GLOSA / Elon Musk se nedávno pochlubil, že jeho podřízení v nově zřízeném Oddělení pro efektivitu vládních výdajů (DOGE) pracují ne 70, ne 90, ale 120 hodin týdně. To vychází včetně víkendů na nějakých 17 hodin denně. I u nás jsme měli takové úderníky. Karel Havlíček se holedbal, že spí jen pět hodin denně. To by asi Muskovu pracovní dobu ustál. Jeho současný firemní šéf Andrej Babiš si dokonce do titulu knihy, kterou mu napsal někdo jiný, vetknul, že spí jen náhodou. Pracovitost ale sama o sobě žádnou ctností není, ani pokud není jen předstíraná.

Třeba takový šéf Čeky Felix Dzeržinskij byl proslulý tím, že dřel do úmoru a v kanceláři i přespával. Nebýt jeho zápalu a horlivosti, možná mohlo rudý teror přežít o něco více lidí. Tvrdá práce má zkrátka hodnotu, jen pokud přináší nějaký prospěch. Jenže právě prospěšnost práce je u takových lidí často kamenem úrazu.

Pan nepostradatelný

Hodně těchto velikánů má jedno společné. Jsou posedlí řízením každého detailu. Natolik věří své genialitě a nenahraditelnosti, že musejí mít vše pod kontrolou. Dnes se pro to používá termín mikromanagement. Elon Musk má podle mnoha bývalých i současných zaměstnanců svých firem sklon k chorobnému mikromanagementu. U Andreje Babiše a Karla Havlíčka jsme to nejjasněji viděli během covidu.

Dále čtěte

Trump ukazuje, jak vypadá populismus v praxi. Měli bychom ho pozorně sledovat

KOMENTÁŘ / Kdo už zapomněl na to, jak covidovou krizi řešil náš nejlepší krizový manažer, může se podívat do Spojených…

Cit pro detail a pečlivost jsou samozřejmě chvályhodné, jenže jako u většiny věcí v životě jde o míru a také kontext. Každá pozitivní vlastnost má i svůj rub. Třeba schopnost držet vytyčený směr je krásná, pokud ovšem člověk jde správným směrem. Stejně tak cit pro detail je fajn, pokud se soustředíte na ty správné detaily.

Strýc Podger a věšení obrazu

Pravou katastrofu ale takový pracovitý jedinec způsobí, pokud zároveň podlehne i fetiši dynamičnosti a akčnosti. Práce nemůže být jen zkoumáním podkladů, aby člověk například lépe pochopil, co má udělat. I kdepak, je přece třeba konat! Volič chce činy, a kdo nic nedělá, nic nezkazí. Volič chce aspoň věřit, že pro něj pracuje superman, který nepotřebuje spánek a na všechno má jednoduchý recept.

Samozřejmě to ale musí být recept založený na zdravém rozumu, kterému rozumí i on, volič. Peníze se najdou, zaměstnance prostě vyhodíme, válku za den ukončíme a s námi bude zase líp.

Dále čtěte

Slovenská krize hrozí i nám! Babiš je Ficův spojenec. Podpořte svobodná média a evropský kurz Česka

Události u našich slovenských sousedů nabraly rychlý spád. Nikdo neví, kam až  může Fico a jeho proruská garnitura zajít. Tamní…

O komunismu se kdysi vyprávěl vtip, že je to vynikající systém, který dokáže nejlépe řešit problémy, jež by v jiném společenském systému nikdy vzniknout nemohly. Podobný pocit může člověk mít, když sleduje působení pánů Babiše, Havlíčka a Muska ve veřejné sféře. Jejich počínání až nápadně připomíná příběh o tom, jak strýc Podger věšel obraz, z knihy Tři muži ve člunu.