NÁZOR / Bývalé veličině hnutí ANO Radku Vondráčkovi se nelíbí podoba zahraniční politiky, jakou představuje současný ministr zahraničí Jan Lipavský. Při pohledu na zahraničně-politické „úspěchy“ Radka Vondráčka si dovedeme představit, jak by to asi vypadalo podle jeho představ.

„Nejvíce o kvalitě vlády Petra Fialy vypovídá, že za nejlepšího ministra je označován Jan Lipavský. Ministr zahraničních věcí, který výsledky nahrazuje frázemi a hesly.
V turbulentní době ale potřebujeme skutečného ministra, který sice nemá lajky, ale umí se za ČR poprat,“ napadlo Vondráčka (nebo někoho, kdo mu to píše) na síti X.

Protože pocit vlastní malosti, který bude v hnutí ANO zřejmě převládajícím pocitovým rozpoložením, člověku nedopřeje klidu, musel Vondráček celou záležitost ještě dál rozmazávat v dalších příspěvcích.

„Nervózní Jan Lipavský si na síti X dětinsky hraje na planetárního lídra, v rámci reklamní kampaně ‚Chcete mě?'“

Lipavský byl zrovna v New Yorku, a kde je Vondráček, škoda rozebírat.

Skoro bychom mohli Vondráčka podezírat, že je v tom něco osobního. Jako (tehdy z vůle Babišovy) předseda sněmovny za ANO navštívil v říjnu 2018 Moskvu a tam si popovídal mimo jiné s předsedy obou parlamentních komor Vjačeslavem Volodinem a Valentinou Matvijenkovou, kteří jsou na sankčním seznamu Evropské unie a Spojených států amerických.

Lipavský tehdy řekl, že Vondráčkovu cestu do Ruska vnímá jako „jakýsi vrchol jeho nekompetentního jednání“. „Budu od něj žádat vysvětlení jeho kroků, které v parlamentní diplomacii činí,“ dodal k tomu. Vondráček se přitom podle něj nechal v Rusku zesměšnit. „Já vlastně považuji za potupu, co udělal České republice.“

Šéfka ruského Senátu Matvijenková tehdy do Vondráčka hustila, že „navzdory protiruským náladám, které nyní převládají na Západě, zůstává Česká republika spolehlivým partnerem Ruska v Evropě“.

„Její kolega Radek Vondráček zase poznamenal, že historie vztahů mezi našimi zeměmi sahá až do dob Rakouska-Uherska a neměla by být ničena, aby se zalíbila politické konjunktuře. ‚Měli bychom se snažit, aby se naše národy lépe poznaly, protože nyní vyrostla nová generace, která nemá o Rusku žádné podrobné informace, která se ve škole neučila rusky. A my musíme hledat ne to, co nás rozděluje, ale to, co nás spojuje,‘ zdůraznil předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR,“ psal tehdy ruský web interaffairs.ru.

Matvijenková ovšem pokračovala a zmínila, co se prý dočetla v českém tisku.

„Četla jsem tam spoustu věcí: předseda musí jet do Moskvy, musí klást Moskvě tvrdé otázky ohledně případu Skripal, ohledně všeho ostatního. Víte, já jsem vždycky zastáncem dialogu. A dialog je skvělá věc. Než někoho obviníte, než vyjádříte svůj názor, měli byste alespoň znát a slyšet názory obou stran. Pak teprve můžete dělat objektivní a vyvážené závěry.“

Chudák Vondráček, takhle mu domácí noviny kazí hezkou atmosféru! Ale byl statečný: „Čtu také naše noviny a chci vás ujistit, že česká média nevyjadřují názor většiny českých občanů.“

Tak takhle se tvářička ANO „uměla poprat“ v zahraniční politice čtyři roky po anexi Krymu a půl roku po pokusu otrávit ve Velké Británii Sergeje Skripala novičokem.

Nechal se od činovnice ruského režimu školit jako nějaký zlobivý chlapeček a nezmohl se na nic jiného, než že mektal chatrné výmluvy. Jako obětního beránka si našel česká média, která prostě anexi nazývají anexí a pokus o vraždu pokusem o vraždu, aspoň ta, která nelžou. Takhle zřejmě má vypadat ta sebevědomá zahraniční politika, jaká by se Vondráčkovi líbila.

Ale co se divíme. Univerzální ministr Karel Havlíček by rád držel Rosatom v tendru na dostavbu jaderných bloků do poslední chvíle a pán a majitel celého útvaru ANO Andrej Babiš nechal vlastního syna odtransportovat na Ruskem anektovaný a okupovaný Krym. To byla skutečně ukázka vrcholné diplomacie. Jak si v ANO zahraniční politiku představují, můžeme také vidět z mohutné podpory, jakou Babiš prokázal Viktoru Orbánovi a Robertu Ficovi, dvěma největším kolaborantům s Kremlem v celé Evropské unii. S podobnými existencemi se teď také setkal v nově slepené frakci v Evropském parlamentu.

Pan poslanec Vondráček se může těšit vzpomínkami na svou slavnou minulost, kdy se těšil přízni pana předsedy a majitele ANO a dokonce se o něm psalo v ruském tisku. Třeba už se těší, že zase s nějakou delegací pojede do některé z diktatur upevňovat vzájemnost a pořádně se tam popere za zájmy Česka. Jen na něj nesmí pustit nějakou Putinovu funkcionářskou tetku, to by ho třeba odvaha opustila.