Jak jsme informovali včera, skupina, ve které podle policistů byly i dívky, napadla v sobotu v Londýně dva přibližně čtyřicetileté Poláky. Nadávali jim a pak na ně zaútočili a zkopali do bezvědomí. Jeden z napadených, Arkadiusz Jozwik zvaný mezi blízkými Arek, utrpěl vážné poranění hlavy, kterému v pondělí v nemocnici podlehl. Druhému útočníci zlomili ruku a poranili břicho.
Postupně se dozvídáme další podrobnosti – především o oběti. Jozwik byl svobodný a bezdětný. Jeho bratr Radek o něm řekl: „Byla to skutečně rodinná osobnost, která trávila mnoho času s mými dětmi. Sám děti neměl, ale měl blízko k mým dětem. Mé děti byly v nemocnici a celou dobu plakaly.“
Arek Jozwik pracoval po přistěhování do Británie spolu se svou matkou v továrně na zpracování masa. Identita druhého napadeného není zatím známa. Čtyři patnáctiletí mladíci a jeden šestnáctiletý, všichni pocházející z Harlow, byli zatčeni v úterý odpoledne pro podezření z vraždy. Všech pět pak bylo propuštěno na kauci. Další patnáctiletý mladík byl také zatčen a čeká na výslech.
Útoky na cizince nejsou v Británii nic nového. Nálada proti cizincům se ještě zhoršila po referendu o vystoupení země z Evropské unie. Aby bylo jasno, těmi cizinci nejsou imigranti z islámských zemí, nevole se zvedla proti lidem z východní a střední Evropy. Ti, kdo u nás jásají nad Brexitem, by si to měli uvědomit.
Jak uvedl koncem července server pri.org, po referendu nastala „záplava rasově motivovaných trestných činů z nenávisti v celé Anglii a Walesu“. Polská komunita nesla hlavní nápor útoků.
Polští obyvatelé v Huntingdonu našli ve schránkách a na zápražích karty, na kterých bylo napsáno: „Už žádná další polská havěť“ – a to jak v polštině, tak v angličtině.
Polské kulturní centrum ve čtvrti Hammersmith v západním Londýně bylo v červenci také obětí vandalismu, když na jeho dveře kdosi napsal rasové nadávky.
„Sklízíme úrodu rétoriky hanobení migrantů ze střední a východní Evropy, která byla vytvořena a dopouštějí se jí někteří z lidí, kteří stáli na straně odchodu,“ říká Roch Dunin-Wascowicz, výzkumník z London School of Economics. Sám je Polák a zkoumal polské pracovníky v Británii.
„Je to zrovna teď poněkud nechutné. Pokud jde o tyto útoky, nechci přehánět, ale věci se vymykají z rukou politicky… Nikdo neví, kam míříme. Neexistuje žádná vláda a žádná opozice,“ soudí. Podle něj je atmosféra v Londýně velmi odlišná od ostatních, méně kosmopolitních oblastí v Británii. „V kosmopolitním městě, jako je Londýn, mají polské komunity velkou podporu, aspoň v oficiálních kanálech. Ovšem na místech, která nejsou tak metropolitní jako Londýn, může být realita velmi odlišná. Myslím, že komunitní práce by se měla organizovat všude tam, kde je koncentrace přistěhovalců… aby se zastavila eskalace.“
Počet Poláků pracujících v Británii je více než 800 tisíc. V Německu je jich o něco méně. V Spojených státech jich už podle údajů pět let starých bylo asi čtvrt milionu. Z věcného pohledu je dopad imigrace pozitivní pro Británii i Polsko, což politici vědí. Je to samozřejmě výhodné pro Polsko, kde řeší problém nezaměstnanosti a do polské ekonomiky přináší desítky miliard euro. V roce 2014 to bylo asi 40 miliard euro. Do ciziny odcházejí hlavně dvacátníci a třicátníci. Asi třicet procent jich odchází z ekonomických důvodů kvůli nezaměstnanosti, protože se díky vyššímu počtu absolventů univerzit zvýšil počet lidí, kteří nenajdou zaměstnání. asi 16 procent jich odchází z rodinných důvodů a tři procenta si chtějí zvýšit odbornou kvalifikaci. Pro třetinu odcházejících je to první práce, kterou v životě měli. Odchozí představují asi 12 procent pracovní síly v Polsku.
Po Brexitu je najednou postavení cizinců pocházejících z členských zemí Unie nejisté, protože není jisté, zda a za jakých podmínek budou moci v zemi zůstat a pracovat. Přitom pro samotnou Británii jsou zahraniční pracovníci ekonomickým přínosem. Konkrétně v Británii znamenali právě Poláci, schopní tradičně integrace, i přínos společenský. Zaplnili například mnohé prázdné kostely. Dalším dopadem jsou pracovní zkušenosti a získaný rozhled, který druhotně přispívá i jejich domovině. Britští politici to všechno vědí, ale zprostředkovat toto vědění i společnosti se jim buď nedaří, nebo k tomu nemají odvahu. Následky jsou už teď patrné.
