Křičí to na nás pochopitelně ze všech stran, ale zopakujme i zde: jasným vítězem prezidentských voleb se stal Petr Pavel. Bude zajímavé sledovat, jak kreativně se nový prezident po 8. březnu ujme svých pravomocí, tím spíše, že takovou nálož hlasů zatím nikdo v přímé volbě nedostal. Pokud je něco „silný mandát“, je to toto.
Nepropadejme nekritické euforii, ale jisté je jedno – Petr Pavel přinese pozitivní změnu. Jak jinak, když přijde po Miloši Zemanovi, který z Hradu udělal proruské a pročínské hnízdo a místo, které si lidé typu Mynář a Nejedlý v podstatě (naštěstí jen dočasně) zprivatizovali.
Už první povolební proslov Petra Pavla byl slibný (a nijak překvapivý): chce stmelovat, překonávat rozdíly, myslet na společnou budoucnost, změnit styl politiky konfrontace.
Můžeme věřit a doufat, že teď přijdou nové časy, nových pět, možná deset let. Ale na příkladu Zemana a jeho okolí se jen potvrzuje, jak silně moc korumpuje, a tak stále platí ona krylovská věta: Politikům se nevěří (natož nekriticky fandí), politici se kontrolují.
Zatímco Petr Pavel je suverénním vítězem, Andrej Babiš se stal historicky nejvíce poraženým kandidátem ve druhém kole (dostal ještě o pár procent méně než Karel Schwarzenberg, který před deseti lety získal 45,19%), v politice ale rozhodně nekončí, i když dotaz na Pavlovu možnou budoucí spolupráci s Babišem v publiku vyvolal pobavený smích. Ale ta otázka je zcela na místě.
Babiš uznal porážku. Sice dostal v procentech na frak, získal ale nějakých 2,4 milionu hlasů – a to i od lidí, kteří obvykle k volbám nechodí. Má dva roky na to, aby tohle své rozšířené voličské jádro dále opečovával; pořád trvá to, že Babišovi bylo nejlépe v roli premiéra. A o tu bude jistě znovu usilovat, i když svou vyhrocenou kampaní se ocitl v ještě větší izolaci. Jeho koaliční potenciál je nyní čistá nula, protože největší hrozbou je nyní pro Tomia Okamuru a jeho elektorát.
Petr Pavel vyvolal ve významné části společnosti obrovské očekávání. Oprávněně, s ohledem na to, kdo a jakým způsobem stál proti němu. Není ale na místě nově zvoleného prezidenta zbožšťovat a projektovat si do něj naděje, které nemůže splnit – prostě proto, že pravomoci prezidenta jsou jen takové, jaké jsou (jakkoli to v některých televizních debatách vypadalo, že si snad volíme muže do prezidentského systému typu USA nebo Francie).
Co od něj očekávat lze, je snaha o změnu společenské atmosféry – což je něco, co prezident v Česku tradičně umí, negativně i pozitivně. Petr Pavel svou vizi shrnul takto: „Přestat se litovat, přestat si stěžovat a uvědomit si potenciál této země. Nehledat důvody, proč něco nejde, ale hledat řešení.“ Což je práce možná na víc než deset let…
Převzato s laskavým svolením redakce serveru HlídacíPes.org.