.
