Ladislav Vrabel, který organizoval první „mírové protesty“ na Václavském náměstí, měl přes dvacet exekucí a pak se vyhýbal insolvenčnímu správci. Těžko se divit, že člověk v takové situaci vybíral peníze od demonstrantů na soukromý účet své ženy. Pak ho sice změnil na transparentní, jenomže opět byl vedený na jeho ženu – a to už jeho kolegové neunesli. Tak Ladislav Vrabel jako úspěšný organizátor proruských demonstrací skončil. V sobotu přivedl na Václavák desetitisíce lidí i Jindřich Rajchl ze strany PRO. I když dav to byl menší, pořád to bylo dost lidí, kteří dávali jasně najevo, že místo liberální demokracie s orientací na Západ a solidaritou k Ukrajině by raději šli jinou cestou. Co na tom, že jejich životy by to nijak nezlepšilo, spíš naopak.
Jak den po dni vyplouvá napovrch, ambiciózní právník má za sebou příběh, který by mu mohl Ladislav Vrabel závidět. Roky se dokázal obratně pohybovat v netransparentním fotbalovém světě mezi šíbry jako František Chvalovský, Roman Berbr a Aleš Hušák. Z fotbalové vesnice Blšan se jako mladík dokázal vyšvihnout na pozici místopředsedy fotbalového svazu a mířil ještě výš. Post předsedy fotbalového svazu mu ale vyfoukl majitel jabloneckého klubu Miroslav Pelta, zatím nepravomocně odsouzený v kauze sportovních dotací. Obžalovaný – za ovlivňování fotbalových utkání – je i někdejší šedá eminence fotbalu Roman Berbr. Chvalovský dostal deset let za úvěrové podvody. Nepomohlo mu ani to, že Rajchl ho zastupoval jako advokát.
Šéf radikální strany PRO tedy není žádný exekucemi obtížený darmošlap, ale ostřílený světák, který si ze sportovního prostředí neodnesl žádnou svatozář. Už brzy po svém zvolení do funkce místopředsedy se dostal do sporu ohledně organizování turnaje pro středočeské dorostence, který sponzoroval tehdejší hejtman David Rath. Turnaj byl dotovaný dvěma miliony korun a akci pořádala soukromá firma, spojená s Rajchlovými lidmi. Středočeští fotbaloví funkcionáři se pak divili, že dotovanou akci nepořádal jejich svaz, a nelíbilo se to ani výkonnému výboru.
Z fotbalu zamířil Rajchl k právničině a do podnikání a i tady vymetal všelijaká podezřelá zákoutí. Seděl například v dozorčí radě firmy Bioinova, která prodávala smrtelně nemocným pacientům kmenové buňky. Ty jim za jejich celoživotní úspory prodloužení života nepřinesly. Na „falešný obchod s nadějí“ upozornil pořad Reportéři ČT. K zajímavým paradoxům patří, že tehdejší autorka reportáže Markéta Dobiášová se na sobotní demonstraci ocitla na pódiu po boku Rajchla. Demonstrantům zazpívala svou vlastní píseň.
Právník se podle Seznam Zpráv rovněž angažoval v nepřátelském převzetí tenisových kurtů v Karlíně. Nešlo tu ovšem o tenis, nýbrž o lukrativní pozemky u Libeňského mostu. V logice věci je, že zrovna takový lidumil organizoval protivládní protest pod heslem Česko proti bídě. Ale nebuďme na něj zlí. Ačkoli Rajchl sám bídou rozhodně netrpí, podobně jako Vrabel to všechno nepochybně dělá pro dobro svých bližních.
Někdo vidí v napadení Ukrajiny válečný zločin i nebezpečný precedens, který by Rusko po případném úspěchu mohlo chtít zopakovat i v dalších blízkých zemích, jiný příležitost sbírat politické body na pozadí ekonomických obtíží, které konflikt vyvolává. Tomio Okamura chtěl v časech vzrůstajících cen energií nakupovat plyn rovnou od Putina, bez burzy a za „poloviční cenu“, ať to stojí, co to stojí, Andrej Babiš by zas dokázal ruskou válečnou mašinerii zastavit tím, že by prostě zatelefonoval na správné telefonní číslo. Ostatně historie nás učí, že krize jsou častou příčinou toho, proč demokracie umírají.
Ale nestrašme se zbytečně. I když ta naše zatím neumírá, neznamená to, že se o její bezohledné hrobníky nemáme zajímat, dokud jsou ještě v plenkách. Rajchlovi možná na Václavák nepřišlo tolik lidí jako Vrabelovi proto, že síla podobných protestů se už vyčerpala. Možná je to tím, že na rozdíl od Vrabela nemá žádnou exekuci. I když – to by se asi dalo nějak zařídit. Místopředsedou strany PRO je totiž Ondřej Svoboda, povoláním exekutor.