Německý a sovětský důstojník si na konci invaze do Polska podávají ruce. FOTO: wikimewdia.commons/Public Domain
FOTO: wikimewdia.commons/Public Domain
NÁZOR / Šéf Státní dumy (tedy Putinova loutka) Vjačeslav Volodin připomenul útok nacistického Německa na SSSR v létě 1941. Byl to samozřejmě zločin, k přepadení došlo bez vyhlášení války a důsledkem byla smrt desítek milionů lidí. Podíl vojáků Rudé armády na porážce nacismu nikdo nezpochybňuje, ačkoliv dnes různí propagandisté vykládají opak. Kremelské a prokremelské agitátory ale rozčiluje, když jim někdo narušuje legendy, které kolem války a sovětské role v ní vytvářeli a vytvářejí v Moskvě. Tohle překrucování historie jede i u nás, takže neuškodí se na některé základní lži podívat.
Volodin použil traumatické výročí, aby bezostyšně lhal.
„Před 82 lety zaútočilo na naši zemi nacistické Německo… Díky hrdinství našich vojáků a důstojníků byl nepřítel poražen, ale vítězství bylo dosaženo za vysokou cenu. Dnes svět znovu čelí nacismu. Krvavý režim v Kyjevě se neostýchá vyslovit zločinné cíle války rozpoutané Washingtonem a Bruselem – genocidu obyvatelstva naší země a vyvraždění co největšího počtu ruských občanů. Z historie se nepoučili. Západ čeká nevyhnutelná porážka. Washington a Brusel by si měly uvědomit, že po 22. červnu 1941 nastal 9. května 1945 Den vítězství nad nacistickou ohavností. Tak tomu bude i tentokrát,“ píše Volodin na Telegramu.
Volodin by měl vysvětlit, proč jsou ruští vojáci na Ukrajině, a ne ukrajinští v Rusku, a proč Rusko ničí města, kde žijí ruskojazyční obyvatelé Ukrajiny. Pak bychom mohli postoupit k tomu, kdo dnes připomíná Hitlerův totalitní režim. Volodin nevysvětlí nic, protože by se do toho zamotal a třeba by se sám šel vydat do Haagu, což by pro něj nejspíš znamenalo jisté omezení jeho dnešní životní úrovně.
Dnes se v Rusku zpochybňují historická fakta i motivy tehdejších aktérů. Pakt Molotov-Ribbentrop, na jehož základě si SSSR nejen rozdělil východní Evropu na zóny vlivu, ale dodával Německu strategické suroviny v době, kdy probíhala letecká bitva o Anglii. Čekisté z NKVD zavraždili v Katyni polské důstojníky a příslušníky inteligence. Už 22. září byla v Brestu Litevském uspořádána společná německo-sovětská přehlídka u příležitosti předání města Rudé armádě Wehrmachtem. Sověti na jimi zabraných územích zavedli novou civilní správu, začalo vystěhovávání lidí podle třídního původu, oficiálním jazykem se stala ruština a ukrajinština. Zavíraly se kostely, zanikly mnohé kulturní spolky a noviny. Začalo zatýkání, mučení a deportace, což se týkalo statisíců lidí. O tom lidé jako Volodin mlčí. Moskva přece lidi vždycky „zachraňovala“ a „osvobozovala“.
Kromě těchto jednotlivých událostí jde ale o hlavní sovětskou legendu, že nic netušící a nepřipravený SSSR byl Německem zákeřně napaden. Pokud jde o zákeřnost a nepřipravenost, je zajímavé se na to podívat podrobněji.
Viktor Suvorov (vlastním jménem Vladimir Bogdanovič Rezun), vojenský historik a bývalý zpravodajský důstojník Hlavního zpravodajského oddělení sovětské armády, je známý svou kontroverzní teorií, že SSSR zamýšlel napadnout Hitlerovo Německo a Hitler preventivně zaútočil jako první. Suvorov tvrdí, že Stalin považoval nacistické Německo za mocnost, která bude bojovat a oslabovat kapitalistické země, čímž je učiní zranitelnými vůči sovětským armádám táhnoucím Evropou.
Podle Suvorova vycházela Stalinova strategie vedoucí ke druhé světové válce z Leninova přesvědčení, že pokud první světová válka nespustí celosvětovou komunistickou revoluci, bude k jejímu dosažení zapotřebí druhá světová válka. Podle Suvorova viděl Stalin nacistické Německo jako sílu schopnou udeřit a oslabit kapitalistické země, aby se následně sovětská vojska mohla převalit Evropou. Za tímto účelem se podle Suvorova Stalin spikl s německými vůdci, aby obešli Versailleskou smlouvu, která zakazovala německé zbrojení, tajně vycvičil německé inženýry a důstojníky a poskytl jim válečné základny a továrny. Suvorov se snaží vyvrátit teorii, že Stalin byl Hitlerem podveden a že Sovětský svaz byl obětí nacistické agrese. Zpochybnil také široce rozšířené přesvědčení, že sovětská armáda byla špatně vycvičená, špatně vybavená a špatně vedená. (Shrnutí autorovy argumentace najde třeba v článku na Wilsoncenter.org.)
Podle Suvorova sovětská armáda disponovala velkým množstvím kvalitní výzbroje a byla primárně vycvičena pro útočnou válku. Pokud by sovětská armáda plánovala obrannou válku, tvrdil Suvorov, pak by se zakopala za bezpečnými liniemi a nechala by si dostatečný prostor pro zpomalení invazních sil a zahájení protiútoku. Místo toho Suvorov ukazuje, že se stal opak. Poukazuje na to, že pakt o neútočení mezi Sovětským svazem a Německem z roku 1939 umožnil Hitlerovi pokračovat ve svých plánech napadnout Polsko, což nejen urychlilo válku v Evropě, ale také vytvořilo společnou hranici, která eliminovala jakoukoli potenciální nárazníkovou zónu mezi sovětskými vojsky. Suvorov navíc ukazuje, jak sovětská armáda udržovala hlavní mosty nedotčené a stavěla zásobovací a muniční sklady a letecké základny blízko nové společné hranice.
Poté, co Německo obsadilo Polsko, porazilo Francii a začalo se připravovat na invazi do Velké Británie, Hitlerovy zpravodajské služby odhalily přípravy Sovětského svazu na velkou válku proti Německu. Toto odhalení podle Suvorova vedlo k plánu preventivní války a k zahájení invaze do SSSR. Suvorov soudí, že to byl jediný tah, který Stalin nečekal, protože věřil, že Hitler na SSSR nezaútočí, dokud bude Velká Británie bojovat.
Suvorovova teorie se mezi historiky setkala s kontroverzí, někteří ji odmítají jako konspirační. Navzdory kontroverzím, které Suvorovovu teorii obklopují, vrhají jeho postřehy světlo na složitou politickou situaci druhé světové války. Autor ji podkládá fakty, které je možné považovat přinejmenším za silné indicie, ne-li přímo důkazy. Je tu například hromadění sovětských vojenských sil na německých hranicích v měsících předcházejících německému vpádu. Toto hromadění zahrnovalo rozmístění velkého počtu vojáků a tanků. Je tu také agrese Sovětského svazu v sousedních zemích, například ve Finsku a Polsku. V roce 1939 Sovětský svaz napadl Finsko a v roce 1940 anektoval pobaltské státy Estonsko, Lotyšsko a Litvu. Suvorov tvrdí, že tyto akce byly součástí Stalinova širšího plánu na rozšíření sovětského území a vlivu v celé Evropě.
Je tu celá řada zvláštních detailů, které si může zájemce najít v Suvorovových knihách, jež vyšly v překladu i u nás. Když Rudá armáda ustupovala, našli Němci na nádražích celé vagony vojenských map. Pozoruhodné je to, že to byly mapy Evropy, ne území SSSR. Pak došlo k tomu, že sovětští vojáci byli bez map, které by pro operace na vlastním území potřebovali: kdo mapu měl, chránil si ji jako vzácnost. Byly připraveny příručky pro vojáky se základními německými větami. Mobilizační zásoby výzbroje a munice z vojenských okruhů byly ještě před 22. červnem přemístěny k hranicím, stejně jako vojska a velitelské štáby. Kdo pečlivě zkoumá, odkud a kam se přesouvali tehdy vysocí velitelé, zjistí pozoruhodnou skutečnost. Byli jinde, než by měli být, a přesouvali se k hranicím. Byly připraveny tisíce padáků, které jsou ovšem potřebné hlavně pro výsadky útočící armády. Mnohé vojenské struktury pro obranu nechal Stalin dokonce zrušit a zbourat. Vojenští historici si hráli s klasifikací sovětských a německých tanků, aby „dokázali“, že SSSR byl množstvím a silou výzbroje nepřipraven, ale když se podíváme na parametry, prostě to nesedí.
I kdybychom si to, co píše Suvorov, seskládali jinak a jeho základní tezi nepřijali, stejně zůstává role SSSR kvůli paktování s Hitlerem do roku 1941 odporná.
Vjačeslav Volodin stačil v krátkém příspěvku lhát hned několikrát. Stalin a Hitler byli spojenci a oba zločinci. Moskva pomáhala Hitlerovi, když proti Západu bojoval. Přesto Američané, Britové a další přišli s obrovskou vojenskou a ekonomickou pomocí, aby se SSSR mohl bránit. Dnes je Putin v roli Hitlera, protože napadl sousední zemi kvůli svým mocenským ambicím. V Kyjevě nevládne „krvavý režim“, ale občany zvolená vláda a prezident a Washington s Bruselem nechystali genocidu ruského obyvatelstva. Tu provádí ruská armáda na Ukrajině.
Porazit zločince a lháře je nutné, jinak budou ve svém řádění pokračovat.
