Andrej Babiš oslavuje výrazné vítězství a ubezpečuje, že není ohrožením demokracie. K optimismu v tomto směru však není žádný důvod. Podstatné je, že uspěly protestní strany a karty jsou rozdány tak, že sněmovna je názorově roztříštěná jako nikdy v historii. Po euforii přicházejí otazníky, kdo a s kým bude vládnout a jaká rizika z toho vyplývají.

Hnutí ANO se nepochybně dokonale podařil trik působit jako opozice v koalici, vymezovat se vůči největšímu konkurentovi ČSSD jako součásti establishmentu a současně prodat všechny skutečné či domnělé úspěchy vlády, které nebývale a často jí navzdory nahrával ekonomický růst.

Úspěch opozice v koalici

Není však vůbec jisté, zda by byl výsledek sociální demokracie při dokonalejším marketingu zřetelně lepší. Letos nevýrazné kampaně o výsledku voleb příliš nerozhodovaly. Na touze po změně klimatu se podílela nejen únava části veřejnosti ze zavedených stran, ale do značné míry i nastavení většiny mainstreamových médií, tolik odlišné od nedávné praxe „hlídacích psů demokracie“.

[ctete]159399[/ctete]

Jedině tak se může stát, že necelé pětině oprávněných (nikoli zúčastněných) voličů v této zemi nevadí, že v souboji s matrixem na post premiéra aspiruje z matrixu vzešlý obviněný politik. Nevadí jim jeho minulost ani střet zájmů, lhaní a manipulace jako princip komunikace a uvěřili jeho historkám, že se stal pronásledovanou obětí „zkorumpovaného systému“.

Nevadí jim přesně ty chyby a nedostatky, navíc v nebývale zbytnělé míře, které vytýkali tradičním stranám. Ať se to týká napojení na veřejné prostředky, či dosazování svých lidí na strategická místa do státní správy.

Vláda s Babišem cestou k řízené sebevraždě

Svůj díl na vzestupu oligarchy mají sociální demokraté a lidovci, kteří mu umožnili vstoupit do vlády a až příliš pozdě si uvědomili, že je může tato symbióza oslabit, když ne přímo zničit. Nevnímali včas varovné signály a rizika, a zejména sociální demokraté jsou společně s komunisty hlavními poraženými těchto voleb.

A je to i vážné varování pro ostatní, že spoluvládnutí v Babišově holdingu, pokud se mu zcela nepodřídí, je cestou k řízené sebevraždě.

Hnutí ANO se v jisté chvíli přestalo dařit přetahování zklamaných pravicových voličů a mocně hráblo do levicově laděného elektorátu, který dnes tvoří hlavní část jeho voličské základny. Vyhrál programově amorfní populismus nabídky všeho všem i za cenu oslabování svobody a neúměrného posilování role státu. Tedy trend autoritativně řízené země, který se dnes u nemalé části populace nosí.

Povolební pat?

Na rozbory, proč tomu tak je, bude ještě dost času. Nyní je však podstatné bez emocí se dívat dopředu s poněkud střízlivějšími pohledy. Volební štáb hnutí ANO si nepochybně užívá až nečekaný volební úspěch, brzy však může narazit na poněkud šedivější realitu.

Výsledek hnutí ANO působí na první pohled právem impozantně. Nezískalo však nejvyšší procentní voličské zastoupení v historii a je vykoupeno rekordním rozdrobením parlamentní scény na devět pestrobarevných subjektů. Už dnes je jasné, že nebude snadné sestavit stabilní vládu, protože se hlavní konkurenti před volbami výrazně vymezovali.

Jako by si hrozbu povolebního patu uvědomoval prezident Miloš Zeman, když už předem avizoval, že než někoho pověří sestavením vlády, nechá až měsíční prostor pro politická vyjednávání. V nastalé konstelaci se proti zdánlivě jednoduchému následujícímu vývoji staví několik faktorů.

Především je ve hře trestní stíhání aspiranta na post předsedy vlády Andreje Babiše, nehledě na jeho volební výsledek a nezájem jeho voličů. Pokud jsme se tedy ze dne na den neprobudili ve zcela jiném světě, kde o vině a nevině lidí podezřelých ze závažné trestné činnosti nerozhodují soudy, ale veřejné mínění. To by bylo skutečně velmi zlé, i když snaha zamést kauzu Čapí hnízdo pod koberec bude více než pravděpodobná.

Testem hlasování o vydání ke stíhání

V této souvislosti je nutné připomenout, že žádná ze současných parlamentních stran, s výjimkou hnutí ANO, nesouhlasila s tím, aby vládu vedl trestně stíhaný politik. Nyní to sice formálně neplatí, ale žádost o vydání ke stíhání do sněmovny dorazí znovu. Opakované hlasování bude testem, zda ještě stále jsme v demokracii nebo už mimo výseč ve světě zcela ovládaném holdingem.

Podrží některá z parlamentních stran Andreje Babiše? Nejistí jsou především komunisté a okamurovci, kteří zatím kromě hnutí ANO nejzřetelněji prokazují tah na bránu směrem k vládnutí. Co by za případnou toleranci vlády vedené Babišem požadovali, když o přímém vstupu do vládní koalice zatím nikdo nemluví?

Okamura hovoří o referendu o vystoupení z Evropské unie, což si s jeho výjimkou nikdo z parlamentních stran nepřeje. Ovšem hnutí ANO už mnohokrát prokázalo, že názory pragmaticky mění ze dne na den, a proto lze už nyní jeho volební program považovat za cár papíru.

[ctete]161607[/ctete]

Až nečekaně a zejména díky propadu ČSSD oslabila původní vládní koalice, která se jevila jako jedna z nejpravděpodobnějších povolebních variant. Pokračování vlády ANO a ČSSD doporučoval i prezident Zeman, jemuž se ovšem soustředěným úsilím v kooperaci s Babišem podařilo sociální demokracii téměř zlikvidovat, i když svůj díl měla i její vnitřní nejednota a některé nečitelné kroky, například přepřahání ve vedení před volbami, pokud ČSSD deklarovala minulé období jako vládu svých úspěchů.

Konstelace ANO, ČSSD a KDU-ČSL, zřejmě preferovaná i Andrejem Babišem, dnes disponuje slabými 103 mandáty, navíc obě menší strany opakovaně prohlašovaly, že s obviněným politikem do vlády nevstoupí. Ostatně i kdyby zůstal mimo vládu, což se mu nebude i kvůli preferenčním hlasům chtít, stále by byl hlavním hybatelem takové sestavy prostřednictvím nastrčených loutek typu Šlechtové nebo Brabce.

Vytvoří se menšinová vláda?

ODS, TOP 09, STAN a Piráti už dali jasně najevo, že do vlády ANO nevstoupí a nebudou ji ani tolerovat. Pokud zcela neselžou sociální demokraté a lidovci, kteří za několik křesel poruší své předvolební sliby, zbývají Babišovi k vyjednávání jen komunisté a okamurovci. V nejhorším případě v podobě tolerance menšinové vlády doplněné o několik „nezávislých odborníků“, dosazených jejími podporovateli.

I to by byl nakonec výsledek vůle voličů, o to víc ovšem důvod k důsledné opoziční práci. Rizika z nastalé konstelace jsou závažná a vysoká. Reálně by se přiblížily hrozby dalšího omezování demokracie a širší orientace země na Východ, před kterými varovali oponenti protestních stran.