K ohlášení, že v dubnu pojede na sjezd KSČM, si prezident republiky Miloš Zeman nemohl vybrat lepší čas. Vždyť co je k takovému prohlášení vhodnější dobou než právě 70. výročí komunistického puče? Z úst hradního Ovčáčka, bývalého redaktora komunistických Haló novin, jsme se pak dozvěděli, že žádných vzpomínkových akcí se náš úžasný pan prezident naopak účastnit neplánuje. Odporné, leč u této hlavy státu nijak překvapivé.

Jiří Pospíšil, předseda TOP 09 k tomu na svém facebookovém profilu uvedl:

„Letos je 70. výročí od tragického února 1948. V mém ideálním světě by u této příležitosti šel prezident České republiky uctít oběti komunismu k památníku Milady Horákové, mluvil by tam o zločinech komunistického režimu a vyzval by národ k poučení z minulosti. V reálném světě jde Miloš Zeman na sjezd KSČM.“

Jiní to ale vidí jinak.

„Hlava státu dává jasně a zřetelně najevo, že nás považuje za legitimní součást demokratického spektra této země,“ dal se k témuž jásavě slyšet pro změnu stalinista Josef Skála. Ano ten, který, jak sám dojemně vyznal, 21. srpna 1968 za úsvitu nadšeně vítal sovětské vojáky na Ruzyni a ve všem jim pomáhal.

S drzostí sobě vlastní o sobě teď komunisté s oblibou tvrdí, že už jsou jiní. Že už jsou úplně jiná strana. Jistě. Tak jiná, že její představitelé chodí každoročně pokládat věnce na hrob masového vraha Klementa Gottwalda. Tak nadobro jiná, že zatímco demokratičtí politici i občané si koncem února připomínají neblahé výročí komunistického puče a pořádají pietní vzpomínky na všechny komunistickým režimem persekuované, okradené, vězněné a popravené, KSČM pořádá ve svém sídle oslavy „Vítězného února“.

Toho „Vítězného února“, po němž následovalo:

• 250 000 politických vězňů.
• Nejméně 4500, ale možná až 7000 mrtvých či umučených v komunistických lágrech a kriminálech.
• 280 nespravedlivě popravených z politických důvodů.
• 370 lidí včetně dětí zastřelených na hranicích.

„Komunistická strana byla a zůstává stranou extrému. A jako taková má ve společnosti své přirozené, i když okrajové místo. Nelze ji zrušit, jako nelze rušit horečku. Její volební výsledky budou měřítkem intenzity nemoci naší společnosti, sociální rakoviny, ze které se zvolna začínáme uzdravovat.“

Ostrý příměr, že? Leč pravdivý. Komunistický režim zabíjel stejně krutě a nelítostně jako rakovina. A kdo to řekl? To byste neuhodli.

Miloš Zeman.

V roce 1990 v textu Stát v poznané pravdě, který uveřejnily Lidové noviny. (V době, kdy ještě byly svobodnými a nezávislými „Lidovkami“, nikoli hlásnou troubou ANOfertu a poslušným pejskem svého majitele „budu-budu-a-budu-premiérem“ Babiše.)

Teď ale máme rok 2018. A tentýž Miloš Zeman jako první polistopadový prezident legitimizuje bolševiky i s jejich scestnými názory nejen tím, že neustále opakuje, jak by jej potěšila vláda, kterou by Stalinovi pohrobci podpořili, ale dokonce jede řečnit na komunistický sjezd.

Také se vám tento způsob uzdravování z komunistické rakoviny zdá poněkud nešťastným? Nepřipravují už si pro nás zase mávátka a transparenty s nápisy „Ať žije Klement Gottwald a vítězný únor“?

Se zapsaným agentem StB v čele strany a vlády vzhůru do další pětiletky a ke světlým zítřkům. Ve skutečnosti ale spíš zpátky k temným včerejškům…

To dopustíme? To chceme?