Volby mají rozhodovat o směřování země. Většina dostane možnost uskutečnit v mantinelech demokracie svou vizi budoucnosti. To, že není výsledek dopředu jasný, by nemělo být nijak na škodu. Právě naopak! Jenže Británie už tři roky odchází z EU a její politický systém je touto záležitostí natolik paralyzovaný, že má sotva čas na další věci. Parlamentní volby by tak měly především rozseknout otázku brexitu, jenže právě v tomto nejdůležitějším úkolu může tento demokratický nástroj úplně selhat. Proto je jejich těsný výsledek krajně problematický. 

Ještě před měsícem to vypadalo, že premiér Boris Johnson pro svou stranu s přehledem získá většinu, prosadí tak svou dohodu s EU a bude se moci soustředit na další naléhavé problémy. I dnes je tohle asi nejpravděpodobnější ze všech možných výsledků, ale očekávaná většina křesel pro konzervativce se povážlivě snižuje. To by samo o sobě nebyl žádný problém. K moci by prostě přišla opozice, která nabízí vlastní řešení brexitu a dalších důležitých otázek. Zda by byla lepší či horší než ta navrhovaná Johnsonem, teď můžeme ponechat stranou.

Háček je v tom, že prohra toryů ještě neznamená výhru labouristů. Pokud se vládnoucí straně nepodaří získat většinu, pak s největší pravděpodobností ve sněmovně žádná jednobarevná většina nebude. Pro Jeremyho Corbyna je to momentálně jediná šance, jak se stát premiérem, ale zároveň je naprosto neodhadnutelné, jak by taková vláda vypadala a co přesně by prosazovala. Jisté je snad jen to, že by šéf socialistů potřeboval podporu Skotské národní strany i Liberálních demokratů. Co by ale jejich dohoda znamenala pro brexit, je ve hvězdách.

Obě uvedené strany totiž voličům slibují, že vystoupení Spojeného království z Británie zarazí úplně, kdežto Labour Party po složité vnitrostranické diskuzi dospěla k tomu, že bude chtít napřed zkusit vyjednat novou dohodu a tu pak předložit občanům v referendu. Jednak ale není jisté, zda by na to menší strany přistoupily, a zároveň není vůbec vyloučené, že EU dá před dalšími průtahy přednost ráznému ukončení celé věci. Minimálně se momentálně zdá, že by takovou kartu zkusila hrát. To poslední, co potřebuje, je totiž další letitá vyjednávání něčeho, co pak stejně voliči odmítnou v referendu, jehož otázka nebude dopředu jasná.

Klidně by tak mohlo dojít k tomu, že ani hypotetické nové referendum o hypotetické nové dohodě by k řešení nevedlo. Johnsonova dohoda už navíc sněmovnou prošla, byť ta zároveň odmítla ve zrychleném režimu projednat nutné změny zákonů tak, aby se vše stihlo do 31. října. EU nebude úplně nadšená z představy, že by musela celý dosavadní bolestivě vykoupený pokrok hodit do koše a začít znovu. I pokud Brusel k novému odkladu a dalším jednáním svolí v naději, že labouristé chtějí zachovat členství Británie v celní unii, neznamená to, že jednání někam povedou, či že jejich případný výsledek bude schválen.

Skotská národní strana i Liberální demokraté budou jistě trvat na referendu, v němž budou voliči moci hlasovat i pro možnost zůstat. To ostatně prosazuje i Corbyn. Nicméně není jasné, jaké budou další možnosti, a dokonce ani, kdo bude smět volit. Labour party totiž ve svém programu prosazuje volební právo již od šestnácti let a také pro všechny občany členských zemí EU, kteří v Británii žijí. Zároveň není jasné, zda by bylo možné hlasovat pro možnost odchodu bez dohody. Že by případná nová vláda umožnila voličům odsouhlasit Johnsonem či Mayovou vyjednanou dohodu, je pak úplně nemyslitelné.

Plebiscit, kde by bylo možné vybrat jen mezi novou Corbynovou dohodou – tedy s největší pravděpodobností setrváním v celní unii – a zrušením celého brexitu, by pak zastánci odchodu logicky a oprávněně považovali za nedostačující. Naopak je jen těžko možné umožnit voličům vybírat ze čtyř a více variant, z nichž by žádná nejspíše nezískala více než třetinu hlasů. Zároveň je téměř naprosto vyloučené, že by mohli labouristé svou případnou novou dohodu protlačit sněmovnou. Tyto volby budou už druhé, které mají dát novému vedení země mandát k tomu, jak provést brexit, pro nějž voliči v roce 2016 hlasovali. I když je to momentálně ta méně pravděpodobná varianta, mohou být zároveň druhými volbami, kterým se to nepodaří.