Pokud označujeme státní převrat v roce 1989 jako revoluci, znamená výsledek parlamentních voleb v roce 2017 vítězství kontrarevoluce. To ale nebude znamenat restauraci předrevolučního režimu, jako například vláda Ludvíka XVIII. ve Francii neznamenala obnovu ancien régime.
Revoluce 1989 byla liberální revolucí a nabízela práva a uznání lidem, kteří je před rokem 1989 neměli. Jednalo se o revoltu proti sociální a politické hierarchii, ale i proti hierarchizaci společnosti založené na vztazích s komunistickou nomenklaturou či tajnou policií.
Strany a hnutí, které odmítají polistopadový vývoj české společnosti a požadují změnu politického systému, mohou po volbách 2017 dát v parlamentu dohromady většinu. Tomio Okamura má změnu politického systému dokonce jako bod číslo jedna programu své strany Svoboda a přímá demokracie.
Estébák už nevzrušuje
Andrej Babiš volá po „zlomení systému“ a marginalizaci tradičních politických stran a parlament označuje za žvanírnu. Komunistická strana se otřepala ze šoku ztráty politického monopolu v roce 1989 a chtěla by ve společnosti nastolit svou představu státního socialismu.
Nic necharakterizuje vítězství kontrarevoluce víc než rozdíl v přístupu veřejnosti k informaci o spolupráci bývalého předsedy lidovců Josefa Bartončíka s komunistickou Státní bezpečností, která vyšla najevo před volbami v roce 1990, a k informaci o spolupráci předsedy ANO 2011 Andreje Babiše s toutéž Státní bezpečností.
Zatímco v roce 1990 bylo donášení na kolegy a kamarády komunistické tajné policii pro občany něčím absolutně nepřijatelným, v roce 2017 udavačská minulost kandidáta na jednu z nejdůležitějších ústavních funkcí dílem nikoho nezajímá a dílem je brána jako nezbytná součást kariéry úspěšných a schopných lidí v době označované jako doba reálného socialismu.
Poražený samet
Poprvé po roce 1989 tak ve volbách zvítězilo politické uskupení, v jehož čele je bývalý člen normalizační, prookupantské, husákovské komunistické strany. Andrej Babiš je jednoduše řečeno symbolem všeho, proti čemu byla revoluce roku 1989.
ANO 2011, strana Svoboda a přímá demokracie a Komunistická strana Čech a Moravy, nejsou s výjimkou komunistů ideologicky ukotveny. Všem je však společný odpor k liberalismu. Již jejich rétorika a hesla jsou antiliberální.
Vlajkovou lodí hnutí ANO jsou instituty, kterým vévodí termíny jako kontrola, hlášení, evidence, zajištění, příkazy, Tomio Okamura má v oblibě slovo zákaz a komunisté touží po zestátnění.
Liberální revoluce v České republice byla poražena z mnoha důvodů. Příčinou jsou zejména její chyby a propast mezi jejími aspiracemi a realitou, ale i to, že liberalismus nepřináší odpovědi na každodenní problémy lidí, ale požaduje, aby tyto odpovědi formulovali sami občané.
Zapomněli jsme na Červený Hrádek
Liberalismus je navíc mimořádně složitým filozofickým pohledem na svět, který svojí složitostí může vyvolávat intuitivní strach, že se život vymkl kontrole. Zřejmě i proto byl zavrhnut vyděšenými a zklamanými lidmi, kteří byli frustrováni z mnoha selhání liberální revoluce. Zmíněné strany a hnutí naopak nabízejí vulgaritu a jednoduchost.
V roce 1989 lidé se směsicí pobavení a studu poslouchali projev Miloše Jakeše na Červeném Hrádku, který dokládal jeho intelektuální limity. Nad projevy Tomio Okamury a dalších členů jeho bizarní kompanie, které vykazují limity ještě nižší, se v roce 2017 pozastavuje málokdo.
Vítězství kontrarevoluce je provázeno nástupem nacionalismu a obdivu k autoritářství. Je ústupem od liberální demokracie a jejích sociálních a kulturních znaků.
Teprve budoucnost ukáže, zda čeští voliči liberalismus odmítají jako politický směr nebo zda se jedná pouze o jev pouze dočasný.
Vyšlo na webu HlídacíPes.cz.
